10 Ads 40/2026 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 40/2026- 43 - text  10 Ads 40/2026 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: H. B., zastoupené advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou, Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2025, čj. MPSV 2024/261252911, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2026, čj. 64 Ad 1/202634, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2026, čj. 64 Ad 1/202634, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2025, čj. MPSV 2024/261252911, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 027 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Anity Pešulové. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Úřad práce ČR – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (úřad práce) zamítl žádost žalobkyně (stěžovatelky) o zvýšení příspěvku na péči. Vycházel přitom z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu, podle něhož stěžovatelka z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá čtyři základní životní potřeby: mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o domácnost. Ponechal ji proto v I. stupni závislosti (lehká závislost). [2] Protože stěžovatelka nesouhlasila s posouzením dalších životních potřeb jako zvládaných (zejména stravování a výkon fyziologické potřeby), podala odvolání, které žalovaný zamítl. Podkladem pro rozhodnutí byl nový posudek vypracovaný posudkovou komisí a nově provedené sociální šetření v místě stěžovatelčina bydliště. Oproti prvoinstančnímu posouzení komise jako zvládanou označila základní životní potřebu tělesná hygiena a za nezvládanou naopak považovala péči o zdraví. Žalovaný hodnocení posudkové komise převzal. Následnou žalobu zamítl krajský soud. 2. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. [4] Přijatelnost kasační stížnosti dle § 104a odst. 1 s. ř. s. stěžovatelka dovozuje ze zásadního pochybení krajského soudu, které mělo přímý dopad do jejího hmotněprávního postavení. Rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, jelikož opomenul její některé námitky, pro které měl zrušit rozhodnutí žalovaného. Žalovaný se totiž dostatečně nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými posudkovými závěry. Ačkoliv byl poslední posudek vyžádán z důvodu nedostatečného odůvodnění posudku předchozího, žalovaný jej bez vysvětlení označil za úplný, přesvědčivý a celistvý. Posudková komise se nevypořádala s námitkami stěžovatelky ani s požadavky žalovaného. Žalovaný posudek nehodnotil kriticky a jeho závěry pouze mechanicky převzal. Toto pochybení zatěžuje i rozhodnutí krajského soudu, který rovněž bez vlastního kritického posouzení převzal závěry i odůvodnění žalovaného. [5] V nyní posuzované věci byly vypracovány tři posudky. Stěžovatelka zpochybňuje posouzení zvládání základní životní potřeby  tělesné hygieny. Ta byla rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018 uznána jako nezvládaná (od 25. 9. 2017 s trvalou platností); stejný závěr převzal i posudek, jenž byl podkladem pro rozhodnutí úřadu práce v nynější věci. Naproti tomu posudek vypracovaný v odvolacím řízení tutéž potřebu nově označil za zvládanou, aniž by tato změna byla řádně odůvodněna. Odkaz na možnost využití pomůcek (např. houba s rukojetí, sedátko či protiskluzová podložka) neobstojí, neboť tyto prostředky byly objektivně dostupné již v roce 2018, kdy byla tato potřeba označena za nezvládanou. [6] Ačkoli stěžovatelka v žalobě namítala rozpor mezi posudky a nedostatečné odůvodnění změny tam uvedených závěrů, krajský soud se s touto námitkou vypořádal pouze obecným konstatováním, že ke změně posouzení zdravotního stavu může dojít. To stěžovatelka nepopírá. Taková změna ovšem musí vycházet z konkrétních a řádně vysvětlených okolností. V této věci však nebyly doloženy rozhodné skutečnosti, které vedly ke změně původního závěru. Krajský soud jen převzal závěry žalovaného, aniž kriticky posoudil přesvědčivost posudku, jenž byl podkladem pro vydání jeho rozhodnutí. Přestože krajský soud současně odkázal na judikaturu NSS zdůrazňující požadavek jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti posudků, tyto principy v dané věci neuplatnil. Za situace, kdy mezi podklady pro rozhodnutí existoval neodstraněný rozpor a jeho změna nebyla řádně vysvětlena, měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Tím, že tak neučinil, je rozsudek nepřezkoumatelný. [7] Nepřezkoumatelné je rovněž posouzení zvládání základních životních potřeb stravování a výkonu fyziologické potřeby. I ve vztahu k těmto potřebám totiž existují rozpory mezi posudkovými závěry a předloženými lékařskými zprávami, s nimiž se posudkové orgány náležitě nevypořádaly. [8] Ke zvládání fyziologické potřeby stěžovatelka poukazovala na lékařské zprávy potvrzující syndrom kaudy (únik stolice), zhoršení inkontinence a celkové zhoršení zdravotního stavu, které dopadá i na chůzi, mobilitu a dostupnost péče. V řízení opakovaně předkládala nové lékařské zprávy dokládající progresi obtíží. Posudková komise je sice v posudku formálně uvedla, avšak bez konkrétních skutkových či právních závěrů; k části podkladů pouze poznamenala, že jde o „23 listů lékařských zpráv“. Z posudku tak není patrné, zda a jak byly tyto podklady věcně hodnoceny. Například zpráva z urologie z roku 2025 uvádí zhoršení inkontinence z II. na III. stupeň a přetrvávající syndrom kaudy, tedy skutečnosti významné pro posouzení zvládání fyziologické potřeby. Komise navíc nezohlednila ani zprávu z ortopedie z roku 2025 o artróze a bolestech ramen způsobených dlouhodobým užíváním francouzských holí. Tyto obtíže přitom stěžovatelka opakovaně uváděla jako překážku i pro zvládání základní životní potřeby stravování. [9] Žalovaný uvedl, že kasační stížnost není důvodná. Rozsudek krajského soudu považuje za přezkoumatelný, neboť z něj jasně vyplývá, jak soud hodnotil rozhodnutí žalovaného i námitky stěžovatelky týkající se zdravotního stavu a zvládání základních životních potřeb. Námitky stěžovatelky směřující proti posudkovému hodnocení nezakládají nepřezkoumatelnost, ale případně by mohly spadat pod důvod nezákonnosti, který však nebyl uplatněn. K jednotlivým potřebám žalovaný uvádí, že stěžovatelka zvládá stravování, tělesnou hygienu i výkon fyziologické potřeby v přijatelném standardu, a to i s využitím běžných pomůcek. Nové lékařské zprávy, předložené až v soudním řízení, nemohly být zohledněny. Inkontinence sama o sobě neznamená nezvládání potřeby, jeli osoba schopna si pomůcky sama vyměnit (což stěžovatelka zvládá). 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] V řízení před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně, proto se NSS musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. zabývat nejprve tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Neníli tomu tak, odmítne soud kasační stížnost jako nepřijatelnou. Za podstatný přesah vlastních zájmů je považováno mj. zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Právě o takovou situaci se v nynější věci jedná, jelikož v důsledku rozhodnutí správních orgánů a následného zamítavého rozsudku krajského soudu nedošlo ke změně výše příspěvku na péči, přičemž stěžovatelka argumentuje tím, že byl chybně posouzen její zdravotní stav a schopnost zvládat základní životní potřeby. Kasační stížnost je proto přijatelná. [11] Stěžovatelka předně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Tvrdí, že žalovaný ani krajský soud neposoudili její věc konkrétně, nevypořádali se s rozpory mezi posudky hodnotícími její zdravotní stav a nesprávně posoudili zvládání základních životních potřeb – zejména zvládání tělesné hygieny; fyziologických potřeb a stravování. Krajský soud proto měl rozhodnutí žalovaného zrušit pro rozpory a nedostatek odůvodnění. [12] NSS je při posuzování důvodnosti kasační stížnosti vázán vymezením kasačních důvodů. Současně však platí, že kasační stížnost (a v ní uplatněné důvody) hodnotí podle jejího obsahu, a nikoliv podle jejich označení. Ačkoliv proto stěžovatelka výslovně neoznačila jako kasační důvod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., NSS z obsahu její argumentace dovodil, že některé uplatněné námitky jsou podřaditelné právě pod toto ustanovení. Proto se zabýval též tímto kasačním důvodem. [13] Právní úprava