8 As 98/2025 – Nejvyšší správní soud

8 As 98/2025- 48 - text  8 As 98/2025-51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobkyně: A. T., zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Slavíkova 23, Praha 2, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 12, se sídlem Generála Šišky 2375/6, Praha 4, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu spočívajícím ve sdělení k oznámení záměru započít s užíváním stavby ze dne 11. 7. 2024, zn. OVY/31455/2024/Ve, č. j. P 12 35932/2024 OVY, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. J. Z. a II) P. Z., zast. Ing. J. Z., obecným zmocněncem, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2025, č. j. 9 A 103/2024-91, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V posuzované věci je sporná otázka možného nezákonného zásahu stavebního úřadu spočívajícího ve vydání sdělení umožňujícího započetí s užíváním stavby, dle žalobkyně nedokončené, která sousedí s nemovitostí žalobkyně, do jejíchž práv mělo být zasaženo. [2] Žalovaný vydal dne 11. 7. 2024 sdělení k oznámení záměru započít užívání stavby rodinného domu (dále jen „sdělení žalovaného“) osob zúčastněných na řízení (dále též „OZNŘ“). Reagoval tím na jejich podání ze dne 14. 6. 2024, kterým žalovanému ohlásily dokončení stavby. Žalobkyně se proti vydání sdělení žalovaného bránila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten její žalobu na ochranu před nezákonným zásahem v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [3] Městský soud se nejprve zabýval podmínkami procesní legitimace pro podání zásahové žaloby. Konstatoval splnění všech formálních podmínek. Dle něj nebylo možné jednoznačně vyloučit, že šlo o nezákonný zásah. Jednání spočívající ve vydání sdělení bylo přičitatelné žalovanému a současně není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V rámci věcného přezkumu žaloby vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) stanovující základní podmínky, které musejí být splněny pro poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, dle něhož musí být žalobce 1) přímo 2) zkrácen na svých právech 3) nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které 4) nejsou rozhodnutím, a které 5) byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. [4] Městský soud uvedl, že žalobkyně byla aktivní účastnicí stavebního řízení. První podmínku považoval za splněnou, jelikož postup správního orgánu byl způsobilý přímo zkrátit veřejná subjektivní práva žalobkyně, jakožto vlastnice sousedícího pozemku. Městský soud následně ve vztahu k druhé podmínce poukázal na judikaturu NSS, dle níž je možné brojit zásahovou žalobou proti záznamu o ověření splnění podmínek užívání stavby (sdělení žalovaného) ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon 2017“). Následně předestřel několik dřívějších zákonných režimů oznamování dokončení stavby a započetí s jejím užíváním. Poznamenal, že zákonná úprava se od počátku řízení o dodatečném povolení stavby značně proměnila. OZNŘ toto řízení zahájily žádostí z roku 2013. Skončeno bylo vydáním rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne 3. 6. 2024, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí o dodatečném povolení stavby OZNŘ. Nynější řízení se vedlo dle procesní úpravy stavebního zákona 2017. [5] Následný postup, v němž žalovaný vydal své sdělení, nebyl dle městského soudu veden v režimu právní úpravy předpokládající jakýkoliv akt stavebního úřadu podmiňující zahájení užívání stavby. Dokončení stavby tudíž nebylo spojeno s žádným formálním úkonem stavebního úřadu. Žalovaný však ve svém sdělení používal terminologii, která odpovídala úpravě stavebního zákona 2017. Ta však již na postup žalovaného nedopadala. Úkony žalovaného v reakci na ohlášení dokončení stavby OZNŘ ze dne 14. 6. 2024 tvořily samostatný postup, oddělený od stavebního řízení. Vzhledem k tvrzení žalovaného, že šlo o neformální vyjádření názoru ohledně způsobilosti stavby k užívání, městský soud odkázal na důvodovou zprávu k nové úpravě stavebního zákona (ve znění dvojice novelizací účinných od 1. 1. 2018 a od 12. 3. 2020). Dle ní zákonodárce nepředpokládal, že by stavební úřady měly stavebníky neformálně ujišťovat o souladu stavby s pravomocným stavebním povolením. Vydal-li však již žalovaný takový akt, nemá dle zákona vůči adresátům žádné účinky. Z toho důvodu sdělení nemohlo mít dopad do práv a povinností OZNŘ ani žalobkyně. Současně nemohlo založit legitimní očekávání či dobrou víru. [6] Městský soud nepřisvědčil argumentům žalobkyně, že by stavební úřad „odpustil“ OZNŘ nutnost dokončit stavbu dle dokumentace, ani názoru, že OZNŘ v důsledku sdělení stavbu dokončovat nesmí. OZNŘ jsou vázány pouze pravomocným dodatečným povolením a jsou povinny uvést faktický stav do souladu se stavem právním. Nadto nesouhlasil s žalovaným, že k porušení práv žalobkyně nemůže dojít ze strany veřejné správy, pouze ze strany soukromých osob. Žalobkyně, jakožto účastnice stavebního řízení, má právo, aby byla stavba prováděna v souladu s dodatečným povolením. Stavební úřad je povinen na něj dbát a využívat k tomu svěřené pravomoci (např. výzvu k odstranění nedostatků, vydání rozhodnutí nařizujícího zjednání nápravy apod.). Až v případě neplnění těchto povinností by mohl postup žalovaného představovat nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv žalobkyně. Ta by se mohla jeho vyslovení domáhat podáním podnětu dle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a při splnění podmínek stanovených v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ŽAVES, podat zásahovou žalobu. V nyní posuzované věci tak neučinila. Městský soud žalobkyni, která brojila proti sdělení žalovaného, a nikoliv proti faktické nečinnosti žalovaného při výkonu státního stavebního dozoru, nepoučoval o změně žalobního petitu. Vybočil by tím z mezí poučovací povinnosti. Městský soud uzavřel, že nebyla splněna druhá podmínka poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem, neboť sdělení žalovaného nekrátí žalobkyni na jejích právech. Dalším podmínkám se soud nevěnoval, jelikož nebyla naplněna již druhá podmínka. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a další vyjádření [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Stěžovatelka rozporuje závěr městského soudu, že ji sdělení žalovaného nijak nekrátí na jejích právech. Tvrdí, že sdělení žalovaného představuje přímý zásah do jejího vlastnického práva k nemovitostem sousedícím se stavbou OZNŘ. Stavba má za následek narušení pohody bydlení a zdravých životních podmínek ve stěžovatelčině domě. V důsledku malé odstupové vzdálenosti stavby a jejího domu v kombinaci s výškou navrhované stavby dojde ke zhoršení světelných podmínek. Ohrožení stěžovatelčina pozemku je dále způsobeno nedostatečnou likvidací dešťových vod ze stavby, čímž dochází k jeho podmáčení. Mělo proto dojít ke svedení dešťových vod do akumulační jímky, což však dosud není dokončeno. To vše bylo předmětem stěžovatelčiných námitek uplatněných v řízení o dodatečném povolení stavby. [9] Dle stěžovatelky sdělení žalovaného přestavuje úřední úkon, který potvrzuje dokončení stavby a možnost užívání stavby, aniž by byly dokončeny části stavby zmírňující negativní působení na stěžovatelčinu nemovitost. Je si vědoma, že sdělení žalovaného nemá právní účinky. Má nicméně účinky faktické. OZNŘ na jeho základě legitimně předpokládají, že stavbu nemusejí dokončovat a mohou ji legálně užívat. Žalovaný tím fakticky zasáhl do práv a povinností dotčených osob. Stěžovatelka dodala, že pokud by někdo namítal, že stavba nebyla dokončena a je užívána nelegálně, OZNŘ by se jistě odvolávaly na sdělení žalovaného. [10] Stěžovatelka souhlasí s městským soudem, že OZNŘ jsou dále vázány pravomocným dodatečným povolením a stavbu mají uvést do stavu souladného s právním stavem. Nesouhlasí však s vyjádřením městského soudu, že sdělení žalovaného u nich nemohlo založit legitimní očekávání, neboť jim musí být známo, zda je stavba v souladu s dodatečným povolením či nikoliv. Skutečnosti, že OZNŘ nehodlají stavbu dokončit, nasvědčuje, že tak dosud neučinily. Nezkolaudování stavby by mohlo vést k přinucení OZNŘ k dokončení stavby. V posuzované věci však tento způsob kvůli vydání sdělení žalovaného není možný. [11] Trvá na tom, že jsou splněny všechny podmínky pr