10 As 124/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 124/2025- 67 - text  10 As 124/2025 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci navrhovatele: Ing. P. S., zastoupeného advokátem JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., Dominikánské náměstí 2, Brno, proti odpůrci: statutární město Brno, Dominikánské náměstí 1, Brno, zastoupenému advokátem Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, Hoppova 18, Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územního plánu města Brna, schváleného dne 10. 12. 2024, v části týkající se pozemků parcelních čísel XA, XB a XCv katastrálním území X, v řízení o kasačních stížnostech navrhovatele a odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, čj. 73 A 2/202584, takto: I. Výrok I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, čj. 73 A 2/202584, se ke kasační stížnosti odpůrce ruší. II. Kasační stížnost navrhovatele proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, čj. 73 A 2/202584, se odmítá. III. Ve zbytku se kasační stížnost navrhovatele zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: [1] Navrhovatel u krajského soudu napadl nový Územní plán města Brna Dostupný zde: https://upmb.brno.cz/uzemni-plan-mesta-brna/vydany/. Současně je dostupná i aplikace umožňující interaktivní prohlížení výkresů: https://gis.brno.cz/-/novy-upmb. . Domáhal se zrušení regulace plochy změn Z.171, do které náleží jím vlastněné pozemky (parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území X). Při jednání upravil svůj návrh tak, že se domáhá zrušení regulace v rozsahu svých pozemků. Namítal nezákonnost procesního postupu při pořizování územního plánu – od 1. 7. 2024 se podle něj mělo postupovat už podle nového stavebního zákona (č. 283/2021 Sb.), ne podle starého (č. 183/2006 Sb.). Podstatou návrhu však byl navrhovatelův nesouhlas s tím, že jeho pozemky byly zařazeny do plochy ZU – zeleň všeobecná. Konkrétně namítal, že rozhodnutí o jeho námitce je nepřezkoumatelné; že vymezení plochy ZU na jeho pozemcích je v rozporu s cíli územního plánování a představuje svévolný, nekoncepční a nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva; a navíc že je územní plán v rozporu s Regulačním plánem Kostelíček. [2] Krajský soud zrušil územní plán v části regulace plochy Z.171 zahrnující navrhovatelovy pozemky, ale jen co do typu využití PU – veřejná prostranství všeobecná (výrok I). Ve zbytku návrh zamítl (výrok II). [3] Proti tomuto rozsudku se jak navrhovatel, tak odpůrce brání kasační stížností. Navrhovatel napadá rozsudek v celém rozsahu, odpůrce navrhuje zrušit jen rušící výrok. Jejich argumentaci soud pro přehlednost shrne až před vlastním právním posouzením jednotlivých otázek. [4] Ty znějí takto: - podle jaké právní úpravy (tj. zda podle starého, nebo nového stavebního zákona) se mělo postupovat při pořizování Územního plánu města Brna od 1. 7. 2024; - zda odpůrce stanovil pro navrhovatelovy pozemky i typ využití PU; - zda odpůrce přezkoumatelně vypořádal navrhovatelovu námitku k návrhu územního plánu a zda stanovením typu využití ZU pro navrhovatelovy pozemky nepřiměřeně zasáhl do jeho vlastnického práva. [5] Kasační stížnost navrhovatele je zčásti nepřípustná, ve zbytku nedůvodná. [6] Kasační stížnost odpůrce je naopak důvodná. 1. Pořizování územního plánu se mělo dokončit podle starého stavebního zákona, neboť ještě před účinností nového stavebního zákona bylo zahájeno veřejné projednání [7] Úvodem je třeba po krajském soudu (viz body 46 a 47 napadeného rozsudku) zopakovat, že nový stavební zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2024 a starý stavební zákon byl v důsledku toho zrušen. Novelou č. 195/2022 Sb. však byla do nového stavebního zákona vložena zvláštní ustanovení o jeho použitelnosti v přechodném období. Tím se pro účely územního plánování rozumí období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 (§ 334a odst. 1 nového stavebního zákona). Během tohoto období platilo, že ve věcech týkajících se územního plánování se postupuje podle dosavadních právních předpisů a že pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. 7. 2024 (§ 334a odst. 2). Na základě této fikce tedy bylo až do 30. 6. 2024 možné při pořizování územního plánu postupovat podle starého stavebního zákona. Pro další postup je pak klíčové přechodné ustanovení § 323 odst. 9 nového stavebního zákona, podle kterého platí: Byloli přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny […], dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Protože jde o přechodné ustanovení zařazené do části dvanácté hlavy II dílu 2, za den nabytí účinnosti nového stavebního zákona se pro jeho účely považuje 1. 7. 2024. Rozhodné tedy je, zda veřejné projednání návrhu územního plánu bylo zahájeno před tímto dnem, nebo později. [8] Sporné v tomto případě je, jaký konkrétní okamžik se má považovat za zahájení veřejného projednání návrhu územního plánu. [9] Krajský soud – ve shodě s odpůrcem – dospěl k závěru, že veřejné projednání je zahájeno okamžikem vyvěšení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání na úřední desce, a tedy že se celý proces pořizování měl dokončit podle starého stavebního zákona, neboť veřejná vyhláška (čj. MMB/0338694/2024) byla vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Brna dne 26. 6. 2024. S navrhovatelem souhlasil v tom, že řízení o územním plánu podle § 52 odst. 1 starého stavebního zákona a § 172 odst. 1 a 3 správního řádu je zahájeno doručením návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání, a to veřejnou vyhláškou, pro jejíž účinky platí § 25 odst. 2 správního řádu. Zákonodárce však přechodné ustanovení nenavázal na zahájení řízení o územním plánu, ale na zahájení veřejného projednání návrhu. Tak dal jasně najevo, že rozhodným okamžikem nemá být formální doručení (nastávající patnáctým dnem po vyvěšení), ale dřívější okamžik, kterým je zahájena celá fáze veřejného projednání návrhu územního plánu. Výslovně tento záměr vyjádřil i v důvodové zprávě k zákonu č. 152/2023 Sb., z níž plyne, že rozhodným okamžikem je vyhlášení data a místa konání veřejného projednání. Tento záměr není v rozporu s textem zákona. Krajský soud také odkázal na Metodické sdělení k postupu pořizování územních plánů a jejich změn po 30. 6. 2024, vydané Ministerstvem pro místní rozvoj (pod čj. MMR46323/202481 Dostupné zde: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/stanoviska-a-metodiky/uzemni-planovani/9-zakon-c-283-2021-sb/2-uzemne-planovaci-dokumentace-a-jejich-zmeny/postup-porizovani-uzemnich-planu-po-1-7-2024. ), podle něhož se „zahájením“ rozumějí úkony pořizovatele, které započaly novou fázi pořizování územního plánu; v praxi půjde například o zveřejnění veřejné vyhlášky nebo o vypravení oznámení o konání společného jednání nebo veřejného projednání (body 49 a 51‍–‍53 napadeného rozsudku). [10] Navrhovatel má i nadále za to, že veřejné projednání je zahájeno až okamžikem doručení návrhu územního plánu a oznámení o konání veřejného projednání, a tedy že se naopak mělo po 30. 6. 2024 postupovat podle nového stavebního zákona, neboť doručení nastalo až 11. 7. 2024. Použití pojmu „zahájeno“ značí, že musejí nastoupit právní účinky oznámení. Ty mohou nastat až okamžikem doručení. Záměr zákonodárce ohledně rozhodného okamžiku proto je v rozporu s textovým vyjádřením. Zákonodárce podle navrhovatele nedal jasně najevo, že okamžik doručení není rozhodný (a že je naopak rozhodný okamžik vyvěšení na úřední desce). Nejde o závěr, který by ze zákona jednoznačně vyplýval. Protože ze zákona není zřejmé, jaký okamžik se má považovat za okamžik zahájení veřejného projednání, nabízí se analogický výklad. V jeho důsledku se pak pro zahájení jednotlivých fází pořizování územního plánu použijí stejná pravidla jako pro zahájení řízení o územním plánu jako celku. Svou povahou je řízení o územním plánu nejvíce podobné řízení zahájenému z moci úřední, protože o zahájení jednotlivých fází pořizování vždy rozhoduje pořizovatel. Podpůrně by se tedy mohl použít i § 46 odst. 1 správního řádu. Metodika ministerstva není právně závazná a tam doporučovaný postup nemusí být správný. [11] NSS souhlasí s krajským soudem. Spornou otázku už NSS vyřešil v nedávném rozsudku ze dne 25. 2. 2026, čj. 21 As 226/202578. Vzhledem k tomu, že odůvodnění napadeného rozsudku k otázce rozhodné procesní úpravy je takřka totožné s odůvodněním rozsudku krajského soudu (ze dne 9. 9. 2025, čj. 73 A 4/2025175, body 41‍–‍48), který NSS přezkoumával ve věci 21 As 226/2025, a protože kasační argumentace stěžovatelů v obou věcech je obdobná, NSS v tomto případě už jen zopakuje závěry, ke kterým dospěl (konkrétně v bodech 40‍–‍50 citovaného rozsudku): - Pro účely přechodného ustanovení § 323 odst. 9 nového stavebního zákona je veřejným projednáním návrhu územního plánu ta fáze (tj. proce