9 As 205/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 205/2024- 34 - text  9 As 205/2024 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: I. M., zast. Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023, č. j. MSK 55150/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2024, č. j. 25 A 40/202333, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad v Rýmařově, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“), dvojicí dílčích kolaudačních rozhodnutí ze dne 3. 11. 1995, č. j. Výst. Žíd. 5324/332/1/95, a ze dne 4. 4. 1996, č. j. Výst. Žíd. 1139/96 (dále jen „kolaudační rozhodnutí“), povolil na základě žádosti společnosti MO + M spol. s r. o. užívání dílčích částí stavby označené jako „Restaurace v Janovicích“ a bytové jednotky v II. nadzemním podlaží na pozemcích parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území x. Tato rozhodnutí stavebního úřadu nabyla právní moci, aniž by byla žalobkyně jakožto vlastník pozemků pod předmětnou stavbou zahrnuta mezi účastníky řízení. [2] Na základě žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), a nahlédnutím do spisové dokumentace u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 195/2014 se žalobkyně dozvěděla o existenci kolaudačních rozhodnutí až v únoru 2021. V návaznosti na toto zjištění podala dne 15. 3. 2021 odvolání proti uvedeným kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu. Žalovaný nejprve odvolání zamítl jako opožděné rozhodnutím ze dne 24. 6. 2021, č. j. MSK 54641/2021, které ovšem následně Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zrušil rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 25 A 180/202141, a přikázal žalovanému, aby otázku včasnosti odvolání posoudil dle právní úpravy účinné v době vydání kolaudačních rozhodnutí, nikoli dle úpravy současné. [3] Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 5. 2023, č. j. MSK 55150/2023, odvolání znovu zamítl jako opožděné. Vyšel z úvahy, že žalobkyni bylo znění kolaudačních rozhodnutí fakticky oznámeno dne 19. 2. 2021, čímž počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání podle právní úpravy účinné v době vydání rozhodnutí, tedy podle § 54 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 1. 1. 2006 (dále jen „starý správní řád“). Konstatoval, že na případ – v souladu s právním názorem krajského soudu – nelze aplikovat § 84 nynějšího zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „nový správní řád“), který předpokládá pro opomenutého účastníka subjektivně určenou lhůtu pro podání odvolání 30 dnů, avšak kombinuje ji s roční lhůtou od doručení ostatním účastníkům. [4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 25 A 40/202333, s odůvodněním, že žalovaný postupoval správně, když aplikoval fikci oznámení rozhodnutí podle starého správního řádu, účinného v době, kdy byla kolaudační rozhodnutí vydána, a potvrdil, že žalobkyně podala odvolání opožděně. Podle krajského soudu žalobkyně o obsahu kolaudačních rozhodnutí věděla dostatečně jasně dne 19. 2. 2021, a lhůta pro podání odvolání tak skončila dnem 8. 3. 2021. [5] Dále uvedl, že skutečnost, že rozhodnutí neobsahovala geometrický plán, neměla vliv na možnost žalobkyně seznámit se s jejich obsahem. Námitky žalobkyně o krácení procesních práv shledal krajský soud nedůvodnými. Dále konstatoval, že otázku doručování rozhodnutí opomenutému účastníku řešil žalovaný v souladu s právní úpravou účinnou v době vydání kolaudačních rozhodnutí. [6] Byť žalovaný nesprávně vydal napadené rozhodnutí již dne 19. 5. 2023, aniž by vyčkal na uplynutí lhůty, kterou žalobkyni stanovil k seznámení s podklady, nejedná se o nedostatek, který by měl vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Jediným podkladem podle spisu byl předcházející rozsudek krajského soudu č. j. 25 A 180/202141, který byl žalobkyni doručen v rámci řízení před správním soudem, a to již dne 13. 3. 2023. Žalobkyně tak měla dostatek času se s rozsudkem krajského soudu seznámit. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Namítá, že krajský soud nesprávně posoudil otázku opožděnosti jejího odvolání proti rozhodnutím stavebního úřadu. Stěžovatelka uvádí, že krajský soud pochybil, když přijal závěr žalovaného o doručení kolaudačních rozhodnutí dne 19. 2. 2021, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky pro doručení dle § 24 starého správního řádu. [9] Stěžovatelka dále tvrdí, že žalovaný i krajský soud formalisticky vyhodnotili otázku doručení na základě materiálního seznámení se s obsahem rozhodnutí. Upozorňuje, že kolaudační rozhodnutí nebyla doručena v úplné podobě, neboť chyběl geometrický plán, jenž je podle ní nedílnou součástí těchto rozhodnutí. Stěžovatelka se tak nemohla s obsahem rozhodnutí plně a řádně seznámit, čímž došlo ke krácení jejích procesních práv. [10] Dále stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že žalovaný nedodržel procesní postupy stanovené zákonem, když vydal napadené rozhodnutí ještě před uplynutím lhůty stanovené pro vyjádření k podkladům rozhodnutí. Tím ji podle jejího názoru zkrátil na jejích právech. [11] Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Žalovaný se k podané kasační stížnosti vyjádřil následovně. Kolaudační rozhodnutí byla v plném rozsahu oznámena stěžovatelce dne 19. 2. 2021 a v tuto chvíli měla stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné. Absence geometrického plánu neměla dle žalovaného vliv na možnost podání odvolání. Navíc ani dle tehdy účinného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ani dle jeho tehdy účinné prováděcí vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, není zákonnou součástí kolaudačních rozhodnutí. K námitce nezákonného postupu vydání rozhodnutí se žalovaný ztotožňuje s argumentací krajského soudu, že se nejedná o nedostatek, který by měl vliv na zákonnost rozhodnutí. Jediným doplněným podkladem byl předcházející rozsudek krajského soudu č. j. 25 A 180/202141, který byl stěžovatelce doručen již dne 13. 3. 2023. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Takové vady NSS neshledal, přistoupil tedy k posouzení kasačních námitek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. III.a) K námitce včasnosti podání odvolání [14] NSS konstatuje, že žalobkyně byla vlastníkem pozemků dotčených kolaudačními rozhodnutími, a proto jí náleželo postavení účastníka řízení. Skutečnost, že s ní nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, představuje procesní vadu a pochybení správního orgánu. Stěžovatelka je proto opomenutou účastnicí řízení, a je třeba určit, od kdy mohla kolaudační rozhodnutí napadnout odvoláním. [15] Dle zjištěného skutkového stavu si stěžovatelka aktivně vyžádala zaslání kopií kolaudačních rozhodnutí dne 11. 2. 2021, na základě čehož jí byly dokumenty zaslány dne 16. 2. 2021. Doručenka, která je součástí správního spisu, potvrzuje převzetí těchto písemností stěžovatelkou jejím vlastnoručním podpisem dne 19. 2. 2021. Tímto dnem došlo k materiálnímu doručení rozhodnutí, označovanému též jako „fikce oznámení“, a počala běžet lhůta pro podání odvolání opomenutého účastníka. [16] NSS připomíná rozdíl mezi fikcí doručení a fikcí oznámení, jak jej správně vyložil krajský soud. Ten vyšel z rozsudku rozšířeného senátu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007118, č. 1838/2009 Sb. NSS, podle nějž platí: „Z práva nelze dovodit, že účinky rozhodnutí vydaného veřejnou mocí (a tedy vznik subjektivních práv a povinností) mohou jen pouhým během času nastat vůči tomu, kdo v rozporu se zákonem nemohl vykonávat práva účastníka v řízení, v němž takové rozhodnutí bylo vydáno, neznal obsah rozhodnutí, nemohl se procesu účastnit a nemohl se proti jeho vydání bránit prostředky, které mu procesní předpis umožňuje. Nelze dovodit ani to, že nesprávné vyznačení právní moci na rozhodnutí za situace, kdy některému účastníkovi rozhodnutí nebylo oznámeno, může mít pro takového účastníka fatální důsledky jen proto, že od nesprávného vyz