8 As 38/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 38/2024- 76 - text  8 As 38/2024-81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Milana Podhrázkého ve věci žalobkyně: V-GARDEN, s. r. o., Dolní Nová Ves 148, Lázně Bělohrad, zastoupená advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, Velké náměstí 19, Hradec Králové, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, tř. Kapitána Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 5. 2021, čj. ÚOHS08767/2021/164/MHf, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2023, čj. 30 Af 47/2021-285, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval zákazem vertikálních cenových dohod jako dohod narušujících hospodářskou soutěž. Potvrdil svou judikaturu, že u těchto dohod není třeba posuzovat podíl pachatele přestupku na relevantním trhu. Takové dohody podle ustálené judikatury neumožňují aplikaci de minimis výjimky. [2] Žalobkyně jako velkoobchod prodává maloobchodníkům zboží pro užití na zahradách. Jedná se o sortiment zahradní techniky (sekačky, pily, křovinořezy apod.) a zahradního vybavení (zahradní nábytek, houpačky, grily apod.). [3] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal dne 1. 9. 2020 rozhodnutí, jímž ve výroku I. uznal žalobkyni vinnou z přestupku podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže). Přestupkové jednání žalobkyně spočívalo v tom, že uzavírala a plnila se svými odběrateli zakázané dohody o přímém určení cen zahradní techniky a zahradního vybavení pro další prodej v rozporu s § 3 odst. 1 tohoto zákona. Konkrétně shledal, že své odběratele vyzývala, zejména e-mailem, aby zvýšili ceny jí dodávaného zboží pro konečné spotřebitele na úroveň jí stanovených minimálních maloobchodních cen, a oni na její výzvy přistupovali. Za toto jednání žalobkyni uložil pokutu ve výši 7 687 000 Kč a opatření k nápravě, a to písemně informovat všechny své odběratele o zákazu a neplatnosti uzavřených dohod. [4] Rozklad žalobkyně předseda žalovaného zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví. [5] Krajský soud v Brně žalobu žalobkyně jako nedůvodnou rovněž zamítl. Žádnou ze žalobních námitek neshledal důvodnou. [6] Krajský soud předně shledal, že žalovaný vykonal místní šetření u žalobkyně na základě důvodného podezření o uzavření zakázaných dohod. [7] Krajský soud přisvědčil stěžovatelce, že žalovaný chybně v prvním i ve druhém stupni řízení prováděl důkazy listinami mimo ústní jednání, aniž by o tom učinil záznam do spisu. Měl však za to, že nejde o vadu, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Uvedl, že v celém řízení hraje klíčovou roli jediný ucelený soubor listin – jde o e-maily zajištěné v obchodních prostorách žalobkyně při místním šetření. Právě z nich vyplývá, jakou komunikaci obchodní zástupci žalobkyně s jejími odběrateli vedli a jakým způsobem s nimi řešili prodejní ceny. Žalobkyni proto muselo být od první chvíle zřejmé, že právě hodnocení obsahu těchto listin bude pro výsledek řízení rozhodující. [8] Krajský soud měl také za to, že žalovaný dostatečně prokázal, že žalobkyně uzavírala zakázané dohody, kterými odběratelům diktovala minimální prodejní ceny. Tyto dohody vymáhala pod hrozbou ukončení dodávek zboží. Uvedl, že v případě tzv. tvrdých omezení soutěže, kterými cenové dohody jsou, nelze aplikovat pravidlo de minimis v poslední větě § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. [9] Krajský soud se dále zabýval žalobními námitkami, že správní orgány chybně vymezily relevantní trh. Žalobkyně prodávala různé druhy zboží, které šlo dle žalovaného zařadit buď do trhu zahradní techniky nebo trhu zahradního vybavení. Dle žalobkyně měly být relevantní trhy vymezeny mnohem úžeji, neboť jí prodávané zboží není navzájem zastupitelné. Detailními námitkami žalobkyně proti tomuto závěru se však krajský soud nezabýval. Pouze uvedl, že k vymezení relevantního trhu užším způsobem, než to učinil žalovaný, jednak neshledává žádný pádný důvod, ale především by to na posouzení věci nic nezměnilo. Z hlediska posouzení jednání stěžovatelky nehrálo vymezení relevantního trhu takřka žádnou roli. Roli hrálo pouze, co se stanovení výše pokuty týče, a ani na tu by užší vymezení trhu nemělo vliv. [10] Výši pokuty krajský soud neshledal zjevně nepřiměřenou. Podotkl, že pokuta byla uložena podle metodiky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při uložení trestu a stanovení jeho výše za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Na samotném používání metodiky žalovaného pro stanovení výše pokuty nespatřoval nic závadného. Problém neviděl ani ve změně metodiky. Namísto dřívějších „Zásad postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže“, účinných jen do 23. 4. 2018, postupoval žalovaný podle nové metodiky nazvané „Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže“. Ta, kromě řady jiných změn, zpřísnila ukládané pokuty v závislosti na délce protiprávního jednání (tzv. koeficient času). Krajský soud měl za to, že žalovaný je oprávněn svou metodiku změnit nejen v reakci na úpravy legislativy či na vývoj judikatury, ale též na základě svých vlastních poznatků o tom, zda dosud uložené pokuty v praxi naplnily svůj účel a zda dobře odrážely závažnost protiprávního jednání. [11] Nakonec krajský soud uvedl, že se nezabýval argumentací žalobkyně, že z výroku ani odůvodnění správních rozhodnutí nelze seznat, z jakých dílčích útoků se vlastně měl posuzovaný přestupek skládat, tedy s jakými odběrateli měla zakázané dohody uzavírat. Podle krajského soudu šlo o žalobní bod uplatněný po lhůtě pro podání žaloby. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [12] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností. Konkrétně vznesla následující okruhy kasačních námitek. [13] Za prvé, správní rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná, neboť z nich nevyplývá, jaká ujednání, s kterými odběrateli, byla považována za dílčí útoky pokračujícího přestupku. To nevyplývá ani z výroku, ani z odůvodnění rozhodnutí. Krajský soud také chybně uvedl, že zakázané dohody měly být uzavřeny se všemi odběrateli stěžovatelky. [14] Za druhé, stěžovatelka namítá, že správní orgány pochybily, neboť neprovedly dokazování listinami, které byly podkladem rozhodnutí. Stěžovatelka tedy nemohla vědět, z jakých listin ve spise budou správní orgány vycházet. [15] Za třetí, stěžovatelka uvádí, že neuzavřela zakázané dohody, neboť dopad na hospodářskou soutěž byl zanedbatelný. Nesprávný je závěr krajského soudu, že pravidlo de minimis v poslední větě § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže se u vertikálních dohod o určení cen neuplatní. Tento názor je v rozporu s judikaturou Soudního dvora. Stěžovatelka zdůrazňuje, že její podíl na relevantním trhu je i podle žalovaného marginální. Proto dopad na hospodářskou soutěž případných dohod o cenách by byl zanedbatelný. Stěžovatelka poukazuje na absurdní důsledky názoru krajského soudu. Uvádí hypotetický příklad, kdy by dodavatel medu učinil cenovou dohodu s třemi prodejci na farmářských trzích, na kterých by med za tržní ceny prodávala i řada dalších prodejců. V takovém případě by dohody žádný reálný negativní dopad na hospodářskou soutěž neměly. Přesto by dle názoru správních orgánů a krajského soudu i takové dohody byly zakázané a dodavatel medu by dostal pokutu za přestupek. [16] Za čtvrté, stěžovatelka namítá, že správní orgány chybně vymezily relevantní trh. Jednotlivé produkty uváděné v kategoriích „zahradní technika“ a „zahradní vybavení“ nejsou navzájem zastupitelné. Vymezení trhu mělo přitom podstatný vliv na rozhodnutí o výši pokuty. [17] Nakonec dle stěžovatelky byla pokuta uložena dle nové metodiky žalovaného v nepřiměřené výši. Žalovaný za použití nového koeficientu času nepřiměřeně zvýšil pokutu 2,17krát. [18] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že rozsudek krajského soudu je správný a netrpí žádnou vadou. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III. 1 Kasační námitky ohledně chybějící specifikace dílčích útoků jsou nepřípustné [19] Stěžovatelka ve svém podání krajskému soudu ze dne 25. 1. 2023 namítala, že ze skutkové věty ve výroku napadeného rozhodnutí ani z jeho odůvodnění nelze seznat, z jakých dílčích útoků se vlastně měl posuzovaný přestupek skládat. Ze správních rozhodnutí dle stěžovatelky nešlo seznat, s jakými konkrétními odběrateli měla zakázané dohody uzavřít. Krajský soud to považoval za opožděný žalobní bod, učiněný téměř rok a půl po uplynutí lhůty pro podání žaloby, a proto jej věcně nevypořádal. [20] Nejvyšší správní