2 As 277/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 277/2025- 66 - text  2 As 277/2025 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: obec Bítovčice, se sídlem Bítovčice 109, zast. JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou, se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem, se sídlem Při Trati 1084/12, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021, č. j. KUJI 4226/2021, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti výrokům I, III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2025, č. j. 30 A 24/2021365, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5.070 Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osobě zúčastněné na řízení se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Oldřicha Chudoby, advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Osoba zúčastněná na řízení je dobrovolným svazkem obcí. Žalobkyně je obcí, která byla členem osoby zúčastněné na řízení, avšak na základě vlastního rozhodnutí z ní vystoupila. Žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení se doposud finančně a majetkově nevypořádaly. Žalobkyně se obrátila na žalovaného s návrhem na zahájení sporného řízení o určení vlastnického práva k několika věcem a jejich vydání. [2] Žalovaný zamítl návrh žalobkyně na vydání majetku získaného vlastní činností osoby zúčastněné na řízení a majetku získaného privatizací (výrok I), návrh na určení vlastnického práva k tomuto majetku (výrok III) a návrh na uložení povinnosti osobě zúčastněné na řízení vydat žalobkyni originály majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací týkající se tohoto majetku (výrok V). Dále žalovaný rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení je povinna předat žalobkyni majetek, který získala vkladem žalobkyně (výrok II), určil, že žalobkyni svědčí k tomuto majetku vlastnické právo (výrok IV), a uložil osobě zúčastněné na řízení povinnost vydat žalobkyni originály majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací týkající se tohoto majetku (výrok VI). Dále žalovaný rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). [3] S rozhodnutím žalovaného žalobkyně ani osoba zúčastněná na řízení nesouhlasily. Obrátily se proto na Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) samostatnými žalobami. Osoba zúčastněná na řízení se u krajského soudu domáhala zrušení výroků II, IV, VI a VII rozhodnutí žalovaného, žalobkyně se domáhala zrušení výroků I, III, V a VII rozhodnutí žalovaného. [4] Krajský soud obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodl o nich rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 30 A 24/2021184, tak, že vyhověl oběma žalobám a rozhodnutí žalovaného jako celek zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. [5] Osoba zúčastněná na řízení podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 6 As 178/202358, zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku II (výrok o náhradě nákladů řízení) a v části výroku I, jíž byly zrušeny výroky I, III a V rozhodnutí žalovaného, a věc vrátil v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Krajský soud v dalším řízení v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ve výrocích I, III a V a věc vrátil v tomto rozsahu žalovanému k dalšímu řízení (výrok I rozsudku krajského soudu). Výrokem II krajský soud odmítl žalobu proti výroku VII rozhodnutí žalovaného. Výroky III a IV rozhodl krajský soud o náhradě nákladů řízení. [7] Krajský soud se v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu zabýval tím, komu náleží vlastnické právo k majetku vzniklému vlastní činností osoby zúčastněné na řízení a k privatizovanému majetku. Teprve poté mohl totiž posoudit, zda žalobkyně uplatnila nárok na majetek správnou formou. [8] Krajský soud dospěl k závěru, že ze stanov vyplývá, že majetek vybudovaný vlastní činností obecně náleží osobě zúčastněné na řízení. Ani z písemností, které označila osoba zúčastněná na řízení jako nabývací tituly (smlouvy, faktury, vyúčtování, účetní doklady), nevyplývá, že by se žalobkyně jakkoliv podílela na budování majetku či že by jej přebírala. [9] Žalobkyně a žalovaný nicméně vznesli argumentaci, že jednotlivé položky majetku nejsou samostatnými věcmi v právním smyslu, ale jde pouze o součást většího celku vodohospodářského majetku, který má povahu věci hlavní. Tím, zda majetek, který je předmětem výroků I, III a V rozhodnutí žalovaného, je součástí věci hlavní, či zda jde o samostatné věci, se však žalovaný vůbec nezabýval. Jde přitom o podstatnou otázku. Pokud by totiž byl požadovaný majetek pouze součástí věci hlavní, pak by bylo možno posoudit oprávněnost nároku žalobkyně až poté, co bude postaveno najisto, kdo je vlastníkem věci hlavní. Rozhodnutí žalovaného je z tohoto důvodu nedostatečně skutkově podložené a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. [10] Dále se krajský soud zabýval tím, kdo je vlastníkem privatizovaného majetku. V této části jde o položku VODOJEM2X100M3BÍTOVČICE pod inventárním číslem MSJV6019853, původně NPRI/1985 (dále jen „vodojem“). Žalobkyně se opírá o to, že vodojem byl vybudovaný v 80. letech minulého století v rámci tzv. akce Z, přičemž stavebníkem a investorem byl Místní národní výbor Luka nad Jihlavou, který s tímto majetkem také následně hospodařil. Tato skutečnost však podle krajského soudu neprokazuje, že Místní národní výbor Luka nad Jihlavou či obec Bítovčice uvedený majetek následně provozovaly a měly k němu právo hospodaření. Tento majetek, byť vybudovaný Místním národním výborem Luka nad Jihlavou, se stal majetkem státu. Následně byl bezúplatně převeden Fondem národního majetku na osobu zúčastněnou na řízení. Žalobkyně neprokázala, že by byla v jejím případě naplněna alespoň jedna z podmínek § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a že by byl tedy tento majetek z privatizace vyloučen. Navíc rozhodování o privatizaci nepodléhá soudnímu přezkumu. [11] Vydání tohoto majetku se mohla žalobkyně domáhat na základě čl. 12.6 stanov. K tomuto převodu má dojít na základě smlouvy. Pokud osoba zúčastněná na řízení nesplní svoji povinnost a majetek na žalobkyni nepřevede, může se žalobkyně domáhat toho, aby žalovaný nahradil projev vůle osoby zúčastněné na řízení. Rozhodnutí proto nemůže obstát již jen z toho důvodu, že žalovaný rozhodoval o nesprávně uplatněném návrhu. Žalovaný měl žalobkyni umožnit, aby s ohledem na posun v judikatuře uplatnila svůj nárok způsobem předvídaným čl. 12.6 stanov. [12] Žalovaný dospěl k závěru, že nároky na vydání majetku vytvořeného vlastní činností osoby zúčastněné na řízení a privatizovaného majetku jsou promlčené. Podle krajského soudu je však napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný sice uvedl důvod, proč k promlčení došlo, ale nepředestřel jakoukoliv argumentaci či logické úvahy, jež by mohl krajský soud podrobit přezkumu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [13] Proti výrokům I, III a IV rozsudku krajského soudu podala osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [14] Krajský soud dospěl ke správnému závěru, že majetek nabytý vlastní činností i privatizovaný majetek jsou ve vlastnictví stěžovatele. Za této situace však nebyl žádný důvod rušit výroky I, III a V napadeného rozhodnutí. Návrh žalobkyně na vydání majetku musel být v každém případě zamítnut, neboť její nárok je již promlčený. To, jak žalobkyně formulovala svůj nárok, není důležité. Postup krajského soudu tak povede pouze k prodlužování řízení. [15] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle nějž žalovaný posoudil otázku promlčení nepřezkoumatelným způsobem. Žalovaný se zabýval povahou vodohospodářského majetku a dospěl k jednoznačnému závěru, že stěžovatel je vlastníkem majetku nabytého jeho vlastní činností i privatizovaného majetku. Dále podrobně uvedl své úvahy ohledně promlčení nároku žalobkyně, když předestřel jednotlivé varianty, které by připadaly v úvahu. Následně posoudil věc jako závazek stěžovatele uzavřít s žalobkyní kvazi darovací smlouvu, na jejímž základě b