4 As 194/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 194/2024- 69 - text  4 As 194/2024-72 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: České Radiokomunikace a.s., IČO 247 38 875, se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zast. Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti usnesení žalovaného ze dne 11. 6. 2024, č. j. MSP225/2022OINSSRZT/7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. 18 A 54/202434, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce podal dne 8. 11. 2022 k žalovanému stížnosti na znalce Ing. Aleše Mejzlíka a Ing. Pavla Žížalu, neboť má za to, že při vypracování posudků předložených v řízeních vedených Magistrátem města České Budějovice, jichž je žalobce účastníkem, porušili ustanovení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), stejně jako obecně uznávané postupy a standardy svých znaleckých oborů a odvětví. Uvedená řízení se týkala stavebních záměrů v blízkosti pozemku žalobce, na němž je umístěn vysílač v jeho vlastnictví s ochranným pásmem. Žalovaný vyhodnotil stížnosti žalobce jako podněty k zahájení řízení o přestupku. Dospěl k závěru, že podněty neodůvodňují zahájení řízení o přestupku ani předání věci, a v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o odložení věci podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). [2] Městský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl žalobu žalobce proti usnesení žalovaného jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že usnesení žalovaného je vyloučeno ze soudního přezkoumání, jelikož není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Poznamenal, že žalobce nemá subjektivní právo na to, aby správní orgán zahájil řízení o přestupku nebo vyslovil vinu obviněného z přestupku. Žalobce se nemůže domáhat zahájení řízení ani prostřednictvím jiného žalobního typu. Ani zákon o znalcích neupravuje návrhové řízení, v rámci něhož by se mohl žalobce domoci přezkumu předmětných posudků. II. Obsah kasační stížnosti a podání účastníků řízení [3] Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že městský soud žalobu odmítl, aniž by reflektoval ustálenou judikaturu. Pochybil, když stěžovatele nepoučil o případné nepřípustnosti žaloby a nevyzval jej k úpravě jejího obsahu a náležitostí. Městský soud posoudil žalobu zcela formalisticky, aniž by se zabýval jejím obsahem, ze kterého plyne, že postupem žalovaného a znalců bylo významně zasaženo do právní sféry stěžovatele (resp. do jeho veřejných subjektivních práv). Poukázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že rigidně vyžadovaná existence veřejného subjektivního práva jako předpoklad aktivní žalobní legitimace se dostává do kolize s právem na přístup k soudu. Nesprávný je též závěr, že usnesení o odložení věci, týkající se nezahájení řízení o přestupku projednávaného ex offo, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., neboť nezahájením přestupkového řízení zahajovaného ex offo nemůže být podatel podnětu ani nikdo jiný zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Tento závěr odporuje dosavadní judikatuře NSS. Stěžovatel je odložením věci dotčen na svých hmotných právech protiprávním stavem – existencí nezákonných znaleckých posudků, které byly předloženy do několika správních řízení, jichž je účastníkem. V důsledku těchto posudků může dojít prováděním a umístěním staveb v ochranném pásmu vysílače k narušení tohoto ochranného pásma a činnosti vysílače, čímž bude negativně zasaženo do jeho majetkových práv. [4] Ani tvrzení městského soudu, že stěžovatel se nemůže domáhat zahájení jiného řízení, nemůže být správné, neboť by tím bylo zcela odepřeno právo stěžovatele na soudní ochranu. Je zcela v rozporu s principy právního státu, aby znalci vydali věcně nesprávné posudky mimo jejich znalecké odbory, žalovaný věc po nepřiměřeně dlouhé době odložil bez vypořádání námitek stěžovatele, a následně městský soud odmítl žalobu. Lze přitom odkázat na judikaturu, dle níž je možné domáhat se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem také toho, aby správní orgán zahájil řízení z moci úřední. Městský soud se však nevypořádal ani s tím, že nepřiměřeně dlouho trvající řízení může představovat zásah do veřejných subjektivních práv. Postupem žalovaného a městského soudu došlo k zásahu do výkonu majetkových práv stěžovatele. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z § 42 správního řádu nevyplývá právo podatele na vyhovění podnětu, ani tomu odpovídající vynutitelná povinnost žalovaného zahájit řízení z moci úřední. Stěžovatel nebyl na svých právech zkrácen úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti, a nejednalo se tedy o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. K tvrzené existenci veřejného subjektivního práva na zahájení řízení o přestupku lze uvést, že samotná existence znaleckých posudků nemůže představovat dotčení hmotných práv stěžovatele či zásah do jeho právní sféry. Zahájení správního řízení se nelze domáhat ani prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, neboť stěžovatel nemá veřejné subjektivní právo na to, aby bylo správním orgánem zahájeno řízení o přestupku nebo aby byla v tomto řízení vyslovena vina. Městský soud žalobu správně odmítl. [6] V replice stěžovatel podotkl, že žalovaný hodnotil jeho stížnosti na znalce výhradně jako podněty k zahájení přestupkového řízení, ačkoliv z podaných stížností plyne, že se jimi domáhal splnění zákonných povinností žalovaného na úseku dohledu nad výkonem znalecké činnosti. Pokud žalovaný provádí dohled nad výkonem znalecké činnosti ex offo, je povinen přijímat na tomto svěřeném úseku státní správy příslušné podněty dle § 42 správního řádu a tyto náležitě prověřit. To se však v nyní posuzované věci nestalo. Znalecké posudky představují zásadní důkazy, na jejichž základě správní orgány či soudy závazně rozhodují o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Názor žalovaného a městského soudu, že neprovedení dohledu nad výkonem znalecké činnosti žalovaným v případě vypracování znaleckého posudku znalcem v rozporu se zákonem o znalcích se nijak nedotýká subjektivních práv dotčených osob, je proto chybný. Rovněž není přípustné, aby žalovaný mohl neprovádět dohled nad výkonem znalecké činnosti proto, že znalecké posudky byly předloženy do správních řízení, která nebyla pravomocně skončena. [7] Žalovaný v duplice k tvrzenému neprovedení dohledu nad výkonem znalecké činnosti odkázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 A 81/202453. V něm městský soud uvedl, že podateli podnětu nesvědčí právo vymoci si u žalovaného zahájení dohledu nad postupem znalců. Nezahájení dohledu se tedy nijak veřejných subjektivních práv podatele podnětu nedotýká. [8] Stěžovatel v triplice upozornil na nedostatky a nesrovnalosti ve vedení a v obsahu správního spisu žalovaného. Správní spis je neúplný a nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje veškerá podání stěžovatele a nevyplývají z něj jednotlivé úkony žalovaného, které ve věci provedl. Ze správního spisu rovněž vyplývá, že žalovaný přistoupil k odložení věci, aniž by předtím provedl dohledovou činnost. Rovněž spis městského soudu není řádně veden, neboť si městský soud ke svému rozhodování nevyžádal správní spis. Městský soud tak nebyl objektivně schopen posoudit případná pochybení žalovaného. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS, vyslovil, že jeli kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Za uvedené procesní situace dále platí, že kasační soud posuzuje pouze závěry, které vedly k odmítnutí návrhu. Předmětem přezkumu je tak