8 As 40/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 40/2024- 70 - text  8 As 40/2024-76 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobce/navrhovatele: M. Š., zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, a odpůrci: Město Ledeč nad Sázavou, se sídlem Husovo náměstí 7, Ledeč nad Sázavou, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN, a. s., se sídlem Českomoravská 19, Praha 9, II) Cplast, s. r. o., se sídlem Zakouřilova 126, Praha, zastoupena JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Francouzská 4, Praha 2, III) L. Č., IV) Z. Č., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, čj. KUJI KUJI 84115/2023, a návrhu na zrušení částí opatření obecné povahy – Změny č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou – schválené usnesením zastupitelstva města Ledeč nad Sázavou, č. 2a.2002/7ZM-s, o kasační stížnosti žalobce/navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, čj. 30 A 81/2023-77, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, čj. 30 A 81/2023-77, se ruší ve výroku II., III. a IV. a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval mimo jiné otázkou, zda mohou být územní plány přijaté podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Potvrdil svou judikaturu že nikoliv, neboť tehdejší právní úprava odůvodnění územních plánů nevyžadovala. [2] Žalobce je vlastníkem pozemků v katastrálním území Ledeč nad Sázavou p. č. XA, XB a st. p. č. XC, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. YA. V bezprostředním sousedství těchto nemovitostí hodlala osoba zúčastněná na řízení II, společnost Cplast s.r.o. (dále stavebník), postavit skladovou halu. Šlo o jednopodlažní budovu maximální výšky 8,8 m a rozměrech 15 m krát 30 m. [3] Stavebník podal žádost o společné územní a stavební povolení pro tuto skladovou halu. Žádost byla následně zúžena na první etapu projektu. Ta zahrnovala stavbu samotné haly a příslušného napojení na infrastrukturu včetně příjezdu z ulice Julia Fučíka. V další etapě stavebník zamýšlel postavit stavbu příjezdové komunikace z ulice Koželužská a opěrných stěn haly podél garáží a podél hranic s pozemkem stěžovatele. Tyto záměry byly součástí stavebníkem přiložené projektové dokumentace. [4] Stavební úřad zahájení společného územního a stavebního řízení pro požadovanou první etapu projektu oznámil veřejnou vyhláškou dne 30. 3. 2021. V oznámení uvedl, že dobře zná poměry staveniště, a proto upouští od ústního jednání. [5] Dne 10. 5. 2021 stavební úřad vydal pro stavbu haly společné povolení, které také doručoval veřejnou vyhláškou. Za účastníky řízení považoval stavebníka, město, vlastníky pozemků, na kterých má být záměr uskutečněn, vlastníky veřejné technické infrastruktury a vlastníky sousedních pozemků. Vlastníky sousedních pozemků označil pomocí parcelních čísel v katastru nemovitostí. [6] Stavba haly byla částečně umístěna do funkční plochy vymezené Územním plánem sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou jako „Území čistého bydlení“. Změnou č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou schválenou zastupitelstvem města Ledeč nad Sázavou jako obecně závazná vyhláška dne 18. 9. 2002 byla tato funkční plocha regulována tak, že slouží převážně k bydlení. Jako přípustné jsou vymezeny stavby pro rodinné bydlení, pro obchod, veřejné stravování, služby a drobnou výrobu, veřejnou zeleň, stavby technické infrastruktury, stavby pro kulturu, ubytování, individuální rekreaci, zdravotnictví a sociální péči, sport. Jako nepřípustné využití dané funkční plochy jsou vymezeny stavby narušující funkci bydlení; objekty výrobní a skladovací, které by rušily nad přípustnou mez stanovenou příslušnými předpisy a normami bytovou zástavbu nebo zasahovaly ochranným pásmem do vymezeného prostoru této funkce. [7] Žalobce podal proti společnému povolení odvolání, které žalovaný zamítl jako nedůvodné. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, čj. 30 A 19/2022-155, toto rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dle něj byla závazná stanoviska orgánů územního plánování obou stupňů nepřezkoumatelná, co se týče přípustnosti záměru z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací. [8] Poté, co odbor územního plánování žalovaného vydal nové přezkumné závazné stanovisko, kterým opět potvrdil souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování, žalovaný odvolání žalobce opět zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke krajskému soudu a uplatnil v něm i incidenční návrh na zrušení části změny č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou, konkrétně regulativů vymezujících přípustné a nepřípustné stavby v ploše „Území čistého bydlení“. [9] Krajský soud ve věci rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Výrokem I. zamítl návrh na zrušení části opatření obecné povahy a výrokem II. zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Výroky III. a IV. poté rozhodl o nákladech řízení. [10] Ohledně incidenčního návrhu krajský soud dospěl k závěru, že vymezení plochy území čistého bydlení a tam stanovených regulativů není nepřezkoumatelné. Je logické samo o sobě s ohledem na to, co má být v daném území realizováno. Přípustné a nepřípustné regulativy jsou dány a je následně odpovědností dotčených orgánů, potažmo stavebních úřadů, s těmito regulativy pracovat ve smyslu a s ohledem na plochu, do které spadají. [11] Krajský soud zamítl i žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Dle něj správní orgány nepochybily, pokud doručovaly veřejnou vyhláškou. Šlo totiž o správní řízení s velkým počtem účastníků (32) ve smyslu § 144 správního řádu. [12] Nové závazné stanovisko orgánu územního plánování shledal již krajský soud dostatečně odůvodněné. Uvedl, že regulativy uvedené v závazné části územního plánu Ledeč nad Sázavou ve znění jeho změny č. 1 tedy přímo v části „Přípustné využití“ obsahují požadovaný druh staveb (stavby pro služby a drobnou výrobu), současně však pro tyto stavby stanovují v části „Nepřípustné využití“ věcnou podmínku, že stavba nesmí rušit nad přípustnou mez stanovenou příslušnými předpisy a normami bytovou zástavbu nebo zasahovat ochranným pásmem do vymezeného prostoru této funkce. Krajský soud se ztotožnil s orgánem územního plánování, že záměrem stavebníka k tomuto nedojde. Nebudou totiž překročeny žádné legislativou dané limity na úseku ochrany veřejného zdraví. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [13] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. Konkrétně vznesl následující okruhy kasačních námitek: 1. Územně plánovací dokumentace je nezákonná, neboť specifikované regulativy nejsou odůvodněné. 2. V daném případě byl počet účastníků správního řízení menší než 30 a stavební úřad tedy nemohl doručovat veřejnou vyhláškou. 3. Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný. Krajský soud se nevypořádal s námitkami stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti závazných stanovisek orgánů územního plánování. Tato stanoviska jsou nadále nepřezkoumatelná. Krajský soud se nezabýval argumentací v žalobě ohledně chybějícího popisu vzdálenosti stavebního záměru od nemovitostí stěžovatele, nedostatečného popisu výšky stavebního záměru a chybějícího povolení připojení záměru k pozemní komunikaci. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné. 4. V údajích o pozemcích dotčených stavbou uvedených správními orgány jsou rozpory, které krajský soud přehlédl. Krajský soud také nesprávně posoudil důsledky rozdělení stavebního záměru na etapy. 5. Ve správních rozhodnutích chybí popis vzdálenosti stavby od nemovitostí stěžovatele. Není ani správně popsána výška stavby. 6. Krajský soud chybně vypořádal i námitku chybějícího povolení připojení stavby k pozemní komunikaci. 7. Stavební úřad chybně upustil od ústního jednání a ohledání na místě. [14] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Má za to, že rozsudek krajského soudu je správný a netrpí žádnou vadou. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem III.1 Odůvodnění změny územního plánu [15] Nejvyšší správní soud poznamenává, že změna č. 1 Územního plánu sídelního útvaru Ledeč nad Sázavou byla přijata usnesením zastupitelstva města Ledeč nad Sázavou dne 11. 12. 2002 a vydána jako obecně závazná vyhláška postupem podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Krajský soud nicméně správně uvedl, že v souladu s § 188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část územně plánovací dokumentace územního plánu obce se pro účely tohoto zákona považují za opatření obecné povahy. Proto krajský soud územní plán přezkoumal v rámci pravi