7 As 292/2024 — Nejvyšší správní soud

7 As 292/2024- 48 - text 7 As 292/2024 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: České Radiokomunikace, a.s., se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zastoupená Mgr. Karin Konstantinovovou, advokátkou, se sídlem Benediktská 690/7, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, č. j. 6 A 5/202459, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně je držitelkou skupinového přídělu rádiových kmitočtů (rádiové kanály 22, 27, 28, 34, 38 a 40) pro vysílací síť 22 určenou k šíření zemského digitálního televizního vysílání ve standardu DVBT2. Dne 8. 11. 2022 požádala za účelem provozování vysílací sítě 22 o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů rozhlasové služby v rámci rádiového kanálu 29, a to prostřednictvím vysílače velkého výkonu na stanovišti JIHLAVA (dále též „vysílač JIHLAVA“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2023, č. j. ČTÚ50 281/2022613/V.vyř., zamítl žádost žalobkyně podle § 17 odst. 11 písm. d) a i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a to jednak kvůli rozporu žádosti s § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 199/2018 Sb., o Technickém plánu přechodu zemského digitálního televizního vysílání ze standardu DVBT na standard DVBT2 (dále též „technický plán přechodu“), který umožňuje použití jiných rádiových kanálů vysílači malého výkonu, a jednak z důvodu neúčelného využití rádiového kanálu 29. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 6. 11. 2023, č. j. ČTÚ31 995/2023603, zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. [2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu správní žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) zamítl. Uvedl, že spor mezi účastníky se vedl o tom, zdali může být žalobkyní požadovaný rádiový kanál 29 distribuován prostřednictvím vysílače velkého výkonu, tj. vysílačem JIHLAVA. Městský soud uznal, že izolovaný výklad čl. 7 odst. 5 části plánu využití rádiového spektra č. PVP/10/05.20224 pro kmitočtové pásmo 470960 MHz vydané žalovaným dne 3. 5. 2022 pod č. j. ČTÚ2830/2022619 (dále též „plán využití rádiového spektra“), skutečně připouští, aby byl žalobkyni za splnění určitých podmínek přidělen další rádiový kanál i pro vysílač velkého výkonu. Nicméně toto ustanovení je dle soudu nutné vykládat v souladu s § 7 odst. 1 a § 10 odst. 8 technického plánu přechodu, jakož i ve spojení s § 21 zákona o elektronických komunikacích, který žalovanému ukládá povinnost vyhlásit výběrové řízení za účelem udělení práv k využívání rádiových kmitočtů za situace, kdy plán využití rádiového spektra omezuje počet práv k využívání rádiových kmitočtů. Zásadní je § 7 odst. 1 věta druhá technického plánu přechodu: Pro vysílače malého výkonu mohou být za podmínek stanovených v § 10 odst. 8 použity i jiné rádiové kanály. Toto ustanovení neupravuje změnu rádiových kanálů tvořících vysílací síť 22, ale přidělení nového kanálu, čehož chtěla žalobkyně docílit. Ze Závěrečné zprávy o výsledcích realizace Strategie rozvoje zemského digitálního televizního vysílání za období 20162020 – přechod na standard DVBT2 (dále „závěrečná zpráva DVBT2“) vyplývá, že zákonodárce chtěl řešit příp. lokální problémy se signálem prostřednictvím vysílačů malého výkonu. Výklad právních norem byl nepochybný, proto městský soud neuplatnil výkladovou metodu in dubio pro libertate (v pochybnostech ve prospěch svobody), a neshledal, že by mírnější jazykový výklad měl převážit nad teleologickým výkladem nepříznivým pro žalobkyni. Soud proto uzavřel, že žádost žalobkyně odporovala plánu využití rádiového spektra dle § 17 odst. 11 písm. d) zákona o elektronických komunikacích. [3] Městský soud připustil, že rádiový kanál 29 by měl dle čl. 7 odst. 5 věty druhé plánu využití rádiového spektra nejdříve sloužit k zajištění rozsahu pokrytí území nebo obyvatel stávajícími držiteli skupinových přídělů v rámci vysílacích sítí 21 až 24, a teprve poté by měl být využit pro vysílací sítě 25 a 26. Avšak z této skutečnosti nelze dle soudu předem dovodit, že žalovaný měl bez dalšího vyhovět žádosti žalobkyně o udělení individuálního oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v rámci rádiového kanálu 29. Vždy je třeba posuzovat podmínky vyplývající ze zákona o elektronických komunikacích, technického plánu přechodu či plánu využití rádiového spektra, které v tomto konkrétním případě žalobkyně nesplnila. [4] Městský soud dodal, že žalobkyně nesplnila kritéria stanovená § 7 odst. 5 věty první plánu využití rádiového spektra. Udělení individuálního oprávnění nebylo jediným způsobem, jak v rámci lokality dosáhnout pokrytí televizním signálem na vyžadované úrovni (podmínka potřebnosti). K podmínce nemožnosti soud uvedl, že žalobkyně sice stanovila plánovací parametry vysílací sítě 22 podle plánovacích parametrů dle přílohy č. 5 technického plánu přechodu, nicméně zvolila technické parametry sítě zajišťující maximální možnou přenosovou kapacitu na úkor robustnosti sítě. Právě robustnost má však význam pro odstranění nepříznivých vlivů na příjem signálu. [5] Městský soud se dále zabýval tím, zdali by žalobkyní požadované využití rádiového kanálu 29 bylo neúčelné podle § 17 odst. 11 písm. i) zákona o elektronických komunikacích. Uznal, že žalobkyně dostatečně konkrétně v žádosti poukázala na dlouhodobé rušení signálu v dané lokalitě, přesto nepovažoval udělení oprávnění za účelné. Cílem zákona o elektronických komunikacích a souvisejících předpisů je zajistit dostatečné pokrytí území a obyvatel signálem za současného využití pouze nezbytné části rádiového spektra. Vysílač velkého výkonu blokuje kmitočtové spektrum na mnohem rozsáhlejším území, než je rozloha oblasti, která je postižena nedostatečným signálem. Požadovaným provozem vysílače JIHLAVA ze shodné lokality a se shodnými parametry, avšak pouze s jiným rádiovým kanálem, by tedy došlo k duplicitnímu vysílání stejného obsahu na velkém území. Na tom nic nemění žalobkyní požadované omezení oprávnění na dobu 5 let, neboť nelze vyloučit případný zájem provozovatelů vysílacích sítí 21, 23 a 24, kteří mají na základě čl. 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra stejné právo jako žalobkyně požádat o další kanál pro vysílač malého výkonu. [6] Městský soud poukázal na výsledky šetření stížností na špatný signál, z nichž vyplynulo, že v období po ukončení přechodu na DVBT2 byl nekvalitní příjem často způsoben nesprávným nasměrováním antény. Při přechodu došlo ke změně technických parametrů jednotlivých vysílačů a provoz v rámci jednofrekvenční sítě (SFN) vyžadoval přesnější nastavení přijímací antény. [7] Městský soud konečně posoudil námitku, že žalovaný nerozhodl řádně o žádosti žalobkyně o poskytnutí součinnosti dle § 10 odst. 7 technického plánu přechodu. Shrnul, že žalobkyně ve svém podání ze dne 2. 5. 2023, nazvaném „Vyjádření společnosti České radiokomunikace k podkladům před vydáním rozhodnutí a návrh“, v posledním odstavci na str. 4 uvedla, že je nadále připravena jednat o možnostech úpravy jednotlivých parametrů vysílače (vč. doby platnosti budoucích vydaných individuálních oprávnění) tak, aby mohlo být její žádosti vyhověno. Žalobkyně požádala žalovaného za účelem dalšího případného upřesnění žádosti o poskytnutí nezbytné součinnosti v souladu s čl. 10 odst. 7 technického plánu přechodu, aby mohlo dojít k účelnému využití požadovaných rádiových kmitočtů při odstranění technických překážek při zajištění pokrytí území zemským digitálním vysíláním, zejména s nejmenšími možnými dopady přechodu na DVBT2 na diváky. Městský soud nesouhlasil s žalovaným, že žalobkyně požadovala právní poradenství, nikoli poskytnutí nezbytné součinnosti podle § 10 odst. 7 technického plánu přechodu. Chybný závěr žalovaného však neměl vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně totiž požadovala součinnost za účelem vydání kladného rozhodnutí o udělení individuálního oprávnění. Žalovaný nevyhověl její žádosti, a to hned ze dvou důvodů [§ 17 odst. 11 písm. d) a i) zákona o elektronických komunikacích], čímž vypořádal i dílčí žádost o poskytnutí součinnosti. Žalovaný sice uvedl, že žalobkyni poskytne součinnost při odstraňování technických překážek v souladu s plánem využití rádiového spektra a technickým plánem přechodu. Tento příslib však učinil ve vztahu k „zajištění kmitočtů pro vysílače malého výkonu“. III. [8] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítala, že čl. 7 odst. 5 plánu využití rádiového spektra (i ve spojení s § 7 odst. 1 technického plánu přechodu) umožňuje využití rádiového kanálu 29 prostřednictvím vysílače JIHLAVA za účelem provozování vysíl