9 As 241/2024 — Nejvyšší správní soud

9 As 241/2024- 105 - text  9 As 241/2024 - 112 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců: a) Ing. F. S., b) P. S., c) S. L., všichni zast. Mgr. Davidem Ferfeckým, advokátem se sídlem Podhorská 581/28, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2024, č. j. OSH 203/2024 KULK 46007/2024/280.9/Fr, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Statutární město Jablonec nad Nisou, se sídlem Mírové náměstí 3100/19, Jablonec nad Nisou, II) IMMO INTERIMEX s. r. o., se sídlem Mírové náměstí 490/12, Jablonec nad Nisou, zast. JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1, III) Ing. V. O., IV) Mgr. H. O., oba zast. Mgr. Lukášem Míšou, advokátem se sídlem Milady Horákové 2047/23, Brno, o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2024, č. j. 30 A 50/2024113, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2024, č. j. 30 A 50/2024113, se ruší. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 6. 6. 2024, č. j. OSH 203/2024 KULK 46007/2024/280.9/Fr, se v části, jíž bylo zamítnuto odvolání žalobců a), b) a c) a k odvolání žalobců a), b) a c) potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 26. 2. 2024, č. j. OD/24/3492/vOD, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 19 740 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Davida Ferfeckého, advokáta. IV. Žalobci b) a c) nemají právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Turnov podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024, č. j. OD/24/3492/vOD, deklaroval, že se na pozemcích p. č. 97/1 a XA v k. ú. x (dále jen „dotčené pozemky“) nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podali mimo jiné žalobci a osoby zúčastněné na řízení III) a IV), žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Správní orgány dospěly k závěru, že existence veřejně přístupné účelové komunikace není odůvodněna nutnou komunikační potřebou. Ostatní znaky veřejně přístupné účelové komunikace shledaly naplněnými. Průběh dosavadního řízení [2] Spor je v posuzované věci o to, zda na dotčených pozemcích, které jsou nyní ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení II), existuje veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Tato komunikace by měla sloužit k průjezdu, resp. vjezdu automobilů mimo jiné k domu M. x (dále jen „dům M.“) ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení III) a IV) a do dvora přiléhajícího k zadní části domu S. x (dále jen „dům S.“) ve vlastnictví žalobců. O problematiku pěšího přístupu, resp. pěšího průchodu přes dotčené pozemky se v této věci nejedná (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2015, č. j. 5 As 79/201438). [3] Jak správní orgány, tak správní soudy se spornou otázkou zabývají opakovaně, proto NSS považuje za vhodné shrnout klíčové závěry, k nimž dospěly, a to v rozsahu nezbytném pro nyní posuzovanou věc. V podrobnostech NSS k procesnímu vývoji celé věci odkazuje na svůj rozsudek ze dne 13. 6. 2025, č. j. 5 As 314/2024112, kterým ke kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení III) a IV), coby vlastníků domu M., zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 5. 11. 2024, č. j. 30 A 42/2024262, i v záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného, a to v části, jíž bylo zamítnuto odvolání osob zúčastněných na řízení III) a IV) a k odvolání osob zúčastněných na řízení III) a IV) potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 26. 2. 2024, č. j. OD/24/3492/vOD. [4] V průběhu řízení zahájeného žádostí osob zúčastněných na řízení III) a IV) ze dne 23. 5. 2016 bylo o věci několikrát rozhodováno. Postačí odkázat až na rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 1. 2. 2021, č. j. OD/21/3453/vOD, který deklaroval, že od roku 1982 na dotčených pozemcích existuje veřejně přístupná účelová komunikace. Toto rozhodnutí žalovaný potvrdil rozhodnutím ze dne 26. 11. 2021, č. j. OSH 486/2021 KULK 45711/2021/280.9/Pc, které však krajský soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 30 A 17/2022104, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Krajský soud v rozsudku č. j. 30 A 17/2022104 konstatoval, že mezi účastníky řízení nebylo sporné naplnění první podmínky k osvědčení existence veřejně přístupné účelové komunikace, tedy její patrnost v terénu. Dále shledal naplnění i druhé podmínky, neboť komunikace slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí, respektive k jejich spojení s pozemní komunikací na pozemku p. č. 2402/1 v ulici S. Ve vztahu ke třetí podmínce, tedy prokázání souhlasu vlastníka s veřejným užíváním komunikace, krajský soud zejména uvedl, že správní orgány zcela pominuly dvě svědecké výpovědi (J. V., nájemce prostor v domě žalobců v letech 2000 až 2005, a T. V., který dle své výpovědi v daném místě bydlel do roku 1976 a i následně se zde pohyboval) a nijak se s nimi nevypořádaly. Naopak svědeckou výpověď B. C., pracovníka někdejší České státní pojišťovny, která danou příjezdovou cestu v osmdesátých letech zřídila za účelem umožnění přístupu vozidel, u nichž měla být provedena likvidace pojistné události, sice Městský úřad Turnov jako správní orgán I. stupně považoval za klíčový důkaz, avšak podle krajského soudu ho nehodnotil v celém kontextu. Závěr o konkludentním udělení souhlasu předchozích vlastníků daných pozemků s jejich veřejným užíváním jako pozemní komunikace tedy krajský soud neshledal dostatečně podloženým. Krajský soud rovněž označil za nepřesvědčivé závěry o splnění čtvrté podmínky existence veřejně přístupné účelové komunikace, tedy nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby osob, které danou dopravní cestu používají. Za situace, kdy není sporu o tom, že k dotčeným objektům existuje přístup z ulice, měly správní orgány zdůvodnit, proč povaha těchto objektů vyžaduje příjezd k zadnímu traktu automobilem přes dotčené pozemky. Krajský soud uložil žalovanému zabývat se alternativními možnostmi parkování v docházkové vzdálenosti. [6] Závěry citovaného rozsudku krajského soudu byly potvrzeny rozsudkem NSS ze dne 20. 12. 2023, č. j. 7 As 85/202382, který v souvislosti s posouzením existence souhlasu s užíváním dotčených pozemků jako veřejně přístupné účelové komunikace nad rámec již uvedeného dodal, že doplnění dokazování bude stěžejní i pro posouzení otázky, zda je naplněn znak obecného užívání, tedy zda je komunikace užívána předem neomezeným okruhem uživatelů. Ve vztahu k podmínce nezbytné komunikační potřeby NSS rovněž poukázal na to, že správní orgány pominuly kromě jiného také Zápis z jednání Výboru pro hospodaření s majetkem města č. 14 ze dne 27. 11. 2018, podle kterého se daný výbor vyjádřil v tom smyslu, že přístup do vnitrobloku je možný přes pozemek p. č. 2808/1. [7] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 5. 2023, č. j. OSH 486/2021/KULK 38418/2023/280.9/Fr, zrušil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Turnov a věc mu vrátil k novému projednání. Městský úřad Turnov následně rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024, č. j. OD/24/3492/vOD, deklaroval, že se na dotčených pozemcích veřejně přístupná účelová komunikace nenachází. Odvolání žalobců a odvolání osob zúčastněných na řízení III) a IV) směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. [8] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, kterou krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Zároveň proti témuž rozhodnutí žalovaného podaly žalobu také osoby zúčastněné na řízení III) a IV). O této žalobě však krajský soud rozhodl samostatně rozsudkem č. j. 30 A 42/2024262 (viz výše bod 3 tohoto rozsudku). Rozsudek krajského soudu [9] V nyní přezkoumávaném rozsudku č. j. 30 A 50/2024113 krajský soud poukázal na to, že ve svém předchozím rozsudku (rozsudek č. j. 30 A 17/2022104) žalovanému vytkl, že řádně neodůvodnil, v čem spočívá nutnost příjezdu automobilem k zadnímu traktu domu M. a k domu S. Žalovaného zavázal, aby zjistil, zda se v přilehlém okolí těchto budov, konkrétně ve vzdálenosti do 300 m, nacházejí veřejná parkoviště, která by mohla představovat odpovídající alternativu parkovacích míst přístupných po nyní sporné komunikaci. [10] Podle krajského soudu tomuto požadavku správní orgány dostály. Konkrétně odkázal na strany 10 a 11 rozhodnutí správního orgánu I. stupně a strany 7 až 10 rozhodnutí žalovaného, pokud jde o veřejná parkoviště v docházkové vzdálenosti od domu M. Krajský soud konstatoval, že tyto závěry jsou plně využiteln