8 As 163/2021 — Nejvyšší správní soud

Ars 1/2025- 55 - text pokračování Ars 1/2025 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého (soudce zpravodaj) a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda, jednající zmocněncem J. K., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, za účasti: obec Statenice, se sídlem Statenická 23, Statenice, zast. Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o návrhu na vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/202455, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, čj. 37 A 81/202455, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval v pořadí již třetím návrhem na konání místního referenda v obci Statenice o následujících otázkách: 1) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby v rámci developerských projektů v obci vznikla adekvátní občanská vybavenost (zejména základní škola)?“ 2) „Požadujete, aby orgány obce Statenice v samostatné působnosti učinily veškeré možné kroky k tomu, aby zahájení rezidenční výstavby v rozvojových plochách Z02, Z13a, Z13b územního plánu obce Statenice bylo podmíněno předchozí kolaudací Přeložky silnice II/240 (D7D8)  úsek mezi dálnicí D7, dálnicí D8 a silnicí II. třídy č. II/101?“ [2] V pořadí poslední návrh na konání místního referenda podal navrhovatel dne 4. 11. 2024. V reakci na tento návrh jej obec (dále „stěžovatel“) vyzvala podle § 12 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, k odstranění nedostatků návrhu, které ve výzvě specifikovala (výzva ze dne 19. 11. 2024, čj. STAT2548/2024). Spor se tedy v nynějším případě týká toho, zda uvedený návrh na konání místního referenda má nedostatky. [3] Nejvyšší správní soud již rozhodoval i v případě prvního návrhu na konání místního referenda o uvedených otázkách (v pořadí druhý návrh na konání referenda vzal navrhovatel zpět), a to rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, čj. Ars 3/202443, Statenice I. Tímto rozsudkem zamítl kasační stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2024, čj. 54 A 48/202418, kterým krajský soud odmítl jak návrh, kterým se navrhovatel domáhal určení, že jeho návrh (ze dne 19. 6. 2024) nemá nedostatky, tak návrh na vyhlášení místního referenda. Pro úplnost pak lze dodat, že krajský soud usnesením ze dne 11. 4. 2025, čj. 37 A 26/202538, v jiném řízení místní referendum o uvedených otázkách na základě v pořadí posledního návrhu navrhovatele již vyhlásil (a to současně s volbami do Poslanecké sněmovny). Toto usnesení je též předmětem kasačního přezkumu, a to v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. Ars 2/2025. II. Rozhodnutí krajského soudu [4] V reakci na shora označenou výzvu k odstranění nedostatků návrhu podal navrhovatel ke krajskému soudu návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, spojený s návrhem na vyhlášení místního referenda soudem. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením určil, že tento návrh na konání místního referenda nemá nedostatky (výrok I). Současně však jako nepřípustný odmítl návrh na vyhlášení místního referenda (výrok II), a to pro nesplnění podmínek řízení (zastupitelstvo musí mít možnost návrh na vyhlášení referenda posoudit a rozhodnout, zda jej vyhlásí; teprve poté je do jeho pozice oprávněn vstoupit správní soud). [5] Pro posouzení, zda návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, krajský soud v návaznosti na obsah výzvy identifikoval tři sporné okruhy otázek. Konkrétně se zabýval tím, 1) zda podání návrhu bránilo probíhající soudní řízení ve věci předchozího návrhu na konání referenda, 2) zda návrh na konání referenda a přiložené podpisové listiny mohly být podány v elektronické podobě a 3) zda navrhovatel předložil společně s návrhem podpisovou listinu obsahující dostatečný počet podpisů oprávněných osob. Úvodem současně zdůraznil princip, podle něhož je nutno přiklonit se v pochybnostech ve prospěch konání místního referenda. Krajský soud nejprve s odkazem na judikaturu vyšel z toho, že zůstáváli zachována totožnost otázky i přípravného výboru a zároveň nedošlo k jiným relevantním změnám, je možné archy s podpisy použít jako přílohu k návrhu i opakovaně. Z toho dovodil, že řízení o kasační stížnosti ve věci předchozího návrhu na konání referenda nepředstavovalo překážku podání třetího návrhu. Jednalo se o přípustný (nový) návrh na konání místního referenda. Navrhovatel jej tedy mohl podat a stěžovatel měl povinnost jej v souladu se zákonem vypořádat. [6] Za specifických podmínek dané věci nevadilo, pokud navrhovatel podal třetí návrh a podpisové listiny v elektronické podobě. Měl právo archy použít znovu a je přitom stěžejní, že originály podpisových listin (č. 1–57) s vlastnoručními podpisy měl v souvislosti s prvním a druhým návrhem stěžovatel k dispozici. Navrhovatel fakticky na tyto listiny odkázal, což s ohledem na nemožnost s listinami disponovat plně postačovalo (navíc provedl jejich autorizovanou konverzi). Stěžovatel nevznáší žádné pochybnosti ohledně pravosti podpisů ani ohledně toho, že by konvertované dokumenty nebyly dostatečně kvalitní. Především nenamítá, že by se dokumenty v elektronické podobě jakkoli odlišovaly od originálních. Námitka stěžovatele týkající se nesprávného provedení autorizované konverze je technicistní. Trvat na podání návrhu a podpisových listin v listinné podobě s originálními vlastnoručními podpisy by představovalo přepjatý formalismus; autorizovanou konverzi navíc provedla advokátka. Za těchto okolností nebylo podstatné, zda byly dodrženy technické náležitosti autorizované konverze, neboť shoda listinných originálů s výstupem autorizované konverze nebyla zpochybněna. [7] Originálem podpisových listin č. 58–60 stěžovatel nikdy nedisponoval a krajský soud se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda jejich konverze byla přípustná. I bez započítání těchto podpisů má návrh dostatečnou podporu. Není sporné, že počet oprávněných osob je 1 097, a návrh tedy potřebuje podporu alespoň 330 platných podpisů (30 %). Podpisové listiny č. 1–60 obsahují 361 podpisů (z toho 8 podpisů je na listinách č. 58–60). Stěžovatel dle výzvy k odstranění vad považoval za uznatelných 262 podpisů (z toho je 5 na listinách č. 5860). K 257 nesporným uznatelným podpisům lze připočíst 11 podpisů členů navrhovatele v návrhu. Stěžovatel těmto podpisům nic nevytkl, avšak nezapočítal je mezi uznatelné podpisy, i když ve skutečnosti obsahují veškeré náležitosti dle § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Zůstalo tak sporných 96 podpisů, přičemž pro závěr o bezvadnosti návrhu postačí, pokud stěžovatel alespoň 62 z nich vyloučil nedůvodně. [8] K otázce, zda stěžovatel nedůvodně vyloučil podpisy osob, které je odvolaly, krajský soud předeslal, že možnost takového odvolání není v zákoně ani judikatuře řešena. Podle judikatury se však v řízeních týkajících se referenda má postupovat ve prospěch jeho konání. V souladu s tím krajský soud hodnotil též otázku odvolání podpisů a dospěl k závěru, že jednou udělené podpisy podporující konání referenda posléze odvolat nelze. Umožnění takového postupu totiž zasahuje do právní jistoty přípravného výboru, který shromáždil určitý počet podpisů a podal návrh v domnění, že disponuje potřebnou podporou, načež zjistil, že část podpisů byla odvolána, aniž to mohl předvídat. Soud tedy upřednostnil právní jistotu přípravného výboru, který zpravidla hodlá řešit určitou otázku odlišně od politické reprezentace obce. Vzhledem k tomu se orgány obce mohou snažit referendum zmařit (v posuzovaném případě stěžovatel vyzval občany k tomu, aby konání referenda svými podpisy nepodpořili, či dokonce aby udělený souhlas odvolali). Všechny podpisové listiny obsahují zákonem požadované náležitosti i informaci o tom, že se osoba svým podpisem připojuje k návrhu na vyhlášení místního referenda. Stěžovatel může vést kampaň ohledně navržených otázek poté, co se referendum vyhlásí, nemůže však bránit samotnému iniciování referenda. Zákon odvolání (zpětvzetí) podpisu nezná, nepředepisuje ani žádné lhůty či způsob, jakým by k němu mělo docházet. Lze si tedy představit i množství praktických problémů, které by jeho umožnění mohlo přinést. Navíc by dávalo signatáře všanc (slovy rozsudku Statenice I) „nečestným a nesportovním“ praktikám představitelů obcí k nátlaku na odvolání dříve přijatého názoru. Těm, kteří změnili svůj postoj, není upřena možnost projevit svou v