9 As 237/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 237/2024- 57 - text  9 As 237/2024 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Mgr. P. M. E., zast. JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem U Soudu 363/10, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2024, č. j. OSH 245/2024 KULK 50869/2024/280.9/Fr, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) D. P. zast. Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem Mánesova 808/22, Hradec Králové, II) G. K., III) R. F., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 11. 2024, č. j. 59 A 32/202479, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabývá tím, zda žalovaný postupoval správně, pokud deklaroval, že cesta vedoucí přes pozemek žalobkyně je veřejně přístupnou účelovou komunikací. [2] Magistrát města Liberec (dále „silniční správní úřad“) na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení II) [dále též „žadatel“] rozhodnutím ze dne 13. 2. 2024, č. j. MML208637/16OD/Ap CJ MML 012098/24, deklaroval, že se na části pozemku p. č. XA v katastrálním území x (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území), jejíž průběh je vyznačen v situačním zákresu, který tvoří přílohu č. 1 tohoto rozhodnutí, nachází veřejně přístupná účelová komunikace a tento právní vztah trvá od nepaměti. [3] Proti tomuto rozhodnutí podali žalobkyně a Ing. M. E. odvolání, které žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím a rozhodnutí silničního správního úřadu potvrdil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou podanou ke Krajskému soudu Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [5] Krajský soud neshledal důvodnou námitku podjatosti úřední osoby silničního správního úřadu. K této námitce se vyslovil již v předcházejících rozsudcích ve věci – ze dne 17. 5. 2019, č. j. 59 A 74/201860, (dále „první rozsudek krajského soudu“) a ze dne 24. 4. 2023, č. j. 59 A 88/202257 (dále „druhý rozsudek krajského soudu“). Přestože se úřední osoba Ing. Apková v minulosti podílela na vydání rozhodnutí za žalovaného, které se také týkalo existence veřejně přístupné účelové komunikace na daném pozemku, jednalo se o jiné správní řízení, které bylo pravomocně zastaveno. Pokud se následně úřední osoba podílela na vydání rozhodnutí v řízení, které bylo zahájeno u Magistrátu města Liberec, nelze hovořit o řízení v téže věci na jiném stupni řízení ve smyslu § 14 odst. 6 správního řádu, a to ani při extenzivním výkladu pojmu na jiném stupni řízení. [6] Podle krajského soudu sporná cesta plní zákonný účel, tedy spojuje jednotlivé nemovitosti. Část cesty vedoucí po pozemku žalobkyně p. č. XA navazuje na obecní cestu na pozemku p. č. 426/7, cesta pokračuje přes pozemek p. č. XB na p. č. XC jednak k bráně domu č. p. x, dále pak po pozemcích p. č. 2152/14, XD, 2097/3 a přes mostek dále. Cesta zajišťuje minimálně komunikační napojení nemovitostí č. p. x a č. p. x na silnici č. III/2904. Slouží tedy ke spojení označených nemovitostí s pozemní komunikací – silnicí č. III/2904 pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí. [7] Ke znaku souhlasu vlastníka s obecným užíváním krajský soud uvedl, že ze shromážděných důkazů vyplývá, že cesta vedoucí po vymezené části pozemku žalobkyně je cestou historickou, spojenou s existencí domů č. p. x (stojícího na místě dříve existujícího domu č. p. x) a x, resp. x, k nimž zajišťovala přístup, stejně jako k okolním zemědělským a lesním pozemkům. Dlouhodobou existenci cesty prokazují žadatelem předložené historické pohlednice a dobové fotografie, jakož i další listinné důkazy z 50., 60. a 70. let 20. století. Skutečnost, že byl na sklonku 19. století přístup do tehdejšího domu č. p. 199 upraven věcným břemenem, nevylučuje věnování cesty veřejnosti. Svědecké výpovědi totiž ve svém souhrnu prokázaly žadatelovo tvrzení o existenci posuzované cesty od nepaměti. Veřejná cesta existovala již v době, kdy do obce přišli z dnešního pohledu starousedlíci. Ti potvrdili, že cesta tam existovala, chodili po ní, sloužila nejen k příjezdu vlastníkům domů č. p. x a x, ale používali ji také statkáři, lesníci k příjezdu na okolní zemědělské pozemky a přístupu dále do lesa až pod železniční trať. Cestu používal ten, kdo potřeboval, cesta sloužila místním k přístupu do části obce zvané Betlém. Nikdo režim cesty neřešil, v jejím užívání vlastníci nebránili. V tomto duchu vyzněla také výpověď svědka R., který uvedl, že posuzovaná cesta tam byla, když do obce v roce 2003 přišel, kromě přístupu k domům pánů K., F. a A. po ní jezdili i cyklisté a dříve sloužila neomezenému okruhu osob, oni ji užívali k občasnému průchodu na louku. Od jakého okamžiku cesta sloužila nejen k přístupu vlastníkům domů č. p. x, x a x, ale širšímu okruhu osob, nelze již s odstupem času přesně určit. Udělení souhlasu s obecným užíváním ať již výslovně či konkludentně, nebylo možné s přesností vystopovat, jedná se tedy o typický případ účelové komunikace existující od nepaměti. [8] Užívání cesty veřejností do doby, než jejímu užívání začali bránit manželé E. jako noví vlastníci domu č. p. x, podporuje i vyjádření obce Oldřichov v Hájích, mj. že po cestě v letech 2005 a 2009 vedly turistické pochody, s cestou bylo počítáno při plánování cyklostezek a informačních tabulí. Existence cesty na levém břehu Malé Jeřice bez dalšího nevylučuje existenci a obecné užívání cesty vedoucí na druhé straně břehu po pozemku p. č. XA a navazujících pozemcích. Předání pozemku p. č. XA spolu s domem č. p x manželům M do osobního užívání za finanční náhradu bez zatížení rovněž existenci veřejně přístupné cesty nevylučuje. Z výpovědi svého právního předchůdce žalobkyně cituje jen některé pasáže. Opomíjí, že vypověděl, že o existenci cesty, která nebyla v mapě, věděl a potvrdil, že nikomu aktivně v jejím užívání nebránil. [9] Ke znaku nutné komunikační potřeby krajský soud konstatoval, že alternativní cesta není v celém svém průběhu veřejně přístupnou účelovou komunikací ve vlastnictví obce Oldřichov v Hájích jako veřejnoprávní korporace. Alternativní komunikace není v celém průběhu ani deklarovanou veřejně přístupnou účelovou komunikací, tu silniční správní úřad deklaroval rozhodnutím ze dne 14. 2. 2018 pouze na pozemku obce p. č. 2116 a navazujících p. č. 2112/2 a 2112/3, přičemž tyto navazující pozemky alternativní cestu netvoří. Alternativní cesta pak probíhá po dalších pozemcích, z nichž některé jsou ve vlastnictví obce (p. č. 2097/2 a 2097/3 a 426/7), státu s právem hospodaření pro Lesy České republiky, s. p. (p. č. 2152/1), Státního pozemkového fondu (p. č. 2152/14) a dalších fyzických osob [p. č. XA ve vlastnictví žalobkyně, XD osoby zúčastněné na řízení I) a XB žadatele]. Existenci účelové komunikace jako veřejně přístupné si ve zbývajícím rozsahu uvedených pozemků předběžně posoudil silniční správní úřad. Již tato okolnost spolu s množstvím rozličných vlastníků, jejichž pozemky alternativní spojnici tvoří, činí osud komunikačního spojení do určité míry nejistým. Logicky silniční správní úřad zohlednil, že i tato alternativní cesta představuje zásah do vlastnických práv fyzických osob. [10] Namítalali žalobkyně, že osoba zúčastněná na řízení I) nabyla pozemek p. č. XD v nedávné době již s existující veřejně přístupnou účelovou komunikací, lze podle krajského soudu obdobně argumentovat ve vztahu k pozemku p. č. XA ve vlastnictví žalobkyně. Po dlouhá desetiletí byla jako jediný přístup k domům č. p. x a x využívána právě cesta probíhající též po pozemku žalobkyně p. č. XA. Ke zlepšení sjízdnosti cesty vedoucí po levém břehu Malé Jeřice došlo v souvislosti s tím, že po zakoupení domu č. p. x manželé E označili pozemek p. č. XA cedulí s upozorněním, že jde o soukromý pozemek, a činili zásahy s vlivem na sjízdnost pozemku. To nepochybně vedlo k tomu, že začala být více využívána tato druhá cesta vedoucí po pozemku p. č. 2116. [11] Krajský soud též zohlednil, že za stávajícího stavu není zaručeno zajištění údržby, stejně jako stálé sjízdnosti a bezpečné užívání mostku pro pěší, což vede k závěru, že alternativní cesta neumožňuje srovnatelné stálé komunikační napojení vlastníkům domů č. p. x a x. Z plánů zimní údržby vyplývá, že do plánu zimní údržby byly zařazeny jen některé pozemky alternativní komunikace. Správním orgánům podle krajského soudu nelze vytýkat, že se podrobněji nezabývaly tím, zda cesta na části žalobkynina pozemku skýtá bezproblémový příjezd vozidel IZS, případně nákladních vozidel. Z obsahu správního spisu je totiž zřejmé, že posuzovaná příjezdová cesta sloužila jako bezpr