5 As 74/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 74/2025- 34 - text  5 As 74/2025 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Bc. L. K., zast. Mgr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem Dobrovského 1303/13, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti: I) obec Domašín, se sídlem Louchov 20, Domašín, II) E. R., oba zast. Mgr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem Dobrovského 1303/13, Praha, III) ČEZ, a. s., se sídlem Duhová 2/1444, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 15 A 12/2024230, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2024, č. j. KUUK/017846/2024. [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a osob zúčastněných na řízení I) a II) [dále též „OZNŘ I) a II)“] a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kadaň ze dne 1. 10. 2023, č. j. MUKK/45292/2023. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla uznána společenstevní honitba Vernéřov na honebních pozemcích v katastrálním území Mikulovice u Vernéřova, Klášterec nad Ohří, Miřetice u Klášterce nad Ohří, Hradiště u Vernéřova, Vernéřov, Domašín, Louchov, Nová Víska u Domašína, Petlery a Podmilesy, o celkové výměře 1355, 2376 ha, z toho členové Honebního společenstva Vernéřov drží 866, 70 ha honebních pozemků. 2. Rozhodnutí krajského soudu [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila stěžovatelka společně s osobami zúčastněnými na řízení I) a II) žalobou u krajského soudu, řízení však bylo ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení I) a II) krajským soudem zastaveno. OZNŘ I) totiž přes výzvu soudu nezaplatila soudní poplatek a OZNŘ II) sice soudní poplatek zaplatila, avšak nikoliv ve lhůtě určené krajským soudem; ten tedy usnesením ze dne 20. 5. 2024, č. j. 15 A 12/202450, zastavil řízení ve vztahu k oběma OZNŘ [žalobcům a) a c)]. Skutečnost, že tyto osoby v řízení o žalobě již nevystupovaly v pozici žalobců a) a c), je ovšem nezbavovala možnosti uplatňovat práva v postavení osob zúčastněných na řízení, čehož k výzvě krajského soudu využily. [4] V žalobě bylo namítáno, že stěžovatelka společně s OZNŘ I) a II) má v úmyslu založit vlastní společenstevní honitbu, proto OZNŘ I) vyslovila vůli nebýt součástí honebního společenstva a správní orgány s ní měly jednat jako s účastníkem řízení. Zároveň se registrace Honebního společenstva Vernéřov neprojevila v rejstříku honebních společenstev, proto své podání o ukončení členství OZNŘ I) adresovala jedinému dohledatelnému subjektu spojenému s honitbou ve Vernéřově. Své členství tak OZNŘ I) řádně ukončila a měla být účastníkem řízení, touto otázkou se však správní orgány dostatečně nezabývaly. Stěžovatelka dále namítala, že neměla možnost seznámit se s úplným správním spisem, jelikož věděla, že do něj byly doplněny další podklady, ale nedostala možnost vyjádřit se k nim. Vydání rozhodnutí tak pro ni bylo překvapivé. Z oznámení o zahájení řízení navíc nebylo zřejmé, jakých konkrétních nemovitostí se dotýká. [5] Krajský soud žalobu považoval za nedůvodnou, a proto ji v souladu s § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), napadeným rozsudkem zamítl. [6] V odůvodnění krajský soud zdůraznil, že předmětem řízení bylo rozhodnutí, kterým byla uznána společenstevní honitba Vernéřov. Pro řízení o uznání honitby je klíčové pouze to, zda splňuje podmínky zakotvené v § 17 a § 18 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Při splnění zákonných podmínek totiž existuje právní nárok na uznání honitby. [7] Krajský soud se nejprve zabýval nesprávným postupem ve vztahu k otázce účastenství osoby zúčastněné na řízení I). Podle krajského soudu musí být z žalobního bodu zřejmé, jak byla stěžovatelka zkrácena na svých právech. Tento žalobní bod však směřoval pouze na ochranu práv třetí osoby, tedy OZNŘ I) a nebylo z něj zřejmé, jak mělo toto pochybení zasáhnout do hmotněprávních či procesněprávních práv stěžovatelky. Stejné závěry bylo možné vztáhnout i na tvrzení stěžovatelky, že prvostupňový správní orgán nereagoval na podání OZNŘ I). Sama stěžovatelka bezpochyby účastníkem předmětného řízení byla, správní orgány s ní řádně jednaly a doručovaly jí veškerá rozhodnutí, na která stěžovatelka reagovala (odvoláním a následně i správní žalobou). Stěžovatelce nepřísluší dovolávat se ochrany práv jiných osob, proto výše uvedená tvrzení stěžovatelky krajský soud považoval za nedůvodná. [8] Dále stěžovatelka namítala pochybení týkající se registrace Honebního společenstva Vernéřov a jejího projevu v rejstříku honebních společenstev. Krajský soud opět neshledal, do jakých veřejných subjektivních práv stěžovatelky namítané pochybení zasáhlo. [9] Stěžovatelka v žalobě uváděla také to, že pro ni vydání rozhodnutí bylo překvapivé, jelikož po doplnění podkladů do spisu neobdržela další výzvu k vyjádření se k podkladům. Krajský soud zdůraznil, že smyslem práva na vyjádření k podkladům je umožnit účastníku řízení seznámit se s nashromážděnými podklady, aby měli možnost zpochybnit jejich správnost či relevanci, případně navrhnout podklady další. Předmětné řízení je však specifické v tom, že otázkou je pouze to, zda honitba splňuje zákonné podmínky. Pro posouzení této otázky je obsah i rozsah potřebných podkladů známý již při zahájení správního řízení. Prvostupňový správní orgán tak neshromažďoval podklady až po zahájení řízení. Již v oznámení o zahájení řízení správní orgán informoval, že disponuje veškerými potřebnými podklady pro vydání rozhodnutí a že se k nim účastníci mohou vyjádřit případně navrhnout jejich doplnění. Stěžovatelka se tak s relevantními podklady rozhodnutí mohla seznámit. Správní orgán prvního stupně po zahájení řízení nové podklady nepořizoval a nemusel stěžovatelku opětovně vyzývat k vyjádření k podkladům. Zároveň porušení práva nahlédnout do spisu by vedlo k nezákonnému rozhodnutí jen tehdy, že tímto omezením došlo ke zkrácení práv daného účastníka řízení. Stěžovatelka však neuvedla žádnou konkrétní argumentaci, jak ji správní orgány na jejích právech zkrátily. I kdyby byl skutečně postup správních orgánů vadný, nevedlo by to k nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí. [10] Ve vztahu k otázce podrobnosti oznámení o zahájení řízení krajský soud uvedl, že o způsobu vymezení předmětu řízení nestanoví zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, žádné bližší podrobnosti. V tomto případě oznámení o zahájení řízení splnilo svůj účel, kterým je odlišení od jiného správního řízení a identifikace předmětu řízení tak, aby mohli účastníci řízení uplatňovat svá práva. Neuvedení všech jednotlivých dotčených nemovitostí účastníků řízení nebylo vadou mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Zároveň ze správního řízení nijak nevyplynulo, že by stěžovatelka měla jakékoliv pochybnosti o tom, co je předmětem řízení. K otázce vystoupení OZNŘ I) z honebního společenstva pak krajský soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které zánikem členství nedochází k žádné změně honitby. Žádný z žalobních bodů tak krajský soud nepovažoval za důvodný. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a OZNŘ [11] Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností. Podle stěžovatelky krajský soud nevzal v potaz její námitku týkající se nedostatečnosti oznámení o zahájení správního řízení. Informace o zahájení řízení byla pouze formalistickým úkonem, nikoliv informací o skutečném předmětu řízení. Samotné uvedení názvu honitby bez další specifikace např. konkrétními parcelami nebo mapou není pro řádné vymezení předmětu řízení dostatečné, což může mít dopad na možnost účastníků řízení bránit svá práva. Nedostatečné oznámení vede k nezákonnosti navazujícího rozhodnutí. Požadavek, podle kterého by měl každý účastník řízení sám zjišťovat, zda a v jakém rozsahu je dotčen, je nepřiměřený. [12] Navrhovatelce bylo odepřeno právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Po doplnění dalších dokumentů do spisu správní orgán účastníky nevyzval k seznámení s úplným správním spisem. Vydání rozhodnutí, aniž by od správního orgánu obdržela výzvu k vyjádření k dalším podkladům rozhodnutí, pro stěžovatelku bylo překvapivé a neočekávané. Stěžovatelka měla informaci, že do spisu byly doplněny další podklady a očekávala, že před vydáním rozhodnutí bude mít možnost se k nim vyjádřit, namísto toho však obdržela samotné rozhodnutí ve věci. [