5 As 160/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 160/2025- 27 - text  5 As 160/2025 - 29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o., se sídlem Nová výstavba 218, Obrnice, zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2025, č. j. 31 A 46/2024-60, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2024, č. j. KUKHK-26736/DS/2024-4 DV. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelčino odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kostelec nad Orlicí ze dne 3. 7. 2024, č. j. MUKO-58290/2024-ds, jímž byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v relevantním znění, a byla jí uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Stěžovatelka se přestupku dopustila tím, že jako provozovatelka motorových vozidel tovární značky OPEL, registrační značky 9AV 4013, a tovární značky BMW, registrační značky 9AA 8524, v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Konkrétně dne 16. 7. 2023 kolem 18:26 hod. řidič vozidla tovární značky OPEL, jehož totožnost není známa, překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou na 50 km/h o 21 km/h, když jel (po odečtení odchylky) rychlostí 71 km/h. Tato rychlost byla naměřena v obci Lípa nad Orlicí, směr Kostelec nad Orlicí, pruh 1, na pozemní komunikaci č. I/11 v úseku mezi domy č. p. Xa a č. p. Xb. Řidič tak porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se jednání naplňujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Dále dne 8. 9. 2023 kolem 21:29 hod. a shodně dne 15. 9. 2023 kolem 21:15 hod. na tomtéž úseku řidič vozidla tovární značky BMW, jehož totožnost není známa, překročil v obou případech nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou na 50 km/h o 16 km/h, když jel (po odečtení odchylky) rychlostí 66 km/h a dopustil se tím jednání naplňujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila stěžovatelka žalobou u krajského soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle stěžovatelky nebyla splněna podmínka stanovená § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, tedy že veřejnost nebyla vhodným způsobem informována o automatizovaném měření, resp. že ve správním spise nebyl důkaz prokazující informování veřejnosti, byť na toto pochybení upozorňovala již v odvolání. Krajský soud na základě tohoto tvrzení ověřil, že ve správním spise tento důkaz nebyl (žalovaný podle napadeného rozhodnutí pouze ověřil, že informace o úsekovém měření je dostupná na internetu a odkázal, kde ji lze nalézt), a proto při jednání přistoupil k dokazování článkem z internetové stránky města Kostelec nad Orlicí, jehož obsah zachytil dne 10. 4. 2025, a zástupce stěžovatelky seznámil s vytištěnou verzí obsahu této webové stránky. Z uvedeného článku bylo patrné, že od 1. 4. 2022 bude spuštěn ostrý provoz úsekového měření umístěného na silnici č. I/11 v obci Lípa nad Orlicí. Zároveň byla na této stránce uvedena informace „Vytvořeno / změněno: 31. 3. 2022 / 31. 3. 2022“, z čehož vyplývá, že informace o úsekovém měření byla dostupná ještě před spácháním posuzovaných jednání naplňujících znaky přestupku. Své závěry krajský soud opíral o judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se skutkově obdobných situací, na kterou hojně odkazoval. [4] Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud podle ní porušil zásadu rovnosti účastníků a nahrazoval činnost správního orgánu, jelikož provedl důkaz ve prospěch žalovaného, aniž by tento důkaz navrhl. Tím se krajský soud pasoval do role advokáta a nepostupoval nestranně. Rozhodnutí žalovaného bylo pro absenci zachycení obsahu webové stránky nepřezkoumatelné a krajský soud jej měl zrušit. Nadto důkaz, který krajský soud provedl, vycházel z verze webové stránky ke dni 10. 4. 2025, není tak způsobilý prokázat obsah stránky ke dni předcházejícímu překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Údaj o vytvoření a zveřejnění informace mohl být na stránku připojen kdykoliv, neprokazuje tedy, že informace skutečně byla k danému datu v určité podobě zveřejněna. Stěžovatelka navíc vyjádřila pochyby o správnosti časových údajů na webových stránkách města Kostelec nad Orlicí a připojila záznam obsahu webové stránky, na kterém je uvedena informace, že od 1. 4. 2022 byl spuštěn provoz úsekového měření, byť je dole informace o její aktualizaci z předcházejícího dne 31. 3. 2022; tzn., že nebylo možno o spuštění měření referovat v minulém čase. Stěžovatelka v kasační stížnosti dále uvedla, že webová stránka, na kterou ve svém rozhodnutí odkazoval žalovaný, nefunguje a připojila záznam obsahu této webové stránky prokazující její nefunkčnost. Judikatura, na kterou krajský soud odkazoval, není případná, protože vycházela ze situací, kdy žalobci námitku nezveřejnění informace vznesli až v žalobě, nikoliv před správním orgánem, což však není tento případ. [5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil napadeným rozsudkem. Současně uvedl, že ve svém rozhodnutí odkázal na stránku obsahující informaci o úsekovém měření, vkládání kopií článku či obsahu webových stránek do spisu nepovažuje za nutné. [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné a stěžovatelka je řádně zastoupena. Poté, vzhledem k tomu že se v dané věci jedná o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jelikož pokud by tomu tak nebylo, musela by být v souladu s uvedeným ustanovením odmítnuta jako nepřijatelná. [7] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, a to tak, že jsou jeho znaky naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce je podle závěrů zaujatých v označeném usnesení přijatelná v následujících případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [8] Odůvodnění kasační stížnosti stojí zejména na otázce, zda krajský soud mohl doplnit dokazování obsahem webové stránky a zda takto zachycený stav prokazuje zveřejnění informace před překročením nejvyšší dovolené rychlosti. Nejvyšší správní soud má za to, že nebyla naplněna žádná z výše uvedených podmínek pro přijatelnost kasační stížnosti. Kasační stížnost se nedotýká otázek, které by dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, resp. byly řešeny rozdílně nebo vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V napadeném rozhodnutí nebylo shledáno ani zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Krajský soud naopak žalobu posuzoval v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou v napadeném rozsudku hojně odkazoval, a od které se Nejvyšší správní soud nemá důvod odchýlit; proto dospěl k následujícímu závěru. [9] Kasační stížnost je nepřijatelná. [10] Nejvyšší správní soud uvádí, že podle § 77 odst. 1 s. ř. s. věty první, platí: „V rámci dokazování může soud zopakovat neb