4 As 151/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 151/2025- 52 - text 4 As 151/2025-55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. M., zast. JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 30, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN a.s., IČ 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) TERASY ŠVABINY s.r.o., IČ 07337361, se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, zast. Mgr. Petrem Dolejšem, advokátem, se sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, III) SIRUCES, spolek, IČ 26675498, se sídlem Rokycanská 1524/116a, Plzeň, zast. Mgr. Bc. Nikolou Šimlovou, advokátkou, se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2024, č. j. PK-RR/576/24, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2025, č. j. 77 A 18/2024-227, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2025, č. j. 77 A 18/2024-227, se zrušuje. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8. 4. 2024, č. j. PK-RR/576/24, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 8. 4. 2024, č. j. PK-RR/576/24. IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Michalu Krýslovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 12.270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Magistrát města Plzně územním rozhodnutím ze dne 6. 11. 2023, č. j. MMP/436703/23, rozhodl k žádosti osoby zúčastněné na řízení II) o umístění stavby bytové domy Rokycanská II včetně komunikace, parkovacích stání, přeložky vodovodu, kanalizace, retenční nádrže, veřejného osvětlení, STL plynovodu a přípojek, oplocení a dále vodovodních šachet pro objekty XA, XB, XC, a to mj. na pozemcích p. č. 2834 a 3098/9 v katastrálním území D.. [2] Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024, č. j. PK-RR/576/24, zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Shledal totiž, že žalobci nenáleží postavení účastníka územního řízení podle § 85 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“). [3] Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 77 A 18/2024-227, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud ve svém rozsudku nejprve shrnul dosavadní stav věci, podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení II) a průběh jednání. Poté v rámci posouzení věci předně označil za nový žalobní bod námitku uplatněnou (až) při jednání ohledně vad správního spisu a z tohoto důvodu se jí více nezabýval. Následně přisvědčil názoru žalovaného, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení. Účastenství žalobce totiž nezakládaly, jak se domníval, poznámky spornosti vyznačené v katastru nemovitostí u pozemků p. č. 2834, 3098/9 (pozemky, kde má být stavba umístěna), YA, YB a YC (pozemky v okolí umísťované stavby), kdy tvrdil, že má k předmětným pozemkům věcné právo v podobě věcného břemene, resp. služebnosti požívání, a o jeho určení vedl občanskoprávní spor. To proto, že poznámka spornosti má na rozdíl od vkladu pouze informativní charakter, a tedy neosvědčuje existenci práva. Účastenství žalobce nadto nebylo možné založit ani na skutečnosti, že podal návrh na přerušení územního řízení. [5] Dále krajský soud vysvětlil, že žalobcovo tvrzení ohledně věcného břemene k příslušným pozemkům nepředstavovalo prejudiciální otázku v územním řízení, a proto zde nebyl důvod pro jeho přerušení a vyčkání na výsledek občanskoprávního sporu, byť to žalobce navrhoval. Nicméně skutečnost, že o tomto návrhu nebylo s konečnou platností rozhodnuto, je pochybením správních orgánů. Jedná se však pouze o procesní pochybení, které nemělo vliv na zákonnost územního rozhodnutí. [6] Naopak skutečnost, že nedošlo usnesením k deklaratornímu rozhodnutí o tom, zda je žalobce účastníkem územního řízení již v jeho průběhu podle § 28 odst. 1 správního řádu, pochybení nepředstavuje, neboť odpověď na tuto otázku byla zřejmá. K tomu krajský soud znovu poukázal na povahu poznámky spornosti. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní kasační stížnost, kterou následně na výzvu soudu doplnil ve stanovené měsíční lhůtě. [8] Stěžovatel předně uvádí, že své postavení účastníka územního řízení nedovozoval jen z poznámek spornosti zapsaných v katastru nemovitostí, ale i z jím podaných civilních žalob. Za této situace neměly správní orgány vycházet toliko z údajů uvedených v katastru nemovitostí a stěžovatele za účastníka nepovažovat, ale měly s rozhodnutím ve věci vyčkat na výsledek civilních řízení, k čemuž stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. 6 As 23/2019-21. Na základě jeho návrhu tedy mělo dojít k přerušení územního řízení, přičemž krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že nerozhodnutí o tomto návrhu nebylo pochybením, jež by mělo vliv na zákonnost výsledného územního rozhodnutí. Stejně tak nesprávně shledal, že pochybení vůbec nespočívá v nerozhodnutí o tom, zda stěžovatel je nebo není účastníkem územního řízení v jeho průběhu, když zodpovězení této otázky rozhodně nebylo zjevné. Konečně stěžovatel krajskému soudu vytkl, že námitku vznesenou při jednání ohledně neúplnosti a nesprávného vedení správního spisu označil za nový žalobní bod a z tohoto důvodu se jí nezabýval. [9] S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje se všemi závěry napadeného rozsudku. Navrhl proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. [11] Osoba zúčastněná na řízení II) ve vyjádření ke kasační stížnosti označila napadený rozsudek za věcně správný a navrhla kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. [12] Osoby zúčastněné na řízení I) a III) se ke kasační stížnosti nevyjádřily. III. Posouzení kasační stížnosti [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly uplatněny v kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podal z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [14] Podle písm. a) zmíněného ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle písm. b) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Podle písm. d) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [15] Stěžovatel v kasační stížnosti označil napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. K této tvrzené vadě však neuvedl žádnou jasnou a ucelenou argumentaci. Z kasační stížnosti lze pouze vyčíst, že nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku vyvozuje z nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí způsobené nerozhodnutím o jeho účastenství v průběhu územního řízení ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu. Je pravdou, že přezkoumá-li (meritorně) soud nepřezkoumatelné správní rozhodnutí, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91). Nicméně důvod namítaný stěžovatelem neevokuje vadu nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, resp. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, a tedy důvod pro jeho zrušení podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ale možnou vadu správního řízení, a t