6 Ads 144/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 144/2024- 32 - text  6 Ads 144/2024 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Ing. N. Š., Ph.D, zastoupená JUDr. Jakubem Fránkem, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2024, č. j. 32 Ad 2/2022187, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Jakubovi Fránkovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1 300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť nesplnila podmínky § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění s přihlédnutím k čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Dle posudku Městské správy sociálního zabezpečení Brnoměsto (dále jako „posudek MSSZ“) totiž její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %. Žalovaná následně shora označeným rozhodnutím zamítla rovněž námitky žalobkyně proti rozhodnutí o žádosti, neboť lékař žalované v posudku ze dne 4. 11. 2021 (dále jako „posudek ČSSZ“) v řízení o námitkách potvrdil závěry posudku MSSZ. [2] Proti rozhodnutí o námitkách žalobkyně podala žalobu. Krajský soud zadal posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí vypracování odborného posudku. Posudková komise v posudku ze dne 6. 6. 2022 (dále jako „posudek PK MPSV“) stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně rovněž na 25 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti určila zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 5 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti posudková komise nenalezla objektivní důvody. Zdravotní stav žalobkyně proto dle jejího názoru k datu vydání rozhodnutí o námitkách neodpovídal žádnému stupni invalidity. Po prvním ústním jednání ve věci nechal krajský soud vypracovat doplnění posudku PK MPSV. V doplnění posudku ze dne 25. 1. 2024 (dále jako „doplnění posudku“) se posudková komise dle požadavku krajského soudu vyjádřila k posudku Sociální pojišťovny Slovenské republiky (dále jen „Sociální pojišťovna“) ze dne 9. 9. 2021, podle kterého je rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně epizoda deprese, přičemž na základě klinického obrazu a léčby se jedná o středně těžkou formu s mírou poklesu schopnosti vykonávat pracovní činnost 45 %. Posudková komise však neshledala důvod ke změně posudkového závěru. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost a řízení o ní [3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, neboť krajský soud nerespektoval ustálenou soudní judikaturu a legislativu Evropské unie, přičemž se jedná o tak závažnou vadu, pro kterou je nutné napadený rozsudek zrušit. [4] Předně měl krajský soud odmítnout část žaloby, kterou se stěžovatelka domáhala náhrady majetkové i nemajetkové újmy v důsledku přímé diskriminace. Neučinilli tak, překročil svou pravomoc, způsobil stěžovatelce újmu a porušil svou povinnost dle § 36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). K odmítnutí přitom mělo dojít již Krajským soudem v Praze, ke kterému směřovala svou žalobu společně s žádostí o projednání věci tamním soudem. Usnesení Krajského soudu v Praze nadto vykazuje nedostatky, které nenapravil ani Krajský soud v Brně, především absentuje poučení o možnosti osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, což stěžovatelce znemožnilo přístup k soudu. [5] Krajský soud v Brně se pak dopustil i jiných vad a na ústním jednání odmítl provést předložené listinné důkazy, aniž by zdůvodnil, proč tak učinil. V celém rozsudku se poté krajský soud věnoval pouze posouzení stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a k jiným námitkám se dostatečně nevyjádřil. Napadený rozsudek proto stěžovatelka považuje za nepřezkoumatelný. Krajský soud nevysvětlil, proč nepovažoval za podstatné uvedení stěžovatelky v omyl ohledně vyřizování její žádosti o invalidní důchod, ani proč neshledal nedostatek podkladů rozhodnutí o žádosti. Nevysvětlil ani, proč ve věci více než rok a půl nekonal žádné úkony a nesrozumitelně po stěžovatelce považoval nové lékařské zprávy, přestože soud při přezkumu vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Stěžovatelka přesto doložila, že již v roce 2020 u ní byla diagnostikovaná deprese těžkého stupně. Řízení žalované však bylo vedeno v rozporu s právními předpisy a rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a na základě nezákonně získaného posudku Sociální pojišťovny. Krajský soud přesto rozhodnutí žalované nezrušil, čímž sám zatížil napadený rozsudek vadou nezákonnosti. Nedostatečnost zjištěného skutkové stavu nemohlo napravit ani vyžádání posudku v řízení před krajským soudem. Navíc nebyl respektován stěžovatelčin výslovný požadavek na provedení posudkového zhodnocení mimo Brno. V souvislosti s ústním jednáním se stěžovatelka ohrazuje také proti neposkytnutí záznamu, resp. protokolu z jednání. Nahrávka poskytnutá jejím právním zástupcem byla snížené kvality a krajský soud odmítl učinit přiměřené úpravy. [6] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku stěžovatelka spatřuje i v neuvedení jména předsedkyně posudkové komise. Stěžovatelka již v žalobě upozorňovala na nezařazení této lékařky v evidenci České lékařské komory, pročež ji považovala za nekompetentní k posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tajemnice posudkové komise nadto ani není lékařkou a nemá tedy dostatečné odborné znalosti. Posudky posudkových komisí jsou proto neúplné a nepřesvědčivé. Všechny čtyři posudky vypracované v projednávané věci ostatně vychází z jednoho posudku Sociální pojišťovny, který byl zrušen v odvolacím řízení na Slovensku. Stěžovatelce nebylo umožněno posouzení jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu výlučně na základě lékařských zpráv, které sama předložila. [7] Stěžovatelka taktéž namítá rozpor s právem Evropské unie. Judikaturu citovanou krajským soudem nelze na stěžovatelčin případ aplikovat. Stěžovatelce, která v České republice žila a pracovala, nebyla ani po více než třech letech od skončení podpůrčí doby přiznána invalidita, přestože je prokazatelně práce neschopná a její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je na Slovensku uznaný za chronický s trvalým poškozením. K tomu poukazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 1. 10. 2009 ve věci C3/08 (Katty Leyman v. Institut national d´assurance maladieinvalidité) citovaný krajským soudem a má za to, že vykonáním práva na volný pohyb ztratila výhody sociálního zabezpečení. Vzhledem k bývalému spojení České republiky a Slovenské republiky v jednom státě a k podobnosti jejich systémů sociálního zabezpečení vznikly dle stěžovatelky nedůvodné rozdíly v posuzování jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud existuje rozdíl v obou systémech sociálního zabezpečení, pak jedině ve stěžovatelčin prospěch, neboť v jeho důsledku se má při posuzování v České republice zohledňovat též dosažené vzdělání a údaje z profesního dotazníku. To se však v projednávaném případě nestalo, stejně jako nedošlo k zohlednění posudku Sociální pojišťovny ze dne 9. 9. 2021 ani vysvětlení odlišného přístupu českých orgánů ke dvěma slovenským posudkům. Nad rámec uvedeného stěžovatelka odkazuje též na Evropský průkaz osoby se zdravotním postižením, který jí bude vydán a bude platný také v České republice. [8] Žalovaná odkázala na napadený rozsudek a navrhla odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [10] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. III. A (Ne)přezkoumatelnost