Nejvyšší správní soud 9 As 169/2025

Kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) směřuje proti rozsudku, kterým městský soud zamítl její žalobu proti výše nadepsanému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná stěžovatelce neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka v řízení nesplnila podmínky dané § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zmíněného zákona.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 11. 2025, č. j. 9 As 169/20255, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, doložení splnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (§ 105 odst. 2 soudního řádu správního [dále jen „s. ř. s.“]) a k doplnění kasační stížnosti o důvody, pro které napadá rozsudek městského soudu, a upřesnění toho, co navrhuje (§ 106 odst. 3 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek a doložení zastoupení stanovil lhůtu 15 dnů, k doplnění kasační stížnosti o důvody a petit lhůtu 1 měsíce. Současně poučil stěžovatelku o následcích nesplnění výzvy. Usnesení jí bylo doručeno dne 13. 11. 2025.

Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek na účet Nejvyššího správního soudu v poslední den lhůty, a to dne 28. 11. 2025. Podáním ze dne 27. 11. 2025 stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty pro doložení zastoupení a doplnění kasační stížnosti o důvody a petit, a to do 13. 1. 2026. Svou žádost odůvodnila tím, že dne 18. 11. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta v této věci, což doložila kopií této žádosti a kopií doručenky.

Žádosti o prodloužení lhůt Nejvyšší správní soud nevyhověl. Z počtu řízení, které u něj stěžovatelka zahájila a vedla, je zřejmé, že je znalá řízení o kasační stížnosti a je si vědoma požadavku na povinné zastoupení advokátem. Přesto nepožádala žalovanou o určení advokáta již při podání kasační stížnosti dne 3. 11. 2025, ale o dva týdny později dne 18. 11. 2025. Pro tento postup neposkytla žádné vysvětlení. Stěžovatelka tak v rozporu se zásadou, podle níž ochrana práv náleží těm, kdo o ně dbají, nečinila včasné aktivní kroky k doložení plné moci a spoléhala výhradně na žalovanou, že jí advokáta určí v podstatě obratem. Jak již zdejší soud stěžovatelce vysvětlil v řízení o obdobné věci v usnesení ze dne 20. 11. 2025, č. j. 9 As 155/202519, určení advokáta žalovanou zároveň není jedinou možností, jak získat kvalifikované zastoupení, a proto stěžovatelka neměla ustat v hledání advokáta a pouze čekat na rozhodnutí žalované. Stěžovatelka netvrdila žádné mimořádné okolnosti, které by jí v hledání a nalezení zastoupení advokátem bránily či jí tuto snahu neúměrně ztěžovaly.

Nejvyššímu správnímu soudu je z vlastní činnosti známo, že stěžovatelka si byla v minulosti schopná sama zajistit zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (např. řízení vedená pod sp. zn. 1 As 3/2023, sp. zn. 3 As 94/2023, nebo sp. zn. 2 As 155/2023). Důvody, pro které by tomu tak nemohlo být i v nyní posuzované věci, nesdělila. Stejně tak je z vlastní činnosti známá i skutečnost, že žalovaná zamítá žádosti stěžovatelky uplatněné v jiných řízeních o kasační stížnosti a advokáta jí neurčuje (např. řízení vedená pod sp. zn. 6 As 33/2022, sp. zn. 10 As 135/2022, sp. zn. 2 As 155/2023 atd.). Ostatně i ve stávající věci je předmětem řízení opět přezkum rozhodnutí žalované o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby.

Z výše uvedených důvodů není v této situaci účelné nadále vyčkávat na rozhodnutí žalované o žádosti stěžovatelky ze dne 18. 11. 2025 o určení advokáta. Prodloužení lhůty a vyčkání dalšího rozhodnutí České advokátní komory by se za těchto okolností dříve či později mohlo proměnit v nekonečný řetězec zacyklených soudních sporů s totožným předmětem bez reálného hmotněprávního nároku (usnesení NSS ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 As 260/202232, odst. [8]), a ze dne 5. 6. 2025, č. j. 8 As 82/202531, odst. [7]).

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty pro doložení zastoupení ze dne 27. 11. 2025 zamítl. Stejně tak neshledal v podání žádosti žalované o určení advokáta žádný vážný důvod pro prodloužení lhůty pro doplnění kasační stížnosti o důvody a petit podle § 106 odst. 3 s. ř. s.

Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě (do 28. 11. 2025) nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 s. ř. s., nesplnila jednu z podmínek řízení a v řízení nelze pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. O tomto následku nesplnění výzvy byla stěžovatelka poučena.

Protože Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud rozhodl také o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč stěžovatelce podle § 10 odst. 3, věty poslední, zákona o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu zaplacený poplatek, bylli návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Podle § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích postupuje soud obdobně v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácen k rukám stěžovatelky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.