6 As 186/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 186/2023- 104 - text  6 As 186/2023 - 136 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Filipa Dienstbiera a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce a) a navrhovatele: Zdravé životní prostředí, z. s., se sídlem Na Korunce 324, Praha, a žalobců: b) ZA LEPŠÍ CHABRY, z. s., se sídlem Kobyliská 6, Praha, c) doc. PhDr. I P. Š., Ph.D., d) Ing. M. M., všichni zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem, se sídlem 1. máje 25, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 2, České Budějovice, a odpůrci: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha, zast. JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Kořenského 15, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Čerčanská 12, Praha, zast. JUDr. Janem Marečkem, advokátem, se sídlem Na Švihance 1, Praha, o žalobě žalobců a) – d) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2022, č. j. KUJCK 42152/2021, a o návrhu navrhovatele na zrušení části opatření obecné povahy odpůrce č. 43/2014 – aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy, o kasační stížnosti žalobce a) (navrhovatele) a žalobců b) – d) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 39 A 4/2022  199, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 39 A 4/2022  199, se ve výrocích I, III a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost navrhovatele proti výrokům II, V a VI rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 39 A 4/2022  199, se zamítá. III. Navrhovatel a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti výrokům II, V a VI rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 39 A 4/2022  199. IV. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti výrokům II, V a VI rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 39 A 4/2022  199. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobci a) – d) se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhali zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 15. 6. 2022, č. j. KUJCK 42152/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 22 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 30. 7. 2020, č. j. P22 7892/2020 OV 04, o umístění stavby nazvané „Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1“ (dále též „stavba“ či „záměr“), a kterým bylo rovněž povoleno kácení dřevin a porostů. Umístěná stavba navazuje na úsek Silničního okruhu kolem Prahy (dále jen „SOKP“) označený jako 510 (Satalice – Běchovice) a začíná ve stávající křižovatce Českobrodská se silnicí I/12 za mostem přes Počernický rybník. Stavba končí v mimoúrovňové křižovatce (dále jen „MÚK“) Modletice s dálnicí D1, kde navazuje na úsek SOKP označený jako 512 (D1  Vestec). Součástí stavby je mimo jiné velká MÚK Dubeč, která má být vybudována v blízkosti městské části Běchovice. [2] Žalobce a), tj. navrhovatel, s žalobou spojil tzv. incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 43/2014 – Zásady územního rozvoje hlavního města Prahy – Aktualizace č. 1 (dále jen „AZÚR“) v části vymezující plochy Z/503/DK a Z/509/DK. Toto opatření obecné povahy vydalo hlavní město Praha (dále jen „odpůrce“). Podstatou AZÚR, pokud jde o koncepci dopravní infrastruktury, bylo vymezit ty části SOKP jakožto dopravní koridory nadmístního významu, v jejichž rozsahu byly soudními rozhodnutími zrušeny části Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy. [3] AZÚR již byla předmětem samostatného (abstraktního) soudního přezkumu ve vztahu k záměru SOKP. Ve věci sp. zn. 5 As 49/2016 bylo rozhodováno o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl zamítnut návrh na zrušení části AZÚR 5.1.2.1 – Pražský okruh – v celé jeho trase. V tomtéž rozsahu byla AZÚR napadena i v dalším řízení před městským soudem, jenž návrh opětovně zamítl a následně podaná kasační stížnost byla vedena pod sp. zn. 2 As 11/2019. V obou případech byla kasační stížnost zamítnuta. V nynější věci se navrhovatel domáhá zrušení části AZÚR týkající se ploch vymezených ke stavbě koridoru Pražského okruhu na plochách pod označením Z/503/DK a Z/509/DK v oddílu 10.1.1. [4] Krajský soud žalobu žalobců a) – d) na zrušení napadeného rozhodnutí výrokem I svého rozsudku zamítl a současně výrokem II zamítl i návrh navrhovatele na zrušení části AZÚR. Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, přičemž žalobci a) – d) napadají výrok I rozsudku a na něj navazující nákladové výroky a navrhovatel napadá výrok II rozsudku a na něj navazující nákladové výroky. [5] Důvody rozsudku krajského soudu, stejně jako proti nim směřující kasační námitky a vyjádření osoby zúčastněné na řízení (dále jen „OZNŘ“) ke kasační stížnosti shrne Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) postupně, přičemž hned přistoupí k vypořádání kasačních námitek. Bude přitom respektovat jejich členění provedené stěžovateli. Nejprve se bude zabývat námitkami souvisejícími s žalobou proti napadenému rozhodnutí a posléze námitkami týkajícími se incidenčního přezkumu AZÚR. Na vysvětlenou NSS dodává, že žalovaný ani odpůrce svého práva vyjádřit se ke kasačním námitkám nevyužili, pouze obecně uvedli, že se ztotožňují se závěry krajského soudu, a navrhli, aby byla kasační stížnost zamítnuta. II. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [6] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobami oprávněnými, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná, a stěžovatelé jsou v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeni advokátem. Poté NSS zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. II.1 Rozsah přípustných námitek stěžovatelů vůči územnímu rozhodnutí [7] Krajský soud se z hlediska věcného nezabýval třemi žalobními body, neboť dospěl k závěru, že žádný ze stěžovatelů nebyl věcně legitimován k jejich vznesení. Jedná se o žalobní bod, jímž stěžovatelé poukazovali na absenci zhodnocení dopadů záměru na bezpečnost silničního provozu, jak požaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/96/ES ze dne 19. 11. 2008, o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury (dále jen „směrnice o bezpečnosti provozu“). Druhým žalobním bodem stěžovatelé namítali rozpor napadeného rozhodnutí s § 10 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v absenci povolení k připojení jednotlivých úseků SOKP k sobě navzájem, a dále nezákonnost danou absencí rozhodnutí o výjimce z minimálních vzdáleností MÚK stanovených závaznými ČSN normami. Třetím žalobním bodem stěžovatelé poukazovali na rozpor s § 146 odst. 3 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, neboť se domnívají, že závazné stanovisko k terénním úpravám z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem bylo třeba vydat již k územnímu rozhodnutí, nikoliv až ke stavebnímu povolení, jak dovodily dotčené orgány na úseku odpadového hospodářství. [8] Každý ze stěžovatelů v žalobě obecně (tj. bez vazby na konkrétní žalobní body) popsal důvody své věcné legitimace. [9] Stěžovatelé a) a b) jsou environmentálními spolky. Oba byli účastníky územního řízení, stěžovatel a) se nadto účastnil procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „EIA“). Namítají, že byli napadeným rozhodnutím zkráceni přímo na právu sdružovacím, právu na příznivé životní prostředí svých členů, kteří bydlí v blízkosti záměru, a na svých procesních právech (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14). [10] Předmětem činnosti stěžovatele a) je ochrana přírody a krajiny, úsilí o zdravé životní podmínky člověka (zdravé ovzduší, voda, půda a další) a jejich ochranu a zapojování veřejnosti do účasti na veřejném dění. Stěžovatel a) v žalobě zdůraznil dlouhodobost své činnosti, kterou zastřešuje právo na příznivé životní prostředí a názory početných občanů, s ohledem na jejich obavy z nárůstu hluku, zhoršení životního prostředí (exhalace, zhoršení kvality vody), poškození kulturních památek a ztráty pohody bydlení, a o jejich bezpečnost. Členy stěžovatele a) jsou obyvatelé oblasti východní Prahy, zejména Běchovic a Horních a Dolních Počernic. Stěžovatel a) konstantně uvádí, že jeho členové jsou často starousedlíci, jejichž rodiny zde žijí po generace, a jsou obtěžováni vzrůstajícím objemem dopravy v oblasti. Tři z pěti členů výboru stěžovatele a) vlastní rodinné domy v blízkosti záměru, konkrétně v Běchovicích II. [11] Předmětem činnosti stěžovatele b) je monitoring a součinnost se stavebními akt