5 Azs 185/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 185/2025- 23 - text  5 Azs 185/2025 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: O. M., zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2025, č. j. 63 Az 2/2025-61, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2025, č. j. 63 Az 2/2025-61, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-653/ZA-ZA11-K01-2023, kterým stěžovatel rozhodl o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu tak, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje. Z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, který se uskutečnil dne 25. 5. 2023 vyplynulo, že rodina žalobkyně z vlasti vycestovala bez problémů. S manželem jsou členy církve Nový život od roku 1994. Manžel se v roce 2015 nebo 2016 stal starším pastorem této církve. Od té doby jim začaly chodit výhružky formou telefonátů. Manžel byl několikrát, asi třikrát, zadržen. Zadrženi byli i někteří další pastoři této církve. Žalobkyně pociťovala problémy při vyplňování dotazníků nebo žádostí o práci; jakmile uvedla, že je manželkou pastora církve Nový život, byla vyloučena z možnosti onu práci získat, nikdo ji kvůli tomu nezaměstnal. K vycestování rodinu vedl neustálý tlak, manžel se dozvěděl, že by proti němu mělo být zahájeno trestní řízení, že bude obviněn; neví však, odkud se to manžel dozvěděl. Církev Nový život je v Kazachstánu zaregistrovaná mezi náboženskými organizacemi. Je na ně vyvíjen tlak, protože Kazachstán je muslimská země. [2] Stěžovatel ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně nevyvíjela žádnou činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Současně stěžovatel nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. V minulosti sice církev Nový život čelila určitým problémům s kazašskými státními orgány, jde však v Kazachstánu o již etablovanou církev, která i přes zmíněné problémy zůstala nadále registrovanou. V současné době jde o jednu z nejviditelnějších protestantských skupin v Kazachstánu, její bohoslužby jsou vysílány na oficiálním YouTube kanále, navštěvují je stovky až tisíce lidí. Vztahy mezi církví a státem se v posledních letech navíc zlepšují, církvi byly vráceny dříve zabavené nemovitosti a např. v roce 2023 již církev žádným problémům nečelila. [3] Žalobkyně v žalobě předestřela, že se před krajským soudem projednává žaloba jak jejího manžela, tak i její dcery, přičemž celý azylový příběh rodiny se kompletně odvíjí od azylového příběhu jejího manžela. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením učiněným stěžovatelem o naplnění podmínek dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkynin manžel byl před odjezdem ze země původu pronásledován v souvislosti se svým náboženským vyznáním a členstvím, potažmo pak funkcí, kterou zastával v církvi Nový život. Manžel žalobkyně byl opakovaně kazašskými správními orgány zadržen a vyslýchán, a to zcela bezdůvodně. Byly proti němu použity vyšetřovací postupy, které se minimálně značně vymykají postupům povoleným a běžně využívaným v demokratickém právním státě. Ačkoliv proti manželu žalobkyně nebylo užito fyzické násilí, v rámci zadržení byl odvezen na dlouhou vzdálenost od místa pobytu a poté nucen k návratu pěšky. Dle stěžovatelky tak u jejího manžela jsou splněny podmínky pro přiznání azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu a vzhledem k provázanosti azylových příběhů měla žalobkyně za to, že i ona má z obdobných důvodů nárok na přiznání azylu. Azylový příběh rodiny byl podle žalobkyně smysluplný a věrohodný, jelikož popsané skutečnosti plně odpovídaly nejen materiálům obsaženým ve správním spise, nýbrž také informacím dostupným z dalších zdrojů. Dále zdůraznila, že podklady o zemi původu, které jsou součástí správního spisu, dokumentují pronásledování některých náboženských skupin, přičemž je i výslovně zmíněna církev Nový život. Stěžovatel si dle žalobkyně ve svém rozhodnutí oponuje, pokud tvrdil, že problémy církve Nový život s kazašským státním aparátem nejsou natolik intenzivní, aby odůvodňovaly obavy rodiny žalobkyně. Přitom posléze sám informuje o tom, že církev samotná i její členové a představitelé jsou již od roku 2009 v podstatě nepřetržitě z různých důvodů vyšetřováni. Dále namítala, že její vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a také by nepřiměřeně zasáhlo do jejího rodinného a soukromého života dle čl. 8 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv. [4] Krajský soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že mu bylo z úřední činnosti známo, že u něj byly podány a projednány i žaloby proti rozhodnutím o žádosti o udělení mezinárodní ochrany manžela žalobkyně, pana R. M. (věc vedená pod sp. zn. 35 Az 1/2025) a dcery žalobkyně a jejího manžela, K. M. (věc vedená pod sp. zn. 17 Az 7/2025). Zatímco ve věci vedené pod sp. zn. 35 Az 1/2025 bylo rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 rozhodnutí stěžovatele zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, ve věci vedené pod sp. zn. 17 Az 7/2025, byla rozsudkem ze dne 25. 4. 2025 podaná žaloba zamítnuta. Krajský soud dospěl k závěru, že nebylo sporné, že žalobkyně je členkou církve Nový život; shodně se stěžovatelem nedospěl k závěru, že by žalobkyni v zemi původu z důvodu členství v církvi hrozilo pronásledování. Výpověď žalobkyně vyhodnotil v kontextu se zjištěními plynoucími z podkladů, které stěžovatel shromáždil v průběhu správního řízení; žalobkyně vypověděla, že byla utlačována pouze „skrze“ svého manžela. Krajský soud také nedospěl k závěru, že by se v případě církve Nový život jednalo o obecnou perzekuci členů církve, která by mohla být chápána jako pronásledování plynoucí pouze z důvodu členství v církvi. Církev Nový život zůstává dále v Kazachstánu registrovanou církví, patří mezi nejviditelnější protestantskou církev a její bohoslužby jsou vysílány na jejím vlastním YouTube kanále. Ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že došlo k významnému zlepšení vztahů mezi církví Nový život a kazašskými orgány. Krajský soud zdůraznil, že žalobkyně nijak nespecifikovala, v čem konkrétně spatřuje naplnění znaků mučení a nelidského či ponižujícího zacházení, pokud by se musela vrátit do Kazachstánu, a stejně tak neshledal zásah do jejího rodinného a soukromého života. [5] I přestože krajský soud neshledal žalobní námitky žalobkyně důvodnými, rozhodnutí stěžovatele zrušil, přičemž svůj postup odůvodnil provázaností azylového příběhu žalobkyně, který se významným způsobem odvíjí od azylového příběhu jejího manžela R. M. Krajský soud tak vzal v úvahu, že rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. 35 Az 1/2025, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele, kterým mu nebyla mezinárodní ochrana udělena; to by dle krajského soudu mohlo mít vliv i na udělení mezinárodní ochrany žalobkyni. [6] V kasační stížnosti stěžovatel namítá důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Rozsudek krajského soudu stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný. Krajský soud nepřípustně předjímá (bez ohledu na zrušovací důvody), že bude manželovi stěžovatelky udělen azyl a ona by tak mohla mít nárok na udělení azylu za účelem sloučení rodiny. Stěžovatel konstatuje, že krajskému soudu nepřísluší určit obsah budoucího rozhodnutí správního orgánu. Rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které spekulativní předjímání výsledku dokazování ze strany soudu je nepřípustné. Stěžovatel je toho názoru, že dodržel procesní postupy, úplně a řádně zjistil skutkový stav a na základě toho kvalifikovaně rozhodl. Úkony činěné správním orgánem byly vykonány řádně a úplně, rozhodnutí správního orgánu bylo dostatečně odůvodněno, postup správního orgánu nebyl tak zatížen žádnou vadou řízení, což ostatně ani krajský soud neshledal. [7] Dle stěžovatele je kasační stížnost přijatelná, neboť se v daném případě jedná o zásadní pochybení krajského soudu, který nerozhodl v souladu se zákonem a jednotnou a nerozpornou judikaturou Nejvyššího správního soudu. [8] Žalobkyně se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřila. [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla