4 As 121/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 121/2025- 25 - text 4 As 121/2025-28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. K., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě na ochranu před nečinností žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 A 84/202457, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalobce se žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) uložil žalovanému povinnost vydat meritorní rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. S-MHMP 381456/2023/Vol. Dne 25. 7. 2023 bylo doručením příkazu ze dne 24. 7. 2023, č. j. MHMP 1556848/2023/Vol, zahájeno řízení o spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor podle § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle názoru žalobce žalovaný po podání odporu v řízení nepokračoval a nevydal rozhodnutí ve věci, přestože uplynula zákonná lhůta k tomu stanovená. Žalobce bezúspěšně žádal o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 8 A 84/202434, žalobu odmítl pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [3] Toto usnesení však Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 13. 3. 2025, č. j. 4 As 315/2024-24, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, neboť závěr o opožděnosti žaloby vycházel z toho, že lhůta pro podání nečinnostní žaloby počíná běžet marným uplynutím obecné třicetidenní lhůty stanovené v § 71 odst. 3 správního řádu. Ignoroval však speciální úpravu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, který v § 94 stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí v délce 60 dnů, není-li možné rozhodnout bez zbytečného odkladu. [4] Po věcném posouzení žaloby městský soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 8 A 84/202457, žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 s. ř. s. [5] Městský soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70. Podání žalobce ze dne 2. 8. 2023 učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu totiž nebylo způsobilé vyvolat právní účinky, neboť nebylo do 5 dnů potvrzeno nebo doplněno způsobem podle § 37 odst. 4 správního řádu. Žalobce zaslal dne 7. 8. 2023 prostřednictvím e-mailu podání opatřené zaručeným elektronickým podpisem A. H.. Takové podání však nebylo způsobilé vyvolat právní účinky, neboť nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem žalobce či jeho právního zástupce. Protože žalobce neučinil podání v zákonem stanovené formě, nelze k němu přihlížet ani odstraňovat jeho případné obsahové vady. Správní orgán by byl povinen vyzvat žalobce k doplnění či odstranění vad obsahových náležitostí podání v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu za předpokladu, že bylo učiněno předepsanou formou, tedy pokud by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Žalobce namítal, že potvrzovací podání odporu ze dne 7. 8. 2023 bylo opatřeno certifikátem zaručeného elektronického podpisu A. H., která je asistentkou K. K.. Žalobce však doložil toliko plnou moc udělenou panu K. a substituční plnou moc zaslal jeho zástupce až v reakci na neakceptování podání odporu ze strany žalovaného. Tu považoval městský soud za antidatovanou, což dovodil ze dvou znění plných mocí žalobce, a sice první ze dne 1. 8. 2023 bez substitučního oprávnění (přiložená k podání ze dne 7. 8. 2023), a druhé se substitučním zplnomocněním, která byla přiložena poté, co se žalobce dozvěděl, proč se k jeho podání nepřihlíží. Městský soud nepřisvědčil ani argumentu, že elektronický podpis A. H. má pan K. zapsaný v evidenci obyvatel, aby za něj mohla podepisovat dokumenty. Toto tvrzení se totiž jeví jako účelové, nehraje žádnou roli a nemá oporu v zákoně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. [7] Stěžovatel považuje za nesprávnou úvahu městského soudu, že podání, jímž měly být zhojeny vady odporu neopatřeného zaručeným elektronickým podpisem, není opatřeno elektronickým podpisem stěžovatele nebo jeho zástupce, takže k němu nelze přihlížet. Znění § 37 odst. 4 správního řádu totiž nestanoví, že vada podání (absence elektronického podpisu) má za následek, že se k němu nepřihlíží. To platí pouze v případě, chybí-li podpis zcela. Podání však mělo náležitou formu, neboť bylo opatřeno elektronickým podpisem. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že žalovaný neměl povinnost vyzvat jej k odstranění vady podání. Připustí-li stěžovatel, že podpis, kterým byl odpor opatřen, nebylo možné ztotožnit s jeho zástupcem, pak bylo podání opatřeno vadným podpisem. Vada podání spočívala toliko v nesprávnosti podpisu, který je obsahovou náležitostí podání, a žalovaný byl povinen vyzvat stěžovatele k její nápravě. Nedostatek podání bylo možné zhojit předložením substituční plné moci, která byla předložena společně s kvalifikovanou právní formou. Dodatečným doložením plné moci došlo ke konvalidaci právního jednání. Úvaha městského soudu o možném antedatování plné moci je pro věc bez významu, neboť plná moc je osvědčením o existenci právního vztahu a rozhodné není datum jejího vystavení, ale vymezení jejího rozsahu. K tomu stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 100/2015-37. [8] Dále stěžovatel nesouhlasí s názorem městského soudu ohledně účelovosti tvrzení, že jeho zástupce měl sériové číslo elektronického podpisu zapsané v evidenci obyvatel. Rozporuje také závěr, že tato konstrukce nemá oporu v zákoně. K tomu poukazuje na § 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu na digitální služby“). Z tohoto ustanovení vyplývá, že použije-li podatel elektronický podpis, u nějž lze s využitím údajů z registru obyvatel ověřit, že tento podpis patří podepisujícímu, pak nejenže jde o řádný podpis dané osoby, ale dokonce se na takový podpis hledí tak, jako by byl úředně ověřen. Podle § 18 odst. 1 písm. m) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o základních registrech“), se v registru obyvatel vede sériové číslo, vydavatel a platnost kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis. Na základě toho byl žalovaný povinen pořídit výpis z evidence obyvatel zmocněnce, aby ověřil, zda číslo a vydavatel kvalifikovaného certifikátu, který byl k podání připojen, odpovídá číslu a vydavateli kvalifikovaného certifikátu zapsanému v evidenci obyvatel. [9] V řízení tedy vyvstala právní otázka, zda bylo podání perfektní z důvodu, že bylo opatřeno elektronickým podpisem sériového čísla a vydavatele, který měl zástupce stěžovatele zapsáno v evidenci obyvatel. Jestliže ano, pak bylo podání řádné a žalovaný byl povinen pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí. V případě negativní odpovědi byl žalovaný povinen vyrozumět stěžovatele o vadě a vyzvat k jejímu odstranění. K tomu stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70, na jehož základě se domnívá, že učinil-li podání, které bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, přičemž absentoval podpis oprávněné osoby, měl žalovaný postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu. Dále zmiňuje nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2018, č. j. 1. ÚS 2963/17, a stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 6. 6. 2024, č. j. 6421/2023/VOP, podle nějž je nutné, aby orgány veřejné moci neprodleně vyrozuměly podatele o tom, jak dopadla kontrola podání, a zda je po formální stránce řádné. Stěžovatel uzavírá, že podal odpor, který byl řádně opatřen elektronickým podpisem. Sériové číslo a vydavatel certifikátu se shodovaly se sériovým číslem a vydavatelem certifikátu, který měl zástupce stěžovatele zapsán v registru obyvatel. Odpor byl proto podán řádně. Avšak i za předpokladu, že by elektronický podpis nebylo možné spojit s osobou zástupce stěžovatele, mohl žalovaný, s ohledem na to, že bylo podání učiněno elektronicky s připojením podpisu a splňovalo předepsanou formu podání, vyzvat stěžovatele k odstranění vad podání. To však nebylo v projednávané věci zapotřebí, neboť stěžovatel dodatečně předložil substituční plnou moc přímo