4 As 132/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 132/2024- 81 - text 4 As 132/2024-87 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: žalobce: Mgr. D. K., zast. prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 4, Praha 2, proti žalované: Poslanecká sněmovna, se sídlem Sněmovní 4, Praha 1, proti usnesení žalované, které bylo přijato na 65. schůzi žalované konané dne 16. 5. 2023 pod pořadovým číslem 630, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 A 93/2023-69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 10.466,50 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta, se sídlem Botičská 4, Praha 2. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná v záhlaví uvedeným usnesením podle § 7 odst. 7 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vyslání a o změně dalších zákonů (dále též „zákon o RTV“), odvolala žalobce z funkce člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „RRTV“) dnem bezprostředně následujícím po dni doručení tohoto usnesení žalobci. [2] Žalobce proti tomuto usnesení žalované podal žalobu. Městský soud nadepsaným usnesením zrušil usnesení žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žalovaná je v projednávané věci tzv. „jiným orgánem“, kterému bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy a napadené usnesení je právě takovým rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. V této souvislosti poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, č. j. 10 A 191/2012–49, v němž mimo jiné vyslovil, že „Poslanecká sněmovna může mít postavení správního úřadu, pokud nevykonává zákonodárnou činnost, ale je jí uložena i činnost jiná, například kontrolní“, a odkázal na stanovisko, které vyjádřil Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 8. 2007, č.j. Obn 1/2006–11. V něm zdejší soud dovodil, že v konkrétních případech má Poslanecká sněmovna postavení jako správní úřad, který rozhoduje o subjektivních veřejných právech. Pravomoc odvolat člena RRTV je dána žalované § 7 odst. 7 zákona o RTV, přičemž tuto pravomoc uplatňuje v oblasti veřejné správy, neboť nejde ani o výkon moci zákonodárné, ani moci soudní. Napadené rozhodnutí Poslanecké sněmovny je individuálním právním aktem, neboť je jím autoritativně rozhodováno o výkonu funkce člena RRTV. Shodný závěr, vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 242/2022 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 231/2001 Sb. [3] Následně městský soud shledal, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná zcela přehlédla, že jí žalobce dne 13. 3. 2023 zaslal k návrhu na své odvolání vyjádření, v němž namítal, že nejsou naplněny zákonné podmínky pro jeho odvolání z funkce člena RRTV a vznesl v něm množství konkrétních námitek, ke kterým se však žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřila. Nelze přehlédnout, že návrh usnesení zaslaný žalobci k vyjádření ještě před jeho projednáním v Poslanecké sněmovně je zcela totožný se schváleným usnesením. I z toho je patrné, že se žalovaná námitkami žalobce vůbec nezabývala. Z rozhodnutí však musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Těmto požadavkům ale žalovaná nedostála. Povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí o odvolání člena RRTV i s ohledem na jím podané námitky ostatně vyplývá jak z ustálené judikatury, tak i z důvodové zprávy k zákonu č. 242/2022 Sb., kterým byl novelizován zákon o RTV. [4] Pokud žalovaná námitky žalobce uplatněné k návrhu na odvolání žalobce z funkce člena RRTV vypořádala až ve vyjádření k podané žalobě, nelze tento postup považovat za dostatečný a soud k této argumentaci nemůže přihlížet. Soud proto nemohl postupovat jinak než napadené rozhodnutí zrušit, aniž prováděl žalobcem navržené důkazy. Žalovanou zavázal, aby vypořádala jednotlivé námitky uvedené žalobcem k návrhu na jeho odvolání z funkce člena RRTV, a to tak, aby soud mohl její úvahy účinně přezkoumat. Současně provede a vypořádá žalobcem navržené důkazy, případně uvede důvody, pro které provedení dokazování považuje za nadbytečné. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka”) kasační stížnost. Stěžovatelka v prvé řadě uvedla, že jednání žalobce naplnilo podmínky pro jeho odvolání uvedené v § 7 odst. 7 písm. c) zákona o RTV. Rozhodnutí stěžovatelky nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka je orgánem moci zákonodárné, a její usnesení proto nelze považovat za rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy správním orgánem. Stěžovatelka přitom vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3491/2008, jehož závěry lze aplikovat i v posuzované věci. Odkaz městského soudu na důvodovou zprávu k zákonu č. 242/2022 Sb., kterým byl novelizován zákon o RTV, označila stěžovatelka za irelevantní, neboť důvodová zpráva nemá normativní charakter, není právně závazná a není ani oficiálním výkladem zákona, což potvrzuje Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 19. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4754/12. Závěr, že přezkum usnesení Poslanecké sněmovny není v pravomoci obecných soudů, převzal také Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1563/2014. K otázce přezkumu usnesení Poslanecké sněmovny se vyjádřil rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2012, č. j. 3 As 11/2012–28. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem městského soudu, že odkaz na tento rozsudek je nepřípadný, neboť řeší jinou situaci. Usnesení Poslanecké sněmovny je forma rozhodnutí tohoto zákonodárného orgánu a Ústava České republiky ani zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále též „zákon o jednacím řádu“), nerozlišuje jednotlivé „typy“ usnesení Poslanecké sněmovny. Právní úprava podmínek přijetí usnesení je jednotná. [6] Závěr městského soudu, že návrh usnesení je totožný jako schválené usnesení, je irelevantní. Stěžovatelka při projednávání návrhu na odvolání žalobce postupovala podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Každý poslanec může k navrženému usnesení předložit pozměňovací návrhy v souladu s § 63 odst. 1 bod 4 zákona o jednacím řádu, o nichž poté Poslanecká sněmovna hlasuje před hlasováním o závěrečném usnesení. Jiná změna navrženého usnesení není možná a Poslanecká sněmovna není oprávněna postupovat jiným způsobem. Jakýkoliv jiný postup by totiž byl v rozporu se zákonem o jednacím řádu. Poslanecká sněmovna nemůže provádět „klasické“ dokazování podle některého z procesních předpisů českého právního řádu. Ústava ani zákon o jednacím řádu nic takového neupravuje a ani neodkazuje na jiný právní předpis. Rozhodující je vždy přijetí usnesení předepsanou většinou. Svá usnesení Poslanecká sněmovna neodůvodňuje, usnesení je výsledkem projednání předepsaného zákonem o jednacím řádu. Poslanecká sněmovna jako zákonodárný orgán, který má prioritně zákonodárnou pravomoc a další úkoly vykonává pouze na základě zákonů, není správním orgánem v rámci veřejné správy a její usnesení nejsou rozhodnutími ve smyslu správního řádu. S extenzivním pojetím veřejné správy ze strany žalobce a městského soudu stěžovatelka nesouhlasí, neboť neodpovídá Ústavou stanovené dělbě státní moci. [7] V návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 stěžovatelka uvedla, že napadeným rozsudkem je zasažena sama podstata dělby moci zakotvená v Ústavě. Usnesení Poslanecké sněmovny je právně závazné a obecné soudy musejí takové usnesení respektovat a nemají pravomoc je přezkoumávat. Pravomoc odvolat člena RRTV je výlučnou kompetencí Poslanecké sněmovny a patří mezi ta rozhodnutí, která jsou výrazem autonomie Poslanecké sněmovny jako zákonodárného sboru. Poslanecká sněmovna v této otázce tedy nevystupuje jako správní orgán. Tento závěr vyplývá i z principů, na kterých je založen soudní přezkum rozhodnutí jiných orgánů, mezi které patří i princip zdrženlivosti (sebeomezení) soudní moci. Projednání žaloby mělo být prohlášeno za nepřípustné podle § 68 písm. e) s. ř. s. [8] Podle § 7 odst. 8 zákona o RTV musí být usnesení Poslanecké sněmovny o odvolání člena RRTV z funkce řádně odůvodněno. Jedná se o jediný požadavek, který zákon na obsah usnesení klade. Důvody pro odvolání žalobce z funkce člena RRTV jsou v rozhodnutí žalované výslovně a přesně uvedeny. Zákon o RTV komplexně upravuje proces odvolání člena RRTV. Názor městského soudu, že Poslanecká sněmovna se musí ve své