1 As 196/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 196/2025- 58 - text  1 As 196/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: MUDr. Z. P. E., zastoupená Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti: obec Hajnice, se sídlem Hajnice 109, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. KUKHK17113/UP/202434 (KH), v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2025, č. j. 30 A 47/2025  93, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2025, č. j. 30 A 47/2025  93 se zrušuje. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 7. 7. 2025, č. j. KUKHK17113/UP/202434 (KH), se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 38 674 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Lipavského, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval dodatečným povolením stavby oplocení v nezastavěném území dle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a přezkoumatelností podkladového závazného stanoviska orgánu územního plánování, zejména jeho posouzením souladu stavby oplocení s charakterem území. [2] Městský úřad Trutnov, odbor výstavby, jako obecný stavební úřad dodatečně povolil stavbu „Oplocení pozemku parc. č. X, katastrální území B., obec H.“. Stavba se nachází v nezastavěném území obce H., pro jejíž území není zpracován územní plán. Oplocení má sloužit k ohrazení koní chovaných na pozemku žalobkyně, měří na délku 111,5 m, na výšku 1,97 – 2, 07 m a je provedeno z betonových neprůhledných desek. [3] Osoba zúčastněná na řízení se proti rozhodnutí odvolala, a současně napadla i podkladové koordinované závazné stanovisko. Žalovaný proto požádal nadřízený správní orgán o jeho potvrzení či změnu. Revizní koordinované závazné stanovisko posoudilo záměr jako nepřípustný, neboť nadřízený orgán územního plánování shledal, že záměr není v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Napadeným rozhodnutím tudíž žalovaný žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby zamítl. [4] Krajský soud žalobu proti tomuto rozhodnutí rovněž zamítl. Předně se ztotožnil se závěry revizního závazného stanoviska. Zdůraznil, že povinnost orgánu územního plánování posuzovat soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování je o to významnější, nemáli obec zpracovaný územní plán. Nadřízený orgán územního plánování dostál svým zákonným povinnostem a soulad záměru přezkoumatelně posoudil. Následně krajský soud shrnul závěry nadřízeného orgánu územního plánování (body 40 až 45 napadeného rozsudku). Neshledal, že by si jednotlivá závazná stanoviska v rámci revizního koordinovaného závazného stanoviska vzájemně odporovala, neboť se jednotlivé dotčené správní orgány vyjadřovaly k ochraně rozdílných veřejných zájmů (bod 51 tamtéž). Krajský soud zdůraznil, že pozemek žalobkyně, na kterém se nachází stavba, pouze částečně sousedí se zastavěným územím (bod 52 tamtéž). Ze zprávy MVDr. L. nevyplývá požadavek na výšku oplocení vyšší než dva metry pro zachování pohody chovaných koní (bod 53 tamtéž). Na závěr odkázal na judikaturu požadující restriktivní přístup k umisťování staveb do nezastavěného území. [5] Mimo jiné dospěl krajský soud k závěru, že stavba oplocení nemůže být sama o sobě stavbou dle § 18 odst. 5 stavebního zákona, může toliko bezprostředně souviset se stavbami zde uvedenými. Zdůraznil, že v posuzované věci stavba bezprostředně nesouvisí s žádnou stavbou, zařízením či jiným opatřením dle § 18 odst. 5 stavebního zákona, avšak připustil, že na posouzení nepřípustnosti záměru to nic nemění, neboť nepřípustnost byla dána rozporem stavby s cíli a úkoly územního plánování. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka se předně vymezila proti výkladu krajského soudu, že v nezastavěném území obce nelze samostatně umístit oplocení, pokud není umisťováno společně s jinou stavbou, zařízením či jiným opatřením. Považuje za nelogické, aby umístění oplocení do nezastavěného území bylo možné pouze při uskutečnění více staveb. Dále se domnívá, že krajský soud v napadeném rozsudku zdůraznil výšku plotu přes dva metry, čímž měl nepřípustně dotvářet rozhodnutí žalovaného, který napadené rozhodnutí postavil na nepřípustnosti záměru pro jeho podobu. [8] Mimo jiné stěžovatelka zpochybnila, že by stavba narušovala krajinný ráz, neboť závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny znělo ve prospěch záměru. Nemůže být ani v rozporu se zájmem na ochraně zemědělského půdního fondu, neboť z důvodu jeho minimálního zásahu ani nevyvstala potřeba závazné stanovisko k ochraně zemědělského půdního fondu vydávat. Žalobkyni nadále není zřejmé, jaké veřejné zájmy byly stavbou narušeny, a proto považuje revizní koordinované závazné stanovisko za nepřezkoumatelné. Stejně tak postrádá vysvětlení, proč její stavba oplocení není v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zatímco izolovaný rodinný dům, v těsné blízkosti oplocení, těmto cílům vyhovuje. [9] Brojí také proti závěru krajského soudu, že oplocení nemůže sloužit k chovu koní v situaci, kdy je vystavěno pouze na části pozemku. Žalovaný ani krajský soud se ve svých rozhodnutích nezabývali tím, že stěžovatelka je zemědělskou podnikatelkou, na daném pozemku vykonává zemědělskou činnost (chov koní), a že se oplocení skládá zčásti z posuzované stavby a zčásti z elektrického ohradníku. Tím již v průběhu správního řízení doložila, že stavba slouží deklarovanému účelu, tj. zemědělské činnosti (chovu koní). Betonové oplocení se pak nachází pouze v části dotčené rozšiřující se výstavbou. Krajský soud se nijak nevypořádal s námitkou, že jiný typ oplocení není pro zachování pohody chovaných koní dle zprávy MVDr. L. přípustný. Koně jsou totiž nepřiměřeně rušeni provozem souvisejícím s užíváním přiléhajícího rodinného domu. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stavební úřad nemá jinou možnost než žádost o dodatečné povolení stavby zamítnout, nejsouli podmínky pro její povolení splněny. V posuzovaném případě naplněny nebyly, což vyplývá z revizního koordinovaného závazného stanoviska. Se závěry napadeného rozsudku souhlasí, a navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti. [11] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost je důvodná. III.a Oplocení jako stavba dle § 18 odst. 5 stavebního zákona [13] Stěžovatelka se předně vymezila proti výkladu krajského soudu, dle kterého nelze samostatně umístit oplocení v nezastavěném území dle § 18 odst. 5 stavebního zákona. Tato námitka je důvodná. [14] Dle § 18 odst. 5 stavebního zákona platí, že „[v] nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra; doplňková funkce bydlení či pobytové rekreace není u uvedených staveb přípustná. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje.“ [15] Krajský soud dospěl k závěru, že § 18 odst. 5 stavebního zákona v poslední větě a contrario stanoví, že „oplocení samo o sobě stavbou, zařízením či jiným opatřením, které jsou vymezeny v první větě tohoto odstavce (tedy včetně stavby pro zemědělství), být nemůže. Může být pouze stavbou, která s takovými stavbami, zařízeními či jinými opatřeními bezprostředně souvisí (‚včetně oplocení‘ – tedy pouze takovou stavbu může stavba oplocení před