8 As 71/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 71/2024- 105 - text  8 As 71/2024-119 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatelky: TAKEDAKODON, s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, zastoupená Mgr. Václavem Brožem, advokátem se sídlem Heřmanova 408/12, Praha 7, proti odpůrci: hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupený Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. J., zastoupený JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 2. 7. 2020 č. 69/2020 – změny Z 2812/00 a Z 2822/00 vlny IV celoměstsky významných změn Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, a to v části změny Z 2822/00, týkající se využití pozemku parc. č. XA v katastrálním území T., o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, čj. 9 A 90/2021-184, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Václava Brože, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V roce 2011 obdržel odpůrce podnět osoby zúčastněné na řízení (dále „OZNŘ“) k pořízení změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále „územní plán“) za účelem umožnění výstavby rodinného domu. Výsledkem podnětu bylo zahájení řízení o návrhu změny územního plánu v rámci vlny IV celoměstsky významných změn. [2] Dne 2. 7. 2020 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesení č. 18/42, jímž vydalo opatření obecné povahy č. 69/2020 - změny územního plánu Z 2812/00 a Z 2822/00 vlny IV celoměstsky významných změn územního plánu (dále „usnesení č. 18/42“). Předmětem nyní projednávané věci je pouze změna Z 2822/00 spočívající ve změně funkčního využití ploch na části pozemku parc. č. XA v katastrálním území T. v obci hl. m. Praha, ve vlastnictví OZNŘ (dále „pozemek par. č. XA“), ze stávající funkce pozemku: sady, zahrady a vinice (PS) na funkci: čistě obytná (OB) (dále „změna Z 2822/00“). Účelem této změny bylo umožnění výstavby rodinného domu, neboť na části uvedeného pozemku již byla vymezena plocha s funkčním využitím OB. Touto změnou byl celoměstský systém zeleně zmenšen o 920 m2. Celá plocha změny se nachází v Přírodním parku Drahaň – Troja, převážná část změny představuje rozšíření zastavitelných ploch do ochranného pásma přírodní památky Havránka. Změna přímo nezasahuje do evropsky významné lokality (EVL) ani ptačí oblasti, ale nachází se cca 20 metrů od hranice EVL Havránka a Salabka. [3] Navrhovatelka, jako vlastník sousedních pozemků parc. č. 365, parc. č. 366/2 a podílu ve výši ¼ na pozemku parc. č. XB, vše v k. ú. T. (pozn. NSS: podíl ve výši ¼ vlastní i OZNŘ), aktivně vyjadřovala nesouhlas s návrhem změny Z 2822/00 již v průběhu pořizování prostřednictvím námitek ze 4. 7. 2019 (dále „námitky“). Následně podala Městskému soudu v Praze návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 69/2020 (dále „OOP č. 69/2020“) v části změny Z 2822/00 (dále „napadená část OOP“). I.A Původní rozsudek městského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu [4] Městský soud rozsudkem z 25. 2. 2022, čj. 9 A 90/2021-94 (dále „původní rozsudek městského soudu“), návrhu vyhověl a napadenou část OOP ke dni právní moci rozsudku zrušil z důvodu její nepřezkoumatelnosti, neboť odpůrce při jejím vydávání nedodržel zákonem stanovené procesní podmínky. Konkrétně shledal nepřezkoumatelným rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, jež je součástí odůvodnění napadené části OOP, a to pro nesrozumitelnost výrokové části a nedostatek důvodů samotného odůvodnění. Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti napadené části OOP se městský soud již nezabýval dalšími návrhovými body, neboť by to bylo předčasné. [5] Ke kasační stížnosti odpůrce Nejvyšší správní soud rozsudkem z 27. 9. 2023, čj. 8 Afs 305/2021-98 (dále též „zrušující rozsudek NSS“), zrušil původní rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Neztotožnil se s paušálním náhledem městského soudu, který považoval rozhodnutí o námitkách za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Uvedl, že ačkoli je reakce odpůrce v některých případech stručná, nelze paušálně říci, že je bez dalšího nedostatečná. Městský soud proto zavázal, aby v dalším řízení posoudil, zda budou odpůrcem uvedené důvody (odůvodnění napadené části OOP) skutečně dostatečné při jejich konfrontaci s konkrétní návrhovou argumentací směřující do věcného řešení. I.B Nové posouzení věci městským soudem [6] Městský soud v záhlaví uvedeným, nyní napadeným, rozsudkem návrhu opět vyhověl a napadenou část OOP ke dni právní moci rozsudku zrušil. Nejprve uvedl, že navrhovatelka byla k podání návrhu aktivně procesně legitimována, a že neshledal překročení pravomoci odpůrce k vydání napadené části OOP ani mezí zákonem vymezené působnosti. Vázán závěry zrušujícího rozsudku NSS městský soud konstatoval, že napadené OOP obstálo z hlediska procesního postupu při jeho vydávání. [7] V rámci věcného přezkumu však městský soud shledal rozpor napadené části OOP, představující rozšíření zastavitelné plochy s funkcí OB-A na území přírodního parku Drahaň – Troja, s právními předpisy. Městský soud uznal, že § 15 odst. 2 a 3 nařízení č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy, o zřízení přírodních parků na území hlavního města Prahy (dále „nařízení“), jímž byl mimo jiné zřízen přírodní park Drahaň – Troja, a které bylo vydáno k ochraně krajinného rázu podle § 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, reguluje (zapovídá) „až“ umisťování nových staveb. Proto nedopadá na přijímání změn územního plánu jako opatření obecné povahy. Dále nicméně uvedl, že nařízení na území přírodních parků, včetně přírodního parku Drahaň – Troja, kde se nachází pozemek OZNŘ dotčený změnou Z 2822/00, umísťování nových staveb (až na specifikované výjimky, kam stavba rodinného domu nespadá) v zásadě zakazuje a umožňuje toliko dostavbu stávajícího sídelního útvaru, která je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Pokud tedy OZNŘ žádala o změnu plochy na OB-A za účelem stavby rodinného domu, je zjevné, že taková změna územního plánu se příčí smyslu nařízení i zákonu o ochraně přírody a krajiny. Cílem a smyslem shora uvedených ustanovení není, aby si osoba, která plánuje provádění stavby rodinného domu na území přírodního parku, nejprve zažádala o změnu územního plánu, aby se následně „vešla“ do výjimky uvedené v § 15 odst. 3 nařízení, tedy, že je tato dostavba „prováděná v souladu s platnou územně plánovací dokumentací“. Podle městského soudu tak šlo o účelovou změnu provedenou kvůli následnému naplnění výjimky v § 15 odst. 3 nařízení, a tedy o případ zjevného obcházení zákona. [8] V projednávaném případě jde podle městského soudu o izolovanou stavbu rodinného domu v zalesněném svahu v rámci přírodního parku, který je třeba ve veřejném zájmu zachovat a je třeba jej chránit před další fragmentací, před narušením zeleného svahu a horizontu, a tedy před změnou současného krajinného rázu. Nemůže tedy jít ani o dostavbu stávajících sídelních útvarů ve smyslu § 15 odst. 3 nařízení, který upravuje jednu z výjimek ze zákazu nových staveb. [9] Návazně městský soud dospěl k závěru, že je-li napadená část OOP v rozporu s nařízením, je tím spíše naplněn zásah do krajinného rázu v rozporu s § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Krajinný ráz území je totiž nad rámec uvedeného ustanovení pro účely nyní projednávané věci konkretizován a specificky chráněn právě (i) speciální právní úpravou obsaženou v nařízení. [10] Dále městský soud shledal, že napadená část OOP je nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť neobsahuje náležité vysvětlení, proč je vymezena nová zastavitelná plocha v ochranném pásmu přírodní památky Havránka, resp. proč je taková výstavba v ochranném pásmu možná. Městský soud zde vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze 7. 5. 2020, čj. 4 As 360/2019-42, který se zabýval ochranným pásmem přírodní památky Dolní Šárka v kontextu čl. 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 4/1982 Sb. NVP, o chráněných přírodních výtvorech v hlavním městě Praze na lokalitách Barrandovské skály, Kalvarie v Motole, Baba, Dolní Šárka, Podbabské skály, Sedlecké skály, Salabka, Havránka, Trojská, Podhoří, Bohnická údolí, Zámky a jejich ochranných pásmech, ve znění nařízení hl. m. Prahy č. 17/2002 Sb. HMP, kterým se mění vyhláška č. 4/1982, tedy ve znění účinném od 1. 11. 2002 (dále „vyhláška“). Podle tohoto ustanovení v ochranném pásmu není dovoleno provádět jakoukoliv těžbu nebo výstavbu mimo stavby sloužící lesnímu hospodářství a stavby zabezpečující plnění funkce lesů po projednání s orgány státní ochrany přírody. [11] V návaznosti na uvedené s