10 As 91/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 91/2025- 26 - text  10 As 91/2025 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Ing. M. B., zastoupené advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., Chodská 9, Praha 2, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, Na Popelce 16, Praha 5, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 4. 4. 2024, čj. 70/2024-NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, čj. 11 A 41/202444, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, čj. 11 A 41/2024-44, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Ve věci jde o nevydání osvědčení fyzické osobě pro stupeň utajení Tajné. O osvědčení požádala osoba, která měla v minulosti problémy s alkoholem (dvakrát byla přistižena při řízení pod vlivem alkoholu). Tvrdila, že tyto problémy už netrvají. Národní bezpečnostní úřad o tom však – s ohledem na různá zjištění – oprávněně pochyboval, a proto jí osvědčení nevydal. Postupoval v mezích zákona, a proto správní soud neměl podané žalobě vyhovět. 1. Popis věci [2] Žalobkyně pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí a měla osvědčení pro stupeň utajení Tajné. Na konci roku 2018 v Rakousku řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, tamější úřad jí uložil pokutu a trest zákazu řízení na území Rakouska po dobu deseti měsíců. Žalobkyně o tom informovala Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Ten zahájil řízení o zrušení platnosti jejího osvědčení pro stupeň utajení Tajné. S žalobkyní byl během tohoto řízení veden pohovor: uvedla, že alkohol začala konzumovat ve větším množství (každodenně) ke konci roku 2018, a to kvůli dlouhodobým neshodám s manželem, a že řízení pod vlivem alkoholu považuje za velkou chybu, která se nebude opakovat. [3] V listopadu 2019 byla žalobkyně opět přistižena při řízení pod vlivem alkoholu, soud jí uložil pokutu a trest zákazu řízení po dobu třiceti měsíců (do května 2022). Žalobkyně Národnímu bezpečnostnímu úřadu oznámila, že se souhlasem zaměstnavatele (ministerstva) čerpá neplacené volno, a vrátila své osvědčení. Ke konci roku 2019 pak ministerstvo ukončilo její služební poměr. [4] V říjnu 2022 žalobkyně požádala o opětovné vydání osvědčení. V žádosti (mimo jiné) uvedla, že se v souvislosti s pitím alkoholu léčila (v roce 2020 byla na vlastní žádost několik měsíců hospitalizována a poté podstoupila i zhruba měsíční ambulantní léčbu v denním stacionáři) a že pravidelně dochází do psychiatrické ambulance a za psychologem. Manželství žalobkyně bylo rozvedeno v roce 2021. Po ukončení služebního poměru u ministerstva žalobkyně krátce pracovala jinde, po ukončení ambulantní protialkoholní léčby pracovala pro Český telekomunikační úřad (ČTÚ), v říjnu 2022 nastoupila zpět na Ministerstvo zahraničních věcí (a proto požádala o vydání osvědčení). NBÚ si se souhlasem žalobkyně vyžádal (mimo jiné) vyjádření jejího psychologa a lékařky, ke které žalobkyně docházela do psychiatrické ambulance; o podání zprávy požádal také Český telekomunikační úřad a Ministerstvo zahraničních věcí. S žalobkyní byl dále veden pohovor: při něm uvedla, že od své hospitalizace porušila abstinenci jen jednou (v listopadu 2020). [5] NBÚ žalobkyni osvědčení nevydal, protože u ní zjistil bezpečnostní riziko ve smyslu § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (ve znění před 1. 1. 2025, po novele jde o jiné písmeno), tedy chování, které má vliv na důvěryhodnost žalobkyně a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Konkrétně NBÚ žalobkyni vytkl, že v nedávné době úmyslně a opakovaně řídila pod vlivem alkoholu, a to ačkoli při pohovoru u NBÚ po prvním takovém činu výslovně vyloučila, že by svou chybu mohla opakovat. NBÚ také zdůraznil, že žalobkyně v obou případech, kdy byla přistižena při řízení pod vlivem alkoholu, zpočátku neuváděla pravdivé informace – bagatelizovala množství vypitého alkoholu. Nadto předchozí zaměstnavatel žalobkyně (ČTÚ) její pracovní výkon nehodnotil kladně a služební poměr s žalobkyní ukončil dohodou, protože žalobkyně při podezření na konzumaci alkoholu na pracovišti odmítla podstoupit dechovou zkoušku. Konečně lékařka ve svém vyjádření (ze srpna 2023) uvedla, že žalobkyně od ledna 2023 dvakrát porušila abstinenci a že z deseti až patnácti předpokládaných kontrol na zbytkový alkohol podstoupila žalobkyně jen tři. NBÚ tedy neuvěřil tvrzení žalobkyně, že od roku 2020 dlouhodobě abstinuje. [6] Žalobkyně se proti negativnímu rozhodnutí bránila, ředitel NBÚ ho však potvrdil. Zdůraznil, že požadované osvědčení představuje mimořádné oprávnění a že u žalobkyně nebyla prokázána trvalá změna v jejím životním stylu (byť je třeba jednoznačně ocenit její snahu o abstinenci). [7] Proti rozhodnutí ředitele NBÚ se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze a se svou žalobou uspěla. NBÚ se totiž podle městského soudu nezabýval namítaným rozporem mezi nepříznivým hodnocením žalobkyně ze strany jejího předchozího zaměstnavatele (ČTÚ) a skutečností, že jí byl za pracovní výkon přiznán osobní příplatek a mimořádná odměna. Nevypořádal se ani s judikaturou, na kterou žalobkyně odkazovala, ačkoli byla relevantní. Dále NBÚ žalobkyni hodnotil na základě jejího závadného jednání v minulosti a nepřihlédl k aktuálním skutečnostem svědčícím ve prospěch žalobkyně. Lékařka ve svém vyjádření uvedla, že je žalobkyně k abstinenci motivovaná, a ve vyjádření předloženém během řízení o rozkladu doplnila, že žalobkyně podstoupila další toxikologické testy a ty byly negativní. Podle jejího současného zaměstnavatele (ministerstva) je nadto žalobkyně mimořádně zodpovědnou a výkonnou pracovnicí. [8] NBÚ podal kasační stížnost proti rušícímu rozsudku městského soudu. 2. Argumenty kasační stížnosti [9] V kasační stížnosti NBÚ uvedl, že veškeré námitky uplatněné v rozkladu byly řádně vypořádány. Rozporem mezi vyjádřením ČTÚ a finančním ohodnocením žalobkyně se ředitel NBÚ zabýval na str. 13 a 14 svého rozhodnutí: za zásadní označil, že žalobkyně při podezření na konzumaci alkoholu na pracovišti odmítla podstoupit orientační dechovou zkoušku (tuto skutečnost její finanční ohodnocení ani ona sama nevyvracejí). To vyvolává oprávněné pochybnosti, zda žalobkyně v zaměstnání nepila alkohol. Ostatně pochybnosti o tom, zda je žalobkyně schopna abstinovat, vyvolává i vyjádření lékařky, podle kterého žalobkyně nepodstoupila předepsaný počet kontrol. Kladné hodnocení žalobkyně ze strany jejího současného zaměstnavatele nemůže (samo) převážit její minulé rizikové chování a aktuální hrozbu, že nevydrží abstinovat, respektive podezření, že alkohol nadále pije. 3. Právní hodnocení [10] Kasační stížnost je důvodná. [11] Fyzické osobě lze umožnit přístup k utajované informaci stupně utajení Tajné, má-li platné osvědčení tohoto stupně utajení (§ 11 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací). Jednou z podmínek vydání osvědčení fyzické osobě je, aby byla bezpečnostně spolehlivá [§ 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací ve znění v době posuzování bezpečnostní spolehlivosti žalobkyně, tj. ke dni 21. 12. 2023]. Podmínku bezpečnostní spolehlivosti splňuje fyzická osoba, u níž není zjištěno bezpečnostní riziko; za bezpečnostní riziko lze považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace [§ 14 odst. 1 a odst. 3 písm. d) citovaného zákona]. Při posuzování, zda je takové chování bezpečnostním rizikem, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jeho výskytu, k jeho rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v minulosti – u stupně utajení Tajné konkrétně v období patnáct let zpětně (§ 14 odst. 4 a 6 zákona). [12] Posouzení, zda skutečnost, kterou lze pokládat za bezpečnostní riziko, v konkrétním případě takové riziko opravdu představuje, zákonodárce ponechal na správním uvážení. Chování, které negativně ovlivňuje důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost fyzické osoby a její schopnost utajovat informace, NBÚ může, ale také nemusí považovat za překážku vydání osvědčení. Záleží na jeho úvaze. Správní soudy nemohou tuto úvahu nahradit či doplnit (uvážit o věci „lépe“); jejich úkolem je jen posoudit, zda NBÚ nepřekročil meze správního uvážení či zda možnosti o věci uvážit nezneužil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). [13] Obecně vyplývají meze správního uvážení z ústavního pořádku, především ze zásady rovnosti a zákazu diskriminace (rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2018, čj. 9 As 134/2017-42, bod 33). Konkrétní meze správního uvážení o (ne)existenci bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací jsou určeny tím, že bezpečnostní riziko nelze shledat u jiných jednání než těch, která vymezuje zákon, a že je vždy nutné přihlédnout ke kritériím uvedeným zákonem (a úvahu o nich vtělit do rozhodnutí). Zákon konkrétně vyžaduje,