1 As 61/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 61/2025- 39 - text  1 As 61/2025 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ivo Pospíšila a soudců Petra Pospíšila a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Královská kanonie premonstrátů na Strahově, sídlem Strahovské nádvoří 132/1, Praha, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem sídlem Thákurova 676/3, Praha, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. SPU 164196/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 51 A 40/202437, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2025, č. j. 51 A 40/202437, se zrušuje. II. Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2024, č. j. SPU 164196/2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti v celkové výši 18 477 Kč k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou, zda správní orgány v souladu se zákonem zastavily z důvodu překážky věci rozhodnuté řízení o návrhu žalobkyně na vydání zemědělských nemovitostí podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). [2] Pokud jde o podstatné skutkové okolnosti (v detailech postačí odkázat na podrobný popis skutkových zjištění krajského soudu v napadeném rozsudku), žalobkyně coby oprávněná osoba ve smyslu § 3 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi v roce 2013 vyzvala Českou republiku – Státní pozemkový úřad k vydání konkrétních zemědělských nemovitostí v katastrálním území Horoměřice (dále „sporné nemovitosti“) podle § 9 odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že dle katastru nemovitostí byl v té době vlastníkem sporných nemovitostí J. K., nikoli stát, podala žalobkyně v souladu s § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi dne 16. 7. 2013 žalobu o určení vlastnického práva státu. Pozemkový úřad posléze usnesením ze dne 23. 7. 2014 přerušil řízení o vydání sporných nemovitostí žalobkyni podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [3] Okresní soud Prahazápad rozsudkem ze dne 23. 1. 2017, č. j. 16 C 244/2013  556, určil, že vlastníkem sporných nemovitostí je Česká republika, neboť sporné nemovitosti z původního majetku žalobkyně byly přede dnem nabytí účinnosti zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi převedeny v rozporu se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“). Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. 20 Co 353/2017  626, rozsudek okresního soudu potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 3. 2018. [4] Dne 10. 4. 2018 žalobkyně opětovně vyzvala Českou republiku – Státní pozemkový úřad k vydání sporných nemovitostí s poznámkou, že toto její podání lze považovat za návrh na pokračování v přerušeném řízení o jejich vydání. Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Praha poté, co byl proveden vklad vlastnického práva České republiky ke sporným pozemkům do katastru nemovitostí, vydal tři rozhodnutí (ze dne 8. 10. 2018, č. j. SPU 457191/2018, ze dne 19. 12. 2018, č. j. SPU 571488/2018, a ze dne 16. 7. 2019, č. j. SPU 284759/2019), jimiž podle § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi žalobkyni vydal sporné nemovitosti. Na základě těchto rozhodnutí byly postupně (ke dni 10. 10. 2018, 16. 1. 2019 a 2. 8. 2019) provedeny tři vklady vlastnického práva žalobkyně ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí. [5] Posléze ovšem Nejvyšší soud k dovolání J. K. rozsudkem ze dne 27. 8. 2019, č. j. 28 Cdo 2650/2018751, zrušil rozsudky okresního a krajského soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud Prahazápad po vrácení věci rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 16 C 244/2013  1260, opětovně určil, že Česká republika je vlastníkem sporných nemovitostí. Tento rozsudek pak potvrdil Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 20 Co 13/2023  1324. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 5. 2023 a nikdo proti němu nepodal dovolání. [6] Žalobkyně poté dne 27. 6. 2023 znovu vyzvala Českou republiku – Státní pozemkový úřad k vydání sporných nemovitostí podle § 9 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. K uzavření dohody o jejich vydání však nedošlo, žalobkyně proto dne 8. 1. 2024 podala návrh na jejich vydání podle § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. [7] Krajský pozemkový úřad usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. SPU 085879/2024/JEH, sp. zn. SPU 007906/2024, řízení o návrhu ze dne 8. 1. 2024 na vydání sporných nemovitostí zastavil podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. V odůvodnění konstatoval, že dle výpisu z katastru nemovitostí jsou sporné nemovitosti ke dni vydání usnesení ve vlastnictví žalobkyně. Jako nabývací tituly k nim jsou v katastru zapsána tři pravomocná rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitostí ze dne 8. 10. 2018, 19. 12. 2018 a 16. 7. 2019. Tato rozhodnutí byla vydána dle § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi v řízení vedeném pod sp. zn. SPU 473042/2013. Toto řízení bylo zahájeno na základě podání žalobkyně ze dne 11. 11. 2013. Po zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu J. K. podal mimo jiné návrh na vklad svého vlastnického práva ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí, katastrální úřad však jeho návrh dne 29. 7. 2021 zamítl s tím, že vlastnické právo aktuálního vlastníka – žalobkyně – není zapsáno na základě zrušených rozsudků, ale na základě jiných nabývacích titulů (rozhodnutí pozemkového úřadu); „zrušit“ tyto nabývací tituly a zapsat změnu vlastnického práva bude možné až po pravomocném skončení soudního sporu. Výzva žalobkyně ze dne 27. 6. 2023 je v dané věci třetí v pořadí. Pozemkový úřad však sporné pozemky žalobkyni již dříve vydal. Okresní soud pominul § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy ke dni 16. 6. 2022 „zněl stav katastru ve prospěch“ žalobkyně. Tomuto zápisu se nevěnoval ani odvolací soud, který přehlédl, že nedošlo ke zrušení titulů nabytí vlastnictví žalobkyně, totiž pravomocných rozhodnutí pozemkového úřadu, jimiž byl ve smyslu § 135 odst. 2 občanského soudního řádu vázán. Pro změnu zápisu vlastnického práva žalobkyně na stát nyní chybí právní důvod. Návrh na vklad práva na základě rozsudku civilních soudů ani nebyl podán. Rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání sporných nemovitostí nebyla dotčena. Muselo by dojít k jejich zrušení pořadem práva, tedy v řádném nebo mimořádném opravném procesu. To ovšem nepřichází v úvahu a nebylo to možné ani v době, kdy pro takový postup byly otevřeny lhůty. Pozemkovému úřadu nenáleží určovat katastrálnímu úřadu či soudu správný postup. Svěřenou výlučnou pravomoc uplatnil a nemůže od ní odhlédnout. Nyní se žalobkyně domáhá co do obsahu výroku i odůvodnění v zásadě shodného. Dvojí řízení, resp. rozhodnutí o tomtéž, však vedle sebe neobstojí (§ 48 odst. 2 správního řádu). Krajský pozemkový úřad zdůraznil, že trvá na vlastnictví žalobkyně ke sporným pozemkům. Žádost o jejich opětovné vydání je tudíž zjevně právně nepřípustná dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. [8] Proti usnesení krajského pozemkového úřadu brojila žalobkyně odvoláním. Žalovaný je však rozhodnutím ze dne 25. 4. 2024 zamítl a napadené usnesení potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že původní rozhodnutí krajského pozemkového úřadu o vydání sporných nemovitostí z let 2018 a 2019 jsou stále pravomocná a nikdy nebyla zrušena. Aby bylo možno znovu ve věci rozhodnout, musela by předcházet vydání rozhodnutí o obnově správního řízení a následně zrušení původních rozhodnutí. Zákonná lhůta pro využití tohoto mimořádného prostředku však již uplynula. Navíc konečný výsledek civilního soudního řízení je totožný s tím, který byl podkladem pro rozhodnutí o vydání nemovitostí. Důvody, které by narušovaly právní jistotu žalobkyně, nejsou dány. Pokud by krajský pozemkový úřad věc posuzoval znovu, rozhodl by stejně. Vydání nového rozhodnutí by ovšem bylo popřením zásady předběžné správnosti správních rozhodnutí. II. Rozsudek krajského soudu [9] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu. Krajský soud v Praze ji však rozsudkem ze dne 19. 3. 2025 zamítl. V odůvodnění v prvé řadě uvedl, že nemá pochyb o tom, že se na správní řízení o vydání zemědělské nemovitosti podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi subsidiárně vztahuje správní řád (§ 1 odst. 1, 2 správn