2 As 292/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 292/2025- 32 - text  2 As 292/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J., zast. Mgr. Pavlem Chráskou, advokátem se sídlem Ohradské náměstí 1621/5, Praha 5, proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2025, č. j. DESU/031/002775/25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2025, č. j. 38 A 7/202552, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný mezitímním rozhodnutím podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále „liniový zákon“), zřídil na pozemku žalobce v katastrálním území D. v P. věcné břemeno ve prospěch osoby zúčastněné na řízení (dále též „vyvlastnitelka“). Jeho obsahem je zjednodušeně řečeno povinnost strpět na části pozemku přeložku zařízení distribuční soustavy – nadzemního vedení 110 kV. Tato přeložka je součástí záměru Silniční okruh kolem Prahy, stavba 511 Běchovice – dálnice D1 (dále „záměr dálnice“). [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu postoupil Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud následně žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Podle krajského soudu stěžovatel v žalobě výslovně nereagoval na napadené rozhodnutí a jeho žalobní námitky byly značně obecné. Krajský soud se tak rovněž obecně ztotožnil s napadeným rozhodnutím a v podrobnostech na ně odkázal. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl, že neexistuje veřejný zájem na vyvlastnění právě jeho pozemku. Realizace záměru dálnice lze dosáhnout i bez přeložky nadzemního vedení. Stavba dálnice by bez přeložky mohla existovat. Krajský soud připustil, že došlo k omezení vlastnického práva, i když existují pochybnosti o naplnění deklarovaného účelu vyvlastnění, které nebyly přesvědčivě vyvráceny. K tomu stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 As 70/202129. [4] Stěžovatel dále namítl, že účelu vyvlastnění bylo možné dosáhnout uzavřením dohody. Stěžovatel o dohodu stál a vyvinul snahu o její uzavření, ale vyvlastnitelka neměla zájem ustoupit od vlastního návrhu. Jednání z její strany bylo jen formalistické; stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 174/201444, č. 3188/2015 Sb. NSS. Jestliže existoval způsob, jak potřebná práva získat dohodou, nebyly splněny podmínky pro vyvlastnění. Uzavřením dohody by bylo dosaženo stejného výsledku jako vyvlastněním. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel obě námitky vznášel již ve správním řízení a řízení před krajským soudem. Zpochybnění nezbytnosti přeložky je námitkou proti pravomocnému územnímu rozhodnutí o umístění stavby, k níž podle § 3 odst. 7 liniového zákona nelze přihlížet. Současný stěžovatelův pozemek vznikl rozdělením původního pozemku, který je zahrnut v územním rozhodnutí. K otázce získání práv dohodou žalovaný odkázal na své rozhodnutí, v němž se touto otázkou zabýval. Zákonné podmínky vyvlastnění byly splněny. Dohoda nebyla uzavřena, přestože k tomu vyvlastnitelka poskytla prostor i vůli. [6] Stěžovatel v replice uvedl, že jeho pochybnosti o potřebnosti vyvlastnění spočívají v tom, že realizace záměru dálnice je možná i bez přeložky vedení, tedy bez omezení jeho vlastnických práv. Žalovaný tuto argumentaci nevyvrátil. V době vydání územního rozhodnutí stěžovatelův pozemek neexistoval a vznikl až později. Územní rozhodnutí tedy jen odhaduje umístění vedení, což zesiluje pochybnosti o potřebnosti vyvlastnění. [7] Ve vyjádření k replice žalovaný setrval na své předchozí argumentaci. [8] Osoba zúčastněná na řízení (vyvlastnitelka) se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [10] Obdobně jako jeho žaloba, i stěžovatelova kasační stížnost, přestože je projednatelná, je značně obecná a postrádá hlubší polemiku se závěry krajského soudu, potažmo žalovaného. V bližších podrobnostech proto NSS odkazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, s nímž se, stejně jako krajský soud, ztotožnil. [11] Kasační soud předně uvádí, že stěžovatelova námitka, že jednání o získání potřebných práv dohodou byla pouze formální, neodpovídá obsahu správního spisu a nereaguje na podrobnou argumentaci žalovaného. Je pravdou, že není přípustná jen formální snaha o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy) nereaguje či reaguje zástupnými důvody, které svědčí spíše o neochotě vyjít vyvlastňovanému vstříc (stěžovatelem citovaný rozsudek č. j. 7 As 174/201444). O takovou situaci se však nejednalo, jak uvedl krajský soud (bod 8 jeho rozsudku) a jak především detailně vyložil žalovaný (zejména s. 89 a s. 1213 jeho rozhodnutí). [12] Jak plyne ze spisové dokumentace, vyvlastnitelka nejprve nabídla stěžovateli uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene za paušální částku 10 000 Kč podle § 3b odst. 5 liniového zákona (dopis ze dne 20. 6. 2024). Tuto nabídku stěžovatel odmítl a navrhl namísto toho uzavření nájemní smlouvy (dopis ze dne 4. 7. 2024). Následně vyvlastnitelka nabídla stěžovateli cenu určenou znaleckým posudkem zvýšenou o koeficient 8 podle § 3b odst. 1 písm. a) liniového zákona, tedy 3 200 Kč (dopis ze dne 24. 7. 2024). Poté vyvlastnitelka adresně stěžovateli sdělila, že jeho požadavku na uzavření nájemní smlouvy nelze vyhovět, neboť podle § 24 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), je provozovatel přenosové soustavy povinen zřídit věcné břemeno. Stěžovateli bylo nabídnuto případné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene (dopis ze dne 24. 8. 2024). V reakci však stěžovatel nadále trval na uzavření nájemní smlouvy (dopis ze dne 30. 9. 2024). Následně vyvlastnitelka stěžovateli sdělila, že je nucena podat žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, nicméně je nadále ochotna uzavřít jí navrhovanou smlouvu (dopis ze 17. 10. 2024). [13] NSS se ztotožňuje s žalovaným (s. 13 jeho rozhodnutí), že lze mít za prokázané, že vyvlastnitelka se se stěžovatelem pokusila řádně jednat. Vyvlastnitelka nesdílela s ohledem na zpracované geometrické plány obavu stěžovatele ohledně přesného umístění vedení, avšak byla ochotna uzavřít s ním smlouvu o smlouvě budoucí s tím, že k uzavření konečné smlouvy by došlo až po faktickém uložení sítě (dopis ze dne 24. 8. 2024, s. 13 rozhodnutí žalovaného). Tuto protinabídku však stěžovatel neakceptoval a nadále trval na svém návrhu na uzavření nájemní smlouvy. [14] V trvání vyvlastnitelky na zřízení věcného břemene namísto stěžovatelem navrhované nájemní smlouvy nelze podle NSS spatřovat formalistický či obstrukční postup. Jde pouze o snahu dostát zákonné povinnosti, kterou vyvlastnitelka má podle § 24 odst. 4 energetického zákona, a sice výslovné povinnosti využít institut věcného břemene. Jak k tomu uvádí komentářová literatura: „Z dikce EnerZ je třeba dovodit, že oprávnění (a tomu korespondující omezení) lze zřídit výlučně prostřednictvím institutu věcného břemene, nikoliv institutu jiného s dočasným charakterem (například práva stavby). Pokud by vlastník předmětné nemovitosti uzavření smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě odpíral a požadoval by například zřízení nájmu, bude provozovatel disponovat titulem k zahájení řízení o omezení jeho vlastnických práv“ (Zdvihal, Z. In: Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 675). [15] Obdobně se vyjadřuje i judikatura. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 799/2016, uvedl, že § 24 odst. 4 energetického zákona výslovně požaduje, aby byl věcně právní vztah mezi provozovatelem a vlastníkem řešen formou věcného břemene. Vzájemné vztahy tedy nelze upravit jinou formou smluvního vztahu. Pokud dotčený vlastník odmítne návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a požaduje jinou formu úpravy vzájemných vztahů (např. prodej pozemků nebo dlouhodobý nájem) je to – za splnění dalších podmínek, stanovených v zákoně o vyvlastnění – důvodem pro zahájení vyvlastňovacího řízení. [16] NSS se tedy ztotožnil se závěry žalovaného a krajského soudu, že se vyvlastnitelka řádně pokusila získat potřebná práva dohodou [§ 5 odst. 1 zák