2 As 113/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 113/2025- 33 - text  2 As 113/2025 - 36 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Lenky Bursíkové a Karla Šimky v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Janem Chmelíkem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 103/27, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2024, č. j. KUUK/135604/2024/DS/Váv, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 78 A 9/202466, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Žatec uznal žalobce vinným z přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Poté, co mu byl uložen příkazem ze dne 24. 10. 2022 zákaz řízení všech motorových vozidel, totiž nepožádal o vrácení řidičského oprávnění, a nebyl tedy držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu vozidel a v registru řidičů měl vedenou blokaci řidičského oprávnění. Městský úřad žalobci uložil pokutu 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Současně mu uložil povinnost uhradit náklady přestupkového řízení. [2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [4] Krajský soud měl rozhodnutí žalovaného za plně přezkoumatelné. Přestupek, kterým byl žalobce uznán vinným, lze spáchat i z nedbalosti. Žalobce ve správním řízení svoji obranu vystavěl výlučně na značně obecném tvrzení o tom, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku přestupku, neboť nevěděl o příkazu ze dne 24. 10. 2022 (resp. o proběhlém dřívějším přestupkovém řízení), kterým mu byl mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, protože řídil motorové vozidlo, ačkoli nebyl držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti. [5] Podle krajského soudu však ze správního spisu i dokazování provedeného při jednání soudu jednoznačně vyplývá, že příkaz ze dne 24. 10. 2022 mu byl doručen fikcí a nabyl právní moci dne 16. 11. 2022. Žalobce ke svým osobním záležitostem přistupoval s liknavostí a s určitou mírou nedbalosti. Bylo nepochybně v jeho moci, aby spáchání přestupku předešel, a to minimálně tím, že by odpovědně přistupoval k přebírání doručované pošty. O vydání příkazu ze dne 24. 10. 2022 se tudíž mohl a měl dozvědět. Vzhledem k osobním poměrům a okolnostem mohl vydání příkazu i se zákonným důsledkem pozbytí řidičského oprávnění předvídat a očekávat, a tedy o něm vědět mohl a měl. Žalobce si byl vědom toho, že skutek ze dne 20. 9. 2022 řešila Policie ČR s tím, že věc oznámí přestupkovému orgánu, jelikož přestupek nebylo možno vyřešit příkazem na místě. Logicky proto žalobce musel očekávat, že toto oznámení bude mít nějaké konkrétní procesní vyústění a že daná věc bude muset být dříve či později zákonným způsobem uzavřena. Za takové situace tudíž bylo od žalobce krajně nezodpovědné, že se o další průběh věci nijak (relevantně) nezajímal. Pokud tedy žalobce zcela rezignoval na odpovídající zjišťování, jak příslušný správní orgán o skutku ze dne 20. 9. 2022 rozhodl, nejednalo se o okolnost, která by vylučovala jeho odpovědnost za nyní projednávaný přestupek. [6] Podle judikatury pachatele přestupku nelze postihnout výhradně na základě úředního záznamu, aniž jsou proti němu jakékoliv jiné důkazy. To však podle krajského soudu není žalobcův případ. Že měl žalobce řidičský průkaz nadále u sebe, ač jej měl v zákonem stanovené lhůtě odevzdat, podle krajského soudu neznamená, že by se nemohl dopustit nyní projednávaného přestupku spočívajícího v tom, že řídil motorové vozidlo v provozu na pozemních komunikacích, ačkoliv nebyl držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel. Krajský soud neshledal, že by žalovaný ve věci postupoval nezákonným způsobem, že by porušil principy presumpce neviny a in dubio pro reo, jakož i právo žalobce na obhajobu, jak žalobce zcela obecně vyjmenoval úvodem podané žaloby. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [7] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že se mu nedostalo očekávané soudní ochrany před bezprecedentním zásahem do jeho osobní sféry. Bylo porušeno právo na zákonné a spravedlivé řízení, zásada presumpce neviny, princip in dubio pro reo a právo na obhajobu. Je zde extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními a další vady v procesu dokazování. Krajský soud nevypořádal klíčové žalobní námitky a postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou. Závěry krajského soudu nejsou výsledkem volného hodnocení důkazů, ale ničím nepodloženými spekulacemi a domněnkami. [8] Stěžovatel odmítá, že mohl a měl předpokládat vydání příkazu ze dne 24. 10. 2022 a uložení sankce, se kterou je spojeno pozbytí řidičského oprávnění. Očekával jen, že policisté prověří rozhodné skutečnosti u stěžovatelova praktického lékaře. S oznámením přestupku podle § 74 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), není vždy spojeno zahájení přestupkového řízení, natož uznání viny. Správní orgán může věc odložit podle § 76 přestupkového zákona. Tuto námitku krajský soud nevypořádal. Skutková věta je vadně formulovaná a chybí v ní vyjádření subjektivní stránky přestupku. Popsané jednání není přestupkem, protože žalobce nejednal ani ve formě nevědomé nedbalosti. [9] Správní orgány byly povinny zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Správní orgány neprovedly, ale ani neoznačily žádný konkrétní důkaz, z jehož obsahu by bylo možno objektivně a mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost učinit spolehlivé zjištění, že stěžovatel dne 28. 2. 2024 vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že již není držitelem řidičského oprávnění. Rozsudek krajského soudu je založen na extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. [10] Stěžovatel jednal s důvěrou v činnost orgánů veřejné správy na úseku přestupků (Městská policie Žatec) a v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu (Policie ČR). Opakovaně jim, a to i v době bezprostředně předcházející době spáchání údajného přestupku (naposledy dne 3. 2. 2024), předložil kromě jiného platný řidičský průkaz z důvodu, že byl řešen a sankcionován blokovou pokutou za přestupek v dopravě. Žalobce ke dni 28. 2. 2024 fakticky disponoval platným řidičským průkazem, kterým se opakovaně a bez sebemenších pochybností prokazoval ve vztahu k orgánům veřejné moci, a ty jej vždy a bez výhrad akceptovaly. Nemohl se proto v souladu se zásadami formální logiky a zdravého lidského rozumu domnívat a ani předpokládat, že není držitelem řidičského oprávnění, natož že by si měl paradoxně požádat o vrácení řidičského průkazu, když jej měl stále od jeho vydání ve své moci. Touto argumentací se krajský soud nezabýval. Stěžovatel nemusel předkládat na svou obhajobu žádná tvrzení ani důkazy. Krajský soud nesprávně hodnotil předložené potvrzení o uhrazení blokové pokuty ze dne 3. 6. 2024. Stěžovatel se na rozdíl od krajského soudu domnívá, že zachoval potřebnou míru opatrnosti. [11] Krajský soud nerespektoval judikaturu, podle které nelze úřední záznam považovat za důkazní prostředek podle § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. [12] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že mu byl řádně a v souladu se zákonem doručen příkaz ze dne 24. 10. 2022. Krajský soud nesprávně interpretuje ustanovení o doručování. Doručit fikcí podle § 24 správního řádu lze jen tehdy, pokud adresátovi (stěžovateli) nebylo možno doručit rozhodnutí (příkaz) ani jiným způsobem předvídaným podle § 20 správního řádu. Správní orgány disponovaly ohledně stěžovatele buď samy, nebo prostřednictvím jiných organizačních složek státu celou řadou informací, na jejichž základu bylo možné bez vynaložení většího úsilí a bez zbytečných průtahů zjistit, kde se stěžovatel fakticky zdržoval a pracoval, tedy kde jej bylo možné zastihnout nejen pro účely doručení rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel je přesvědčen, že příkaz ze dne 24. 10. 2022 nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti. [13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil stěžovatelovy námitky za nedůvodné a navrhl, aby NSS kasační stížnosti zamítl. III. Posouzení kasační stížnosti III.a) Nepřípustné kasační námitky [14] Kasační stížnost lze podat jen z důvodů uveden