8 Ads 100/2025 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 100/2025- 81 - text  8 Ads 100/2025-88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobkyně: Mgr. Kateřina Podrazilová, Ph.D., zast. JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-74010-4/SR-2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 8 Ad 14/2024-54, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 8 Ad 14/2024-54, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně byla podle § 23 odst. 1 a § 54 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, přijata dne 20. 9. 2023 do služebního poměru na služební místo ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále též „SÚKL“), a to na dobu určitou s trváním do 20. 9. 2024. Zároveň jí byla stanovena zkušební doba v délce šesti měsíců. Dne 20. 12. 2023 jí bylo osobně doručeno oznámení státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví (dále též „služební orgán“) ze dne 18. 12. 2023, č. j. MZDR 36383/2023-1/ST, o zrušení jejího služebního poměru ve zkušební době bez udání důvodu. Dne 21. 12. 2023 podala pověřenému zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti oznámení podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů. Následně žalobkyně podala v reakci na rozhodnutí správních soudů služebnímu orgánu žádost o určení právního vztahu dle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, jíž požadovala vydat rozhodnutí, kterým bude určeno, že její služební poměr trvá, nebo že skutečně došlo ke skončení jejího služebního poměru. Služební orgán v rozhodnutí ze dne 3. 4. 2024, č. j. MZDR 4407/2024-11/PER, určil, že služební poměr byl skutečně zrušen podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě, v tehdy účinném znění, takže netrvá. Jeho závěr potvrdil k odvolání žalobkyně i nejvyšší státní tajemník (žalovaný). Jádrem nynějšího řízení je otázka, zda zrušení služebního poměru žalobkyně nebylo v rozporu se zákonem o ochraně oznamovatelů. To ve svém rozhodnutí odmítl již žalovaný, když zdůraznil, že žalobkyni bylo oznámení služebního orgánu o zrušení služebního poměru ze dne 18. 12. 2023 doručeno dne 20. 12. 2023, zatímco její oznámení ve smyslu zákona o ochraně oznamovatelů přijal pověřený zaměstnanec Ministerstva spravedlnosti až dne 21. 12. 2023. Z ničeho podle něj také nevyplývalo, že by důvodem pro skončení služebního poměru bylo seznámení s výsledky auditu, který na SÚKL zadala žalobkyně, při poradě vedení SÚKL dne 18. 12. 2023. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud nejprve neshledal důvodnou námitku, v níž žalobkyně tvrdila, že oznámení o zrušení služebního poměru ze dne 18. 12. 2023 nebylo dostatečně určité, neboť neobsahovalo všechny podstatné náležitosti předepsané Přílohou č. 9 k Metodickému pokynu č. 1/2020. Rozhodující totiž není soulad s tímto nezávazným metodickým pokynem, ale se zákonem o státní službě. Městský soud proto nehodnotil, zda oznámení vyhovuje požadavkům metodického pokynu, ale zda jeho obsah obstojí z hlediska srozumitelnosti, určitosti a přezkoumatelnosti. Shledal, že obsah oznámení byl dostatečně srozumitelný a určitý, neboť bylo zřejmé, kdo je vyhotovil, koho a čeho se týká a co z něj pro žalobkyni vyplývá. [3] Městský soud vyhověl žalobě, jelikož se neztotožnil s názorem žalovaného, dle něhož byl-li služební poměr žalobkyně ukončen ve zkušební době bez uvedení důvodu podle § 74 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě [poznámka NSS: v písm. d) je tento důvod obsažen až podle znění zákona o státní službě účinného od 1. 1. 2025; do 31. 12. 2024 byl uveden v písm. f), jak správně uváděl žalovaný], pak nelze přezkoumávat důvody jeho zrušení, neboť by to odporovalo účelu a smyslu tohoto institutu. [4] Městský soud zdůraznil, že ochrana podle zákona o ochraně oznamovatelů se týká i osob ve státní službě a není vyloučena ani institutem zrušení služebního poměru ve zkušební době bez uvedení důvodu podle § 74 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě. Pokud tedy osoba ve služebním poměru podle zákona o státní službě učiní oznámení podle § 2 zákona o ochraně oznamovatelů, bude se na ni plně vztahovat ochrana před odvetnými opatřeními podle tohoto zákona, a to i pokud se jedná o služební poměr uzavřený se zkušební dobou. Samotná skutečnost, že byl služební poměr žalobkyně zrušen ve zkušební době, tak neznamená, že by byla zbavena ochrany oznamovatelů. Na tom podle městského soudu nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně učinila své oznámení podle § 2 zákona o ochraně oznamovatelů až poté, kdy byl její služební poměr zrušen. Zpravidla sice bude časová a příčinná souvislost taková, že nejprve bude učiněno oznámení podle § 2 zákona o ochraně oznamovatelů a následně dojde k odvetným opatřením. Lze si ale představit situaci, kdy se osoba nadřízená oznamovateli dozví, že se chystá oznámení podat, a jednala by vůči němu represivně. Pak by mohlo jít o odvetné opatření, prokázala-li by se souvislost s tímto záměrem. Zákon tedy chrání i osoby, které se na oznámení teprve připravují. [5] V projednávané věci byly důvodem pro oznámení žalobkyně podle § 2 zákona o ochraně oznamovatelů výsledky auditu, o nichž referovala na poradě vedení SÚKL dne 18. 12. 2023. Oznámení o zrušení jejího služebního poměru, datované dnem 18. 12. 2023, jí bylo doručeno dne 20. 12. 2023. Podle tvrzení žalobkyně se o výsledky auditu zajímalo vedení Ministerstva zdravotnictví, jmenovitě náměstek ministra Mgr. J. D. a státní tajemník v Ministerstvu zdravotnictví. Osoby, jež měly vůči žalobkyni příslušnou pravomoc podle zákona o státní službě, tak mohly získat informace o možném chystaném oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů a snažily se tomu předejít zrušením jejího služebního poměru. Pokud by výsledky auditu byly představeny až poté, kdy by byl její služební poměr zrušen, nebylo by možno tvrdit, že zrušení služebního poměru bylo reakcí na zveřejnění výsledků auditu. V projednávané věci je však časová souslednost opačná, a je tedy odůvodněná možnost, že zrušení služebního poměru žalobkyně oznámením ze dne 18. 12. 2023 bylo odvetným opatřením podle § 4 zákona o ochraně oznamovatelů. II. Obsah kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobkyně k věci samé [6] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Vytýká městskému soudu, že se dostatečně nevypořádal s jeho argumentací, že odvetné opatření nemůže předcházet samotnému oznámení. V bodech 76 a 77 rozsudku pouze obecně uvedl, že si lze představit situaci, kdy osoba nadřízená oznamovateli získá informaci o tom, že se chystá oznámení podat, a jednala by vůči němu represivně. Pak by šlo o odvetné opatření, pokud by se prokázala souvislost s tímto záměrem. Svým výkladem ale městský soud pominul definici odvetného opatření uvedenou jednak v § 4 odst. 1 zákona o ochraně oznamovatelů a jednak v čl. 5 odst. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Argumentace městského soudu představuje dotváření práva, které není jakkoliv podloženo či náležitě vysvětleno. [8] V bodě 79 rozsudku městský soud dovodil, že ve vztahu k oznámení podle § 2 zákona o ochraně oznamovatelů je podstatný zájem o audit ze strany Ministerstva zdravotnictví, jmenovitě náměstka ministra Mgr. J. D. a státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví. Dle stěžovatele však není zřejmé, jak by šlo na základě pouze obecně konstatované „neobvyklosti zájmu“ při zadání auditu a následných dotazů na audit při předávání agendy po zrušení služebního poměru žalobkyně ve zkušební době, dospět k závěru o možném odvetném opatření. Uváděný zájem plyne ze vztahu nadřízenosti a podřízenosti a je zcela legitimní, což uznal i městský soud. Ze spisového materiálu či z tvrzení žalobkyně ani není zřejmé, jaký zájem by měli zaměstnanci Ministerstva zdravotnictví na výsledku auditu, který dopadá pouze na procesy v SÚKL, případně na jeho zaměstnance. Rovněž není zřejmý jakýkoliv zájem vedení Ministerstva zdravotnictví, aby audit nebyl proveden. Není zde tedy možné shledat příčinnou souvislost. Nelze ani dospět k závěru, že zrušení služebního poměru žalobkyně mohlo být odvetným opatřením. Městským soudem uvedený závěr je nedůvodný a nezákonný. [9] Audit či zpráva o jeho výsledku není oznámením, které může vyvolat případné odvetné opatření. Žalobkyně informovala dne 18. 12. 2023 o závěrech auditu vedení SÚKL, nikoliv tedy vedení Ministerstva zdravotnictví. Žalobky