7 Afs 246/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 246/2024- 34 - text  7 Afs 246/2024 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: ENDL + K a.s., se sídlem Riegrova 390/25, Olomouc, zastoupena Mgr. Karlem Nejtkem, advokátem se sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2024, č. j. 65 Af 8/202350, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 6. 2. 2023, č. j. 4720/23/500010611712195 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 6. 10. 2021, č. j. 157194/21/430013823703291 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým správce daně žalobkyni stanovil nově zjištěnou daň z hazardních her za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020 ve výši 13 390 347 Kč. Poslední známou daň ve výši 7 930 947 Kč tak zvýšil o částku 5 459 400 Kč. Současně stanovil také penále z doměřené částky ve výši 1 091 880 Kč. [2] Dne 18. 1. 2021 podala žalobkyně řádné přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020. V daňovém přiznání uvedla dispozici s 1 429 povolenými herními pozicemi, ze kterých vypočítala minimální dílčí daň z technických her (1 429 x 9 200 Kč = 13 146 800 Kč). Daň byla v souladu s tím, co uvedla žalobkyně, vyměřena ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 187/2016 Sb., zákon o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDHH“), ve výši 13 454 747 Kč (dílčí daň z technických her ve výši 13 146 800 Kč + dílčí daň z živých her ve výši 307 947 Kč). Dne 9. 3. 2021 bylo správci daně doručeno dodatečné přiznání k dani z hazardních her podané žalobkyní za předmětné zdaňovací období. Oproti řádnému daňovému přiznání žalobkyně uvedla 0 povolených herních pozic a minimální dílčí daň z technických her vyčíslila na 0 Kč. Daň z hazardních her tak byla žalobkyní nově tvrzena ve výši 7 930 947 Kč (dílčí daň z technických her ve výši 7 623 000 Kč + dílčí daň z živých her ve výši 307 947 Kč) a byla samodoměřena podle § 11 odst. 3 ZDHH ve výši rozdílu oproti poslední známé povinnosti, tj. snížena o částku 5 523 800 Kč. [3] Správci daně vznikly podáním dodatečného přiznání pochybnosti o správnosti stanovené daně z hazardních her a zaslal žalobkyni výzvu k odstranění pochybnosti ze dne 29. 3. 2021. Na uvedenou výzvu reagovala žalobkyně vyjádřením ze dne 28. 4. 2021, kde mimo jiné uvedla, že vládní opatření související s pandemií SARSCov2 dopadla tvrdě na provozovatele hazardních her, kterým se snížily příjmy, úspory a finanční zásoby klesly na minimum. Zdanění už tak nízkých příjmů vysokou daní z hazardních her by mělo fatální a likvidační dopad jak na daňový subjekt, tak i na sektor hazardních her. Správce daně v rámci postupu k odstranění pochybnosti vyhodnotil, že žalobkyně neprokázala oprávněnost snížení daňové povinnosti. Podle seznamu povolených herních pozic měla ve 4. čtvrtletí roku 2020 celkově 1 422 herních pozic (došlo ke korekci tvrzení ze strany žalobkyně). V návaznosti na tyto závěry správce daně vydal dodatečný platební výměr. Následně žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru a dodatečný platební výměr potvrdil. II. [4] Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Předně zdůraznil, že právní úprava neposkytuje jiné varianty řešení, než vypočet minimální dílčí daně z technických her podle toho, zda byla herní pozice v předmětném zdaňovacím období povolena, a nezohledňuje ani počet dní, kdy byla herní pozice povolena, natož pak skutečně provozována. Postačí tedy povolení alespoň jediný den v inkriminovaném zdaňovacím období (ve smyslu § 6 ZDHH se jedná vždy o kalendářní čtvrtletí). Pokud je takto vypočtená daň vyšší než daň vypočtená z rozdílu vkladů a výher, pak je dílčí daní z hazardních her právě ona vyšší částka. Žalobkyně byla povinna odvést daň právě ve výši, kterou si sama vyměřila ve svém řádném daňovém přiznání, tedy podle mechanismu § 5 ZDHH. [5] Dále krajský soud uvedl, že judikatura správních soudů se již stanovením výše daně z hazardních her v době pandemie COVID–19 zabývala, a to včetně zdaňovacího období roku 2020. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 Af 8/202390, který se zabýval obdobnou situací jiného žalobce, uvedl, že právní úprava minimální dílčí daně z hazardních her nesleduje pouze účel fiskální, ale i širší společensky žádoucí cíle. Poukázal též na to, že zdanění hazardních her má i funkci regulační, tedy omezující či ochrannou. Krajský soud při svém posuzování vycházel též z judikatury Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 30. 1. 2018 pod sp. zn. Pl. ÚS 15/15, konstatoval, že poplatníkem daně je držitel základního povolení, a to bez ohledu na to, zda hazardní hru fakticky uskutečňuje. Uvedené znamená, že technické zařízení, které je povoleno, se podle zákonné definice považuje za provozované, ať už je fakticky zapnuté nebo vypnuté, a bez ohledu na to, zda na něm nějací hráči hráli. Za povolenou herní pozici se má pro účely výpočtu minimální daně z hazardních her považovat daná pozice i v případě, že byla provozována pouze jediný den za celé zdaňovací období. [6] Za nedůvodnou považoval i námitku směřující do srovnávání se s jinými podnikatelskými subjekty a odpuštění „daně z vylitého piva“. Opětovně se ztotožnil se závěry Krajského soudu v Brně ve shora uvedeném rozsudku a uvedl, že nelze srovnávat hazardní hry s pivovarnictvím, neboť pití piva má slabší společensky škodlivé následky, což se projevuje mj. i různým zdaněním jednotlivých druhů alkoholu, stejně jako jsou odlišně zdaněny různé druhy hazardních her, kde naopak technické hry patří k těm nejnebezpečnějším. Zákonodárce v rámci krizových opatření ani následných úlev nepřistoupil k žádné modifikaci daňové povinnosti u hazardních her. [7] Krajský soud nepřisvědčil námitce, že právní úprava působila diskriminačně a byla v rozporu s principem rovnosti za situace, kdy předmětem zdanění je výnos z hazardních her, který lze jen stěží označit za oblast, kterou by stát chtěl aktivně podporovat. Oblast hazardních her je přísně regulována a omezována tak, aby byly minimalizovány její negativní individuální a celospolečenské dopady. Účelem předmětné právní úpravy je tak nejen působit na vlastní hraní, ale i na jeho samotnou dostupnost. Ve vztahu k žalobkyní namítanému rdousícímu efektu daně z hazardních her uvedl, že žalobkyně nenamítá obecně rdousící efekt předmětné daně, nýbrž tvrdí, že v jejím konkrétním případě daň takový efekt má v důsledku zákazu činnosti v souvislosti s koronavirovou pandemii. Bylo tedy na ní, aby individuální rdousící efekt prokázala. Této povinnosti však nedostála, jelikož podrobněji netvrdila a ani neprokázala svoji ekonomickou situaci za posuzované zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2020, tedy že by na ni předmětná daň měla likvidační dopad. [8] Krajský soud se dále zabýval námitkou nesprávného postupu správce daně spočívající v doměření daně z moci úřední podle § 12 ZDHH namísto zaslání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Pokud žalobkyně nejprve podala řádné daňové přiznání, ve kterém uvedla všechny povolené herní pozice, a následně sama podala dodatečné daňové přiznání, v němž uvedla snížený počet herních pozic, postrádal by podle krajského soudu postup spočívající ve výzvě k podání dalšího dodatečného daňového přiznání smysl. Při doměření daně z moci úřední má správce daně předně postupovat podle § 143 daňového řádu. Ustanovení § 12 ZDHH pak doplňuje obecnou úpravu daňového řadu o možnost doměření daně z moci úřední na základě postupu k odstranění pochybností. Podmínkou pro vydání výzvy je, že lze důvodně předpokládat, že daň bude doměřena na daň vyšší. Nestačí tak mít konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání, nýbrž správce daně musí mít jasné indicie, že daň bude doměřena. Uvedené přitom míří typicky na případ zjevných chyb v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání, v jejichž důsledku dojde k nesprávnému samovyměření nebo samodoměření daně. O takový případ zde však nešlo, neboť žalobkyně současně s dodatečným daňovým přiznáním zaslala průvodní dopis, ve kterém ozřejmila své stanovisko k věci, na jehož základě současně byla vyloučena zjevná (administrativní) chyba z její strany. Správce daně postupoval procesně správně, pročež penále vyměřen