9 As 226/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 226/2024- 43 - text  9 As 226/2024 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Miloslav Augustín, sídlem Velký Bor 107, zast. Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2023, č. j. MZE3779/202214142, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. 5 A 18/202353, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 27. 4. 2021 požádal o jednotnou platbu na plochu na zemědělskou půdu o výměře 161,23 ha pro rok 2021 podle § 6 nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády. Podle § 7 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) poskytne žadateli jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy, která je udržována v souladu s pravidly podmíněnosti uvedenými v přílohách č. 1 až 4 k nařízení vlády č. 48/2017 Sb., o stanovení požadavků podle aktů a standardů dobrého zemědělského a enviromentálního stavu pro oblasti pravidel podmíněnosti a důsledků jejich porušení pro poskytování některých zemědělských podpor (dále jen „nařízení pro pravidla podmíněnosti“), po celý kalendářní rok. Již předtím při kontrole dne 23. 2. 2021 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) zjistil porušení tří podmínek vyplývajících z nařízení vlády pro pravidla podmíněnosti. Procentní snížení jednotné platby za daná porušení v souhrnu činila 100 %, proto SZIF rozhodnutím ze dne 9. 12. 2021, č. j. SZIF/2021/0742486, žalobcovu žádost zamítl. [2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou. [4] Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. [5] Konstatoval, že podle § 12 odst. 2 nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu (dále jen „nařízení o akčním programu“), je třeba zabránit samovolnému přístupu zvířat do útvarů povrchových vod, poškození koryt a údolních niv, zničení břehových porostů nebo znečištění vod. Zřízením trvalého napajedla na dílu půdního bloku 5508/7 žalobce úmyslně nezabránil samovolnému přístupu zvířat do povrchových vod. Naopak jej umožnil, čímž porušil pravidla podmíněnosti. Žalobce byl minimálně srozuměn s možností, že takové porušení může nastat. Městský soud připomněl, že v dané věci jde o neposkytnutí dotace, nikoli o správní trestání. Účelem krácení dotace není trestat příjemce, ale chránit veřejné prostředky a dodržování všech předem stanovených pravidel. Správní orgány proto nebyly povinny zkoumat, zda žalobce porušil podmínky jednáním v přímém či nepřímém úmyslu, ale podle čl. 39 a čl. 40 nařízení Komise č. 640/2014 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 640/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém a o podmínky pro zamítnutí nebo odnětí plateb a správní sankce uplatňované na přímé platby, podporu na rozvoj venkova a podmíněnost byly povinny toliko posoudit, zda se jednalo o nedbalost či úmysl. [6] Městský soud se ztotožnil se žalovaným, že evropské předpisy předpokládají postup, podle kterého se platební agentura (tedy SZIF) řídí při rozhodování o dotaci hodnocením specializovaného kontrolního orgánu (tedy ÚKZÚZ), od kterého přebírá hodnotící kontrolní zprávy. Kontrolní orgán má hodnotit i kritéria míry závažnosti, rozsahu, trvání a opakovanosti porušení povinností. SZIF tak z tohoto hodnocení mohl vycházet. [7] K námitce, že žalobce nemanipuloval se závadnými látkami, městský soud poukázal na kontrolní protokol, z nějž vyplývá, že se na žalobcových pozemcích nacházely hromady hnoje o objemech cca desítek m3, resp. o hmotnosti cca desítek tun. Argumentaci, podle které letecké mapy mohou sloužit pouze k učinění závěru, že se na žalobcově pozemku nacházela hromada neznámého obsahu a že se jednalo o hlínu nikoliv o hnůj, považoval městský soud za ryze účelovou. Porovnání leteckých map dotčeného území, jež byly pořízeny v letech 2013 až 2021, s fotodokumentací z kontrolního šetření dává jasný obraz o tom, že daná „hromada“ je tvořena hnojem. Navíc kontrolu na místě provedl specializovaný kontrolní orgán. Inspektoři zde prováděli i senzorickou kontrolu, a tudíž je podle městského soudu vyloučeno, že by se jednalo o hromadu neznámého obsahu, příp. o hlínu. Podřazení tun hnoje pod pojem „závadná látka“ považoval městský soud za zákonné a souladné se smyslem a účelem pravidel podmíněnosti, která mají přispět k ochraně povrchových a podzemních vod a životního prostředí. Skladováním desítek tun hnoje na žalobcových pozemcích byly znečištěny povrchové nebo dokonce podzemní vody kvůli úniku závadných látek, tj. hnoje. Toto porušení pravidel podmíněnosti bylo úmyslné. ÚKZÚZ při kontrole na místě zjistil, že závadné látky unikají do potoka. Skutečnost, že nedošlo k žádné havárii, jako je například úhyn ryb, je v daném případě zcela irelevantní, neboť podmínka podmíněnosti DZES Standard dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy 3a stanoví povinnost zajistit „při manipulaci se závadnými látkami ochranu povrchových a podzemních vod, blízkého okolí a životního prostředí“. Zásah do životního prostředí způsobený únikem závadných látek je trvalý, neboť změny ve vodním prostředí nelze odstranit, resp. vodní prostředí nelze uvést do původního stavu. [8] Podle městského soudu je zřejmé, že žalobce nedodržel jak povinný požadavek na hospodaření PPH Povinné požadavky na hospodaření 1/6, jehož účelem je ochrana povrchových vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, jak vyplývá z přílohy II. nařízení č. 1306/2013 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 , tak podmínku DZES 1a, která stanoví konkrétní povinnost zachovávat uvnitř i vně zranitelných oblastí ochranný pás nehnojené půdy stanovený podle § 12 nařízení o akčním programu o šířce nejméně 3 m od břehové čáry. Městský soud se proto ztotožnil s postupem správních orgánů, které porušení dvou různých podmínek (povinného požadavku PPH 1/6 a normy DZES 1a) v rozhodnutí o neposkytnutí přímé podpory rozlišovaly a uváděly samostatně. [9] K námitce nepřiměřené výše uložené sankce městský soud zopakoval, že v řízení o poskytnutí dotace se neuplatňují principy správního trestání. Správní orgány zde upravují výši požadované podpory od státu. Správní sankce v podobě snížení nebo vyloučení plateb, jak je upravena v čl. 91 až 101 nařízení č. 1306/2013, je koncipována jako postih za nedovolené jednání (neplnění požadavků), nikoliv jako sankce za protiprávní jednání na úrovni správního trestání. Při ukládání takového postihu je nutné zachovat základní principy správního řízení, aby měl příjemce dotace (žalobce) prostor uplatnit svoji obranu, nikoli však zajistit dodržování zásad správního trestání. Při snížení dotace ve výši 100 % z celkové částky správní orgány postupovaly podle § 4 odst. 2 nařízení vlády pro pravidla podmíněnosti, který stanoví, že SZIF neposkytne dotaci v případě hodnocení porušení kontrolovaného požadavku podle § 3 odst. 4 písm. d), tj. v rozsahu velkém, závažnosti velké a neodstranitelné. Snížení v tomto rozsahu je podle městského soudu zcela přiměřené s ohledem na velkou závažnost, rozsah a trvalost porušení pravidel podmíněnosti, resp. nesouladu. Jinými slovy řečeno, v dané věci vysoká míra intenzity zjištěných pochybení žalobce odpovídá rozhodnutí správních orgánů o snížení požadované platby až o 100 % celkové částky (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23). [10] Závěrem městský soud upozornil, že v přestupkovém řízení žalobce potvrdil v plném rozsahu své pochybení a výslovně uvedl, že popis všech zjištěných vad i jejich právní hodnocení považuje za přesné a přiléhavé (protokol o výslechu obviněného ze dne 10. 11. 2021). II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [11] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností. [12] Namítá, že městský soud i správní orgány postupovaly nezákonně, pokud odmítly posoudit skutkový stav s odůvodněním, že závěry kontrolního orgánu není možné přezkoumávat. Tím byl významně omezen rozsah přezkumu. Žalovaný i městský soud vzali závěry ÚKZÚZ jako prokázaná fakta. Opomněli však, že vyjma námitek