4 As 8/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 8/2024- 43 - text  4 As 8/2024-50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) Ing. J. Š., b) I. Š., oba zast. Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem, se sídlem Martinská 360/2, Praha 1, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2023, č. j. ZKI PAO020/00445/202303, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 12. 2023, č. j. 52 A 38/202350, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 12. 2023, č. j. 52 A 38/202350, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2023, č. j. ZKI PAO020/00445/202303, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši celkem 37.040 Kč, k rukám jejich zástupce Mgr. Ing. Marka Vrbického, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Katastrální úřad pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí (dále jen „katastrální úřad“), usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. OR94/2023611 (dále jen „usnesení o zastavení řízení“), zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, neboť nesouhlas žalobců ze dne 28. 7. 2022 s neprovedením opravy chyby ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), představoval zjevně nepřípustnou žádost. [2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobců a potvrdil usnesení o zastavení řízení. II. [3] Žalobci se proti napadenému rozhodnutí bránili žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Krajský soud předeslal, že napadené rozhodnutí i usnesení o zastavení řízení považuje za správná rozhodnutí, neboť je správní orgány vydaly v návaznosti na předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 52 A 69/202261 (dále jen „předchozí rozsudek“), kterým uvedený soud v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti uložil katastrálnímu úřadu v souladu s § 36 odst. 4 katastrálního zákona do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o nesouhlasu žalobců s neprovedením jimi požadované opravy chyby v katastrálním operátu. [5] Dále krajský soud poukázal na to, že stěžejní v projednávané věci je to, že formulace věcného břemene k pozemkům parc. č. XA, XB, XC, XD a XE, všechny v katastrálním území Ž. (dále jen „zatížené pozemky“), jehož zápisu se žalobci prostřednictvím opravy chyby v katastrálním operátu domáhali s odkazem na restituční rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, referátu pozemkového úřadu, ze dne 15. 10. 1993, č. j. Poz 1237/707/93/203Je (dále jen „rozhodnutí pozemkového úřadu“), byla nesprávná. Věcné břemeno k zatíženým pozemkům, evidované dříve v katastru nemovitostí na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, totiž mělo spočívat „ve volném užívání výše uvedených [zatížených] pozemků širokou veřejností bez časového omezení při dodržování pravidel silničního provozu.“ Tuto formulaci věcného břemene krajský soud považoval za neurčitou, a proto neodpovídající zákonné právní úpravě. Zápis takového neurčitě formulovaného věcného břemene v katastru nemovitostí proto považoval za nežádoucí. V tomto ohledu vycházel jednak z předchozího rozsudku (ve věci nečinnostní žaloby) a také z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. 33 Co 73/95 (dále jen „rozsudek městského soudu“), podle kterého nelze zřídit věcné břemeno ve prospěch veřejnosti či podobně označenému okruhu osob, neboť veřejnost nemůže být účastníkem občanskoprávních vztahů. Dodal, že uvedené závěry platí nejen pro smluvní věcná břemena, ale i pro věcná břemena zřízená na základě rozhodnutí. Ustanovení § 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), na základě nějž bylo zřízeno věcně břemeno v dané věci, neobsahuje samostatnou úpravu věcných břemen, a proto je podle krajského soudu třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který rovněž zřízení věcného břemene ve prospěch široké veřejnosti neumožňuje. [6] Podle krajského soudu skutečnost, že dané věcné břemeno bylo po určitou dobu v katastru nemovitostí evidováno na základě rozhodnutí pozemkového úřadu v důsledku pochybení katastrálního úřadu, který patrně v hektické restituční době neurčitě formulované věcné břemeno pro jistotu zapsal, neznamená, že by se takto neurčitě formulované věcné břemeno v katastru nemovitostí (poté, co z evidence bylo vymazáno) mělo opět ocitnout. Krajský soud tedy uzavřel, že věcné břemeno, o jehož evidenci v katastru nemovitostí žalobci prostřednictvím požadavku na opravu chyby v katastrální operátu usilují, nemůže být znovu pro jeho neurčitost do katastru nemovitostí zapsáno. K tomu dodal, že s ohledem na uvedené nepovažuje za rozumné vést se žalobci polemiku o tom, zda věcné břemeno za takové situace vůbec mohlo být dříve zapsáno do katastru nemovitostí a následně z něj vymazáno. [7] Krajský soud měl také ve shodě s žalovaným za to, že žalobci by ani jako součást široké veřejnosti nemohli být považováni za oprávněné osoby ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona ve spojení s § 4 odst. 1 písm. e) téhož zákona. Nezpůsobilost zápisu takto formulovaného věcného břemene a s tím spojená zjevná nepřípustnost žádosti žalobců byla katastrálnímu úřadu zřejmá, tudíž nepochybil, pokud řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 45 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona zastavil. [8] S žalobci pak krajský soud nesouhlasil ani v tom, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jejich vlastnického práva ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Změna v evidenci katastru nemovitostí totiž nemůže nově konstituovat změnu soukromoprávních vztahů a v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů nemůže ani oprava chyby v katastrálním operátu zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Podle krajského soudu mohou žalobci řešit přístup k jejich nemovitostem přes zatížené pozemky soukromoprávní cestou, případně podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). III. [9] Žalobci a) i b) (dále již jen „stěžovatelé“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhují zrušit napadený rozsudek, napadené rozhodnutí i usnesení o zastavení řízení a věc vrátit katastrálnímu úřadu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatelé v úvodu kasační stížnosti shrnují skutkový stav věci a dosavadní průběh řízení. Nezákonnost napadeného rozsudku z důvodu nesprávného právního posouzení věci krajským soudem dovozují především ze skutečnosti, že ten provedl restriktivní a ústavně nekonformní výklad § 36 katastrálního zákona, čímž jim znemožnil docílit zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí. V souladu se stanoviskem ze dne 3. 1. 2022, které jim podal pozemkový úřad, pro ně postup podle posledně uvedeného ustanovení představuje jediný možný způsob zápisu věcného břemene do katastru nemovitostí. Uvedenou skutečnost krajský soud nezohlednil a v tomto směru uplatněné žalobní námitky v napadeném rozsudku nevypořádal. To stěžovatelé považují za odepření spravedlnosti a za porušení jejich ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. [11] V této souvislosti stěžovatelé krajskému soudu vytýkají, že se nevypořádal s předběžnou otázkou o tom, jakým způsobem lze po zrušení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „zákon o zápisu práv k nemovitostem“) provést zápis věcných práv do katastru nemovitostí vzniklých rozhodnutím správních orgánů proti vůli vlastníka zatížených pozemků, která byla z katastru nemovitostí nesprávně vymazána. Oproti § 7 zákona o zápisu práv k nemovitostem totiž současný katastrální zákon nepřiznává úřadům aktivní legitimaci k provedení záznamu do katastru nemovitostí, ani nepřipouští provedení vkladu práva z věcného břemene. Stěžovatelé současně nemají podle stávající judikatury možnost podat určovací žalobu k civilnímu soudu ve věci určení trvání věcného břemene zřízeného na základě rozhodnutí správního orgánu tak, aby došlo k zahájení řízení z moci úřední podle § 14 odst. 2 katastrálního zákona (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 14/06). Kromě toho krajský soud v napadeném rozsudku zcela pominul nepřípustnost přezkumu správního rozhodnutí civilním soudem v řízení