4 As 39/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 39/2025- 84 - text As 39/2025-90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci žalobce: JUDr. P. V., MBA, proti žalované: předsedkyně Okresního soudu ve Vyškově, se sídlem Kašíkova 314/28, Vyškov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2025, č. j. 62 A 79/202491, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované. Ten měl spočívat ve změně č. 5 rozvrhu práce Okresního soudu ve Vyškově (dále jen „soud“) na rok 2024 (dále jen „změna rozvrhu práce“), kterou s účinností od 25. 11. 2024 mimo jiné došlo k přeřazení asistentky žalobce do jiného soudního oddělení a k omezení činnosti vyšší soudní úřednice v soudním oddělení 6 C, v němž je žalobce předsedou senátu, pouze na anonymizaci a statistiku. Žalobce požadoval, aby krajský soud žalované zakázal pokračovat v porušování jeho práva spočívajícího v odnětí asistentky a vyšší soudní úřednice a přikázal jí obnovit stav před změnou rozvrhu práce. [2] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. S poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu předeslal, že rozvrh práce lze z hlediska žalobního typu podřadit pod nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., kterým může být zasaženo do subjektivních práv jednotlivce vykonávajícího funkci soudce. K tomu dále doplnil, že z povahy věci lze v tomto směru účinně namítat pouze zásah do práva nerušeně vykonávat veřejnou funkci ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení s čl. 82 odst. 1 věty první Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), a to se zřetelem k tomu, že jedním ze základních znaků funkce soudce je jeho nezávislost. Smyslem soudního přezkumu rozvrhu práce jakožto nezákonného zásahu proto není ochrana procesních práv soudce souvisejících s procesem vydávání rozvrhu práce, neboť soudcům žádná taková procesní práva nenáleží. Nemají právo se k návrhu rozvrhu práce vyjádřit, být vyrozuměni o jeho změně (jakkoli je praktické, aby byli) a vedení soudu se ani nemusí formálně zabývat jejich případnými připomínkami. Krajský soud tedy shrnul, že zásah správního soudu v rámci soudního přezkumu rozvrhu práce je přípustný pouze v případě těch nejzávažnějších procesních pochybení, v důsledku kterých by došlo k ohrožení nezávislosti nebo k narušení nerušeného výkonu funkce soudce. [3] K soudnímu přezkumu obsahové stránky rozvrhu práce dále krajský soud uvedl, že předseda soudu je v otázkách rozvrhu práce omezen jednak ústavním pořádkem a dále zákonem, konkrétně § 42 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Upozornil také na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2058/22, podle nějž přezkum správnosti jednotlivých opatření rozvrhu práce není přípustný, nevybočí-li předseda soudu ze zákonných mezí a zvolí-li přípustná a nediskriminační opatření. Stejně tak správnímu soudu při soudním přezkumu nepřísluší hodnotit vhodnost, rozumnost či efektivnost předsedou soudu zvolených kritérií. Zákon ani nezakládá nárok soudce na to, aby mu byl jmenován asistent (§ 36 odst. 1 zákona o soudech a soudcích) a předseda soudu může asistenta odvolat i bez návrhu soudce, pokud tím nepřekročí uvedené mantinely. [4] Vzhledem k těmto východiskům krajský soud zdůraznil, že v nyní projednávané věci bude zdrženlivý při přezkumu procesních aspektů i obsahové stránky změny rozvrhu práce. Pokud jde o skutkový stav projednávané věci, poukázal na to, že mezi stranami není sporu o obsahové stránce rozvrhu práce a v zásadě ani o tom, jakým způsobem změna rozvrhu práce proběhla a co jí předcházelo. Polemiku nad některými dílčími otázkami, například ve které dny měla žalobcova asistentka vykonávat úkony pro místopředsedu soudu (pro kterého vedle žalobce také vykonávala příslušné úkony) či jaký byl její vztah s místopředsedou soudu, nepovažoval za podstatnou z hlediska předmětu řízení a posouzení věci. [5] S ohledem na uvedené pak dospěl k závěru, že změna rozvrhu práce v části týkající se žalobcova soudního oddělení 6 C se v základních obrysech mezi všemi dotčenými osobami (žalobce, asistentka, vyšší soudní úřednice, žalovaná a místopředseda soudu) i se soudcovskou radou řešila již od dne 6. 11. 2024, přičemž ústní projednání této změny považoval v poměrech okresního soudu za adekvátní a dostatečné. Krajský soud proto nepřisvědčil žalobci v tom, že k projednání změny rozvrhu práce soudcovskou radou došlo až při předložení její finální verze zpracované v textovém editoru dne 22. 11. 2024. Podstatné bylo to, že soudcovská rada změnu rozvrhu práce včetně důvodů jejího provedení opakovaně projednala ve dnech 18. 11. 2024 a 20. 11. 2024. Žalobcův požadavek, aby mu finální návrh změny rozvrhu práce soudcovská rada předložila k vyjádření, nemá podle krajského soudu oporu v zákoně o soudech a soudcích. Mimoto bylo zřejmé, že žalobce byl od dne 6. 11. 2024 informován o důvodech i způsobu řešení předmětné změny rozvrhu práce, k čemuž také poskytl svůj pohled na věc, který prezentoval dotčeným osobám i ostatním soudcům. [6] Krajský soud nepochyboval ani o tom, že změna rozvrhu práce odráží vůli žalované jako předsedkyně soudu, která původně předpokládala, že změna rozvrhu práce bude projednána a přijata ještě před jejím nástupem na dovolenou (na kterou nastoupila dne 21. 11. 2024). Skutečnost, že se tak nestalo, a že změnu rozvrhu práce podepsal místopředseda soudu s dovětkem „pověřen zastoupením“, podle mínění krajského soudu nepředstavuje takovou vadu, která by zakládala nezákonnost změny rozvrhu práce s dopadem do žalobcových práv. Je tomu tak proto, že dotčený rozvrh práce soudu bez bližší specifikace stanoví, že místopředseda soudu zastupuje předsedkyni při výkonu státní správy soudu v době její nepřítomnosti. Podpis změny rozvrhu práce místopředsedou soudu současně nelze podřadit pod pověření ve smyslu § 121 odst. 5 zákona o soudech a soudcích. [7] Krajský soud poukázal i na Stanovisko soudcovské rady ze dne 20. 11. 2024 (dále jen „stanovisko soudcovské rady“), z nějž byly patrné důvody vedoucí k posuzované změně rozvrhu práce. Z něj vyplynulo, že důvěra v minitýmu žalobce byla závažně narušena natolik, že další žalobcova spolupráce s asistentkou a vyšší soudní úřednicí se jeví jako objektivně nemožná, což ani samotný žalobce nerozporoval. Podle krajského soudu naopak tento závěr zcela potvrdilo používání expresivních výrazů ze strany žalobce vůči osobě jeho (dřívější) asistentky. Vzhledem k tomu, že i vzájemná důvěra mezi asistentem a soudcem představuje jeden z předpokladů bezproblémového fungování jejich pracovního vztahu, krajský soud uzavřel, že dotčená změna rozvrhu práce nebyla v souzené věci aktem libovůle žalované, ale opírala se o zcela relevantní důvody. [8] Krajský soud s žalobcem nesouhlasil ani v tom, že veškerá opatření týkající se jeho asistentky a vyšší soudní úřednice spadají výlučně do jeho kompetence, do které nikdo jiný, tedy ani předseda soudu, nemůže zasahovat. Stejně tak není povinností předsedy okresního soudu komunikovat s dotčeným soudcem veškerá opatření týkající se jeho asistenta. V této souvislosti proto zopakoval, že určení pravidel rozvrhu práce je plně v kompetenci předsedy soudu, a to včetně zařazení asistentů a vyšších soudních úředníků do jednotlivých soudních oddělení, a že vhodnost ani účelnost stanovených pravidel nelze až na případy vybočení ze zákonných a ústavních mezí podrobit soudnímu přezkumu. V souzené věci pak podle krajského soudu k překročení těchto mezí nedošlo. [9] Co se týče žalobcova tvrzení, že v důsledku přeřazení asistentky a vyšší soudní úřednice do jiného soudního oddělení nebude schopen plynule, řádně a včas vyřizovat svoji agendu, krajský soud upozornil na skutečnost, že žalobci byl výpadek asistentky kompenzován snížením nápadu nových věcí přibližně o jednu třetinu. Za nedůvodnou považoval rovněž námitku, že si s ním vedení soudu „vyřizuje účty“ a že předmětná změna rozvrhu práce je projevem šikany a bossingu žalované. Skutečnost, že žalobce proces změny rozvrhu práce subjektivně vnímá vůči své osobě jako nedůstojný a s ním nedostatečně konzultovaný, šikanu či osobní útoky ze strany vedení soudu vůči němu nepředstavuje. [10] Krajský soud s ohledem na vše uvedené uzavřel, že neshledal taková procesní pochybení, která by měla vliv na žalobcova práva. Změna rozvrhu práce odráží vůli žalované, žalobce o ní byl informován a opakovaně ji projednávala soudcovská rada. Uvedená změna rozvrhu práce není projevem libovůle, protože byla