8 Afs 267/2017 — Nejvyšší správní soud

Ars 6/2025- 40 - text pokračování Ars 6/2025 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda ve městě Boží Dar, zast. Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem Moskevská 2034/18a, Karlovy Vary, a účastníka řízení: město Boží Dar, se sídlem Boží Dar 1, zast. JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou se sídlem Na Okrouhlíku 2044/23, Praha 8, o návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2025, č. j. 57 A 39/202543, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel předložil dne 1. 7. 2025 účastníku řízení, městu Boží Dar, návrh na konání místního referenda podpořený podpisy 39,5 % oprávněných osob. Kromě potvrzení opravy navrženého termínu konání referenda (datum 4. a 5. října 2025 ručně přepsáno na 3. a 4. října 2025) účastník řízení neměl k návrhu výhrady a předložil jej zastupitelstvu města Boží Dar k projednání. Zastupitelstvo na zasedání konaném dne 11. 8. 2025 o vyhlášení místního referenda nerozhodlo, jelikož pro vyhlášení hlasovali jen tři členové ze sedmi, čtyři členové se zdrželi hlasování. Dle navrhovatele však obec nemá jinou možnost než rozhodnout o konání referenda, jeli předložená otázka přípustná. Obrátil se proto na krajský soud s návrhem na vyhlášení místního referenda dle § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [2] Krajský soud nyní napadeným usnesením vyhlásil místní referendum ve městě Boží Dar o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Boží Dar činilo v rámci samostatné působnosti veškeré kroky k tomu, aby územní plán města Boží Dar v celém katastrálním území Ryžovna neumožňoval, s výjimkou staveb veřejné dopravní infrastruktury, výstavbu žádných jiných nových staveb, a to včetně jakýchkoli staveb, které by byly zřizovány na základech původních, dnes již zaniklých, staveb?“. Dále krajský soud rozhodl, že referendum se bude konat současně s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ve dnech 3. a 4. října 2025 a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. [3] Krajský soud se ztotožnil s navrhovatelem, že zastupitelstvo města naložilo s návrhem na konání místního referenda způsobem, který neodpovídá zákonu. Dle vyjádření účastníka řízení však referendum nebylo vyhlášeno proto, že nelze o navržené otázce referendum konat (z různých důvodů), což odpovídá postupu zastupitelstva obce dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“). Krajský soud se proto zabýval přípustností navržené otázky ve smyslu § 6 a § 7 zákona o místním referendu a shledal, že navržená otázka je přípustná – o změně územního plánu, která zabrání realizaci stavebních záměrů nebo způsobu využití území, rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti. II. Kasační stížnost a vyjádření navrhovatele [4] Účastník řízení, město Boží Dar (dále jen „stěžovatel“), napadl usnesení krajského soudu kasační stížností založenou na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil. [5] Stěžovatel trval na tom, že navržená otázka je nepřípustná, konkrétně z důvodů dle § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu. Krajský soud uvedené přehlédl a náležitě nezhodnotil. Dle stěžovatele široce pojatý zákaz jakýchkoliv jiných než dopravních staveb nepřijatelně zasahuje do postavení obce, občanů i třetích subjektů (vlastníků majících v území Ryžovna obydlí). Navrženou otázku bylo možné formulovat šetrněji. [6] K nepřiměřenému zásahu do práv občanů obce a třetích osob (vlastníků) stěžovatel dodal, že navržená otázka je vlastně vyhlášením stavební uzávěry, jde o natolik intenzivní opatření, kdy nebude možné realizovat jakoukoliv stavbu ani významné rekonstrukce objektů. Stěžovatel uznal právo občanů vyjadřovat se o nejrůznějších otázkách místního významu, avšak většina občanů nemůže zasáhnout v neprospěch jiných, dotčených, občanů obce. Dle stěžovatele měli i obyvatelé biblické Sodomy a Gomory větší naději na úspěch. Je nutné dbát práva menšin. Lze si též představit řadu situací, kdy bude nutno v území realizovat stavební opatření, např. v případě ujíždění svahů (lokalita vykazuje významná erozní rizika), což územní plán nebude umožňovat. Není ústavně přijatelné, aby výsledkem referenda byla vlastníkům zakázána péče o stávající majetek či jeho rozmnožení. [7] Navržená otázka je dle stěžovatele nepřípustná též z hlediska ústavně zaručeného práva obce na samosprávu. Obci, která musí plnit povinnosti ve prospěch svých občanů, bude zapovězena stavba protipovodňových opatření, zajištění opatření v zájmu energetické bezpečnosti občanů, protierozních a klimatických opatření nebo investice a obnova existující infrastruktury, např. připravované odbahnění vodního díla Myslivny a rekonstrukce jeho hráze. Znemožnění jakéhokoliv rozvoje, ale i opravy stávající infrastruktury, zasahuje do práva na samosprávu. [8] Stěžovatel namítl rozpor s veřejnou kogentní úpravou, kdy absolutní zákaz všech staveb obchází proces územního plánování a nelze jej provést v souladu se zákonem. Navržená otázka je též nejednoznačná, občanům nemusí být jasné, co přesně se zakazuje. Použité výrazy zahrnují i drobné stavby jako kaplička nebo oplocení, což si ne každý občan může uvědomovat. [9] Stěžovatel namítl, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s namítanou protiústavností otázky a námitkou, že otázka odporuje zákonné úpravě procesu územního plánování. Ohradil se proti výtce krajského soudu, že jeho argumentace ve vyjádření k návrhu byla obecná – tak jako je pro přípravný výbor dovozeno dobrodiní, že otázka nemusí být zcela precizní, obdobné platí i ve prospěch menších obcí. Najímání advokátů na každé podání by znamenalo eliminaci samosprávy. Stěžovatel uvedl jednoznačně, jaké právem chráněné zájmy budou dotčeny, a krajský soud k tomu nepřihlédl. [10] Stěžovatel závěrem poukázal na čl. 6 Ústavy, dle kterého rozhodování většiny dbá ochrany menšin, a položil si otázku, zda by v případě celostátního referenda bylo přípustné hlasovat o plošném zákazu jakékoliv výstavby s výjimkou dopravních staveb. Zopakoval, že otázku šlo formulovat přiměřeněji a šetřit práva dotčených subjektů, proto nemůže obstát. [11] Navrhovatel ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Nesouhlasil se stěžovatelem, že navržená otázka je nepřípustná a nesrozumitelná. Výsledek referenda nevytváří žádný přímý zákaz pro vlastníky ani nestanoví konkrétní regulaci a samotné referendum nemůže být v rozporu s právními předpisy. Stěžovatel směšuje obecné politické zadání pro podobu územního plánu, o kterém může rozhodnout občanská komunita v referendu, a zvláštní správní postupy podle veřejnoprávních předpisů jako pořizování územního plánu a územní a stavební řízení. Důvody podle § 7 písm. d) a e) zákona o místním referendu tedy nejsou naplněny. Navrhovatel nesouhlasil ani s námitkami zásahu do vlastnických práv a „tyranie většiny“. Referendum je pouze závazným politickým podnětem pro zastupitelstvo. Argumentace stěžovatele má navíc jen zamlžit fakt, že připravovaný územní plán nadále počítá s rozsáhlou výstavbou v lokalitě, která nenávratně zasáhne do její cenné přírodní podoby. Navržené otázce voliči jistě rozumí, vyjadřuje jednoznačný cíl. Navrhovatel uzavřel, že krajský soud se přípustností otázky dle § 6 a § 7 zákona o místním referendu podrobně zabýval, stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení jen obecně. [12] Stěžovatel ve své replice akcentoval obavy některých občanů, kteří se na něj obrátili v souvislosti s výsledky referenda. Dále setrval na předchozí kasační argumentaci stran nezákonnosti navržené otázky, s jejímž zněním znovu polemizoval. Nesouhlasil ani s argumentací navrhovatele, že v dané lokalitě má dojít k rozsáhlé výstavbě. Také odkázal na nemožnost stavebních opatření a Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ze dne 17. 10. 2005, 10. 10. 2006 a 8. 1. 2008, dle kterých byly pozemky určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, přičemž zdůraznil, že nemožnost zastavění těchto pozemků bude v souladu se smluvními závazky znamenat, že bude nucen převést pozemky zpět na stát. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou oprávněnou