8 As 107/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 107/2023- 31 - text  8 As 107/2023 - 34 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Karla Šimky, Lenky Krupičkové, Petra Mikeše, Ivo Pospíšila, Barbary Pořízkové a Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupená Mgr. Petrem Jelínkem, advokátem se sídlem Ovčárecká 311, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, č. j. KUOK 101553/2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 5. 2023, č. j. 72 A 46/2021-56, takto: Kasační stížnost žalobkyně se odmítá. Odůvodnění: I. Jádro sporu a jeho dosavadní průběh [1] Jádrem sporu je, zda krajský soud o nepřipuštění zastoupení podle § 35 odst. 3 (resp. odst. 2 až 7) s. ř. s. jiným subjektem než obecným zmocněncem rozhoduje usnesením, a pokud ano, zda je proti tomuto usnesení přípustná kasační stížnost. [2] Žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci napadla žalobou rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce z 16. 7. 2021, č. j. SMOL/162766/2021/OSC/PREST/Bat. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, a přestupku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. [3] Žalobkyně předložila plnou moc ze dne 26. 4. 2023, z níž vyplývá, že odborové organizaci Spravedlnost uděluje „plnou moc pro zastoupení při jednání před soudem ve věci č. j. 72 A 46/2021-46 a pro všechny úkony s tím spojené.“ Dále předložila potvrzení, že je členkou odborové organizace Spravedlnost, a zápis ze zasedání výboru zmocněnců, v němž je uvedeno, že členem odborové organizace Spravedlnost je i A. H., který je pověřen žalobkyni zastupovat. Krajský soud při tomto jednání s A. H. jako pověřeným členem odborové organizace Spravedlnost jednal. [4] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zastoupení žalobkyně odborovou organizací Spravedlnost nepřipustil. Při výkladu § 35 odst. 3 s. ř. s. vyšel z judikatury k obdobnému § 26 odst. 1 o. s. ř., podle níž se za odborovou organizaci považuje takový spolek, jehož úkolem je hájit práva a oprávněné zájmy zaměstnanců a zastupovat je v kolektivním vyjednávání. Shledal, že v projednávané věci byla odborová organizace účelově vytvořena s cílem zastupovat své členy v soudních řízeních. Takový postup je v rozporu s pravidly pro zastupování právnickými osobami v soudním řízení podle § 35 s. ř. s. [5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. [6] Namítla nesprávné posouzení právní otázky spočívající v neústavním výkladu § 35 odst. 3 s. ř. s. a nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů. [7] Jelikož se kasační stížnost týká pouze procesních práv žalobkyně v řízení před krajským soudem, Nejvyšší správní soud ji nezasílal žalovanému k vyjádření. II. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu [8] Osmý senát Nejvyššího správního soudu při předběžném projednání věci shledal, že je naplněn důvod pro postoupení věci k rozhodnutí rozšířenému senátu, neboť dospěl k právnímu názoru odlišnému od právního názoru již vyjádřeného v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (§ 17 odst. 1 s. ř. s.). Shledal nejednotu v judikatuře některých senátů tohoto soudu. [9] Desátý senát ve věci sp. zn. 10 As 290/2022 věcně rozhodl o kasační stížnosti proti usnesení předsedy senátu, kterým bylo potvrzeno usnesení asistentky o nepřipuštění zastoupení v řízení o žalobě proti rozhodnutí. Ačkoliv se desátý senát v uvedeném rozsudku k nutnosti rozhodnout o nepřipuštění zastoupení formou usnesení nikterak nevyjádřil, musel si o ní podle předkládajícího senátu mlčky učinit úvahu, neboť jde o otázku existence přezkoumávaného aktu jako předmětu řízení o kasační stížnosti. [10] V řízení sp. zn. 5 Afs 12/2010 pátý senát věcně přezkoumal kasační stížnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž tento soud nepřipustil zastoupení tehdejší žalobkyně společností Auditorská a daňová kancelář, s. r. o. (dále „ADK“). Rozsudkem ze dne 6. 8. 2010, č. j. 5 Afs 12/2010-80, č. 2132/2010 Sb. NSS, usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rovněž tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud podle předkládajícího senátu implicitně vyjádřil právní názor, že o nepřipuštění zastoupení účastníka má krajský (městský) soud rozhodovat usnesením, proti kterému je přípustná kasační stížnost. [11] V rozsudku č. j. 2 Ans 6/2010-42, bodu 28, Nejvyšší správní soud uvedl, že „městský soud měl za situace, kdy se domníval, že společnost ADK nemůže žalobce v řízení zastupovat, vydat samostatné usnesení o nepřípustnosti zastupování (viz § 27 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).“ [12] První senát naproti tomu v rozsudku č. j. 1 Afs 62/2010-61, bodu 15, vyslovil: „Jestliže městský soud v daném případě pochyboval o žalobcově zastoupení při podání žaloby, měl k dispozici v prvé řadě nikoli instrument podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., ale ty procesní postupy, které k odstranění jím dovozeného nedostatku podmínky řízení zákon výslovně stanoví (§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., § 37 odst. 5 s. ř. s.). Žalobce měl být odpovídajícím způsobem poučen (§ 36 s. ř. s.) a měla mu být dána příležitost k nápravě procesních nedostatků. Teprve nevyužil-li by jí, mohl městský soud z této skutečnosti vyvodit i příslušné důsledky. Ke stížní námitce je však třeba uvést, že takovým důsledkem by zde nemohlo být vydání usnesení o nepřípustnosti zastoupení (zvýraznil NSS) ve smyslu § 35 odst. 6 s. ř. s., které se týká možnosti nepřipuštění zastoupení tzv. obecným zmocněncem, jímž však zástupkyně žalobce (tedy zástupkyně podle § 35 odst. 2 s. ř. s.) nebyla.“ [13] Podle osmého senátu je názor prvního senátu možné chápat tak, že o nepřipuštění zastoupení (právnickou osobou poskytující daňové poradenství) podle § 35 odst. 2 s. ř. s. by nemohlo být rozhodnuto usnesením. V takovém případě je názor vyslovený prvním senátem odlišný od názoru vysloveného druhým senátem a učiněného mlčky pátým a desátým senátem. [14] I kdyby tomu tak nebylo, hodlá se osmý senát od názoru vysloveného druhým senátem a učiněného mlčky pátým a desátým senátem odchýlit. [15] Osmý senát se přiklání k názoru, že o nepřipuštění zastoupení (odborovou organizací) podle § 35 odst. 3 s. ř. s. nemá být rozhodováno usnesením, tedy k názoru, jenž pro účely občanského soudního řízení zastává i Nejvyšší soud (stanovisko sp. zn. Cpjn 202/2013). [16] Stěžejním argumentem pro správnost tohoto názoru je podle osmého senátu samotné jazykové znění nyní aplikovaného § 35 odst. 3 s. ř. s. upravujícího zastoupení odborovou organizací, jenž (stejně jako odst. 2 a 4 až 7) nepočítá s rozhodováním o nepřipuštění zastoupení, na rozdíl od odst. 8 tohoto ustanovení. Pokud by zákonodárce zamýšlel zakotvit rozhodování o nepřipuštění zastoupení i pro jiné situace než nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem, jistě by to stejným či obdobným způsobem jako v § 35 odst. 8 s. ř. s. výslovně vyjádřil i v dalších odstavcích tohoto paragrafu. [17] Důvodem pro takové rozlišení je skutečnost, že zastoupení fyzickou osobou – obecným zmocněncem, je přípustné bez dalšího vždy, s výjimkou zákonných podmínek, při jejichž splnění je soud oprávněn rozhodnout o nepřipuštění takového zastoupení. Naproti tomu zastoupení specializovanou právnickou osobou je přípustné pouze při splnění zákonných podmínek. Jinými slovy, z právní úpravy plyne, že zastoupení těmito osobami je nepřípustné, ledaže jsou splněny zákonné podmínky pro připuštění takového zastoupení. Při nesplnění podmínek přípustnosti zastoupení právnickou osobou tak již soud nevydává usnesení, neboť fakticky o nepřípustnosti zastoupení takovou osobou nerozhoduje. [18] Pro případ, že by se rozšířený senát neztotožnil s právním názorem osmého senátu, má osmý senát v úmyslu odchýlit se od právního názoru pátého a desátého senátu v otázce přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení o nepřipuštění zastoupení právnickou osobou. V obou případech totiž tyto senáty implicitně připustily kasační stížnost, neboť ji věcně projednaly. Osmý senát je však toho názoru, že pokud by správným procesním postupem při nepřipuštění zastoupení právnickou osobou mělo být vydání usnesení, pak by proti takovému usnesení neměla být kasační stížnost přípustná. Na rozdíl od zastoupení obecným zmocněncem, které je a priori platné a účinné až do rozhodnutí soudu o nepřipuštění zastoupení, je nepřípustnost zastoupení právnickou osobou dána ex lege, nesplněním podmínek pro přípustnost zastoupení takovou osobou. Usnesení o nepřipuštění zastoupení právnickou osobou podle § 35 odst. 2 až 7 s. ř. s. tak nemůže zasahovat do procesních práv a povinností účastníků řízení ani třetích osob. III. Posouzení věc