2 Azs 213/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 213/2025- 59 - text  2 Azs 213/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: L. Z., zastoupená Mgr. Igorem Žižkem, advokátem se sídlem Moskevská 667/68, Praha 10, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícím ve zneplatnění žalobkynina průkazu pojištěnce č. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, čj. 3 A 70/202594, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je běloruské státní příslušnosti a zároveň rodinným příslušníkem občana ČR, a vstoupila zde do pracovního poměru. Zaměstnavatel ji přihlásil ke zdravotnímu pojištění u žalované a ta jí vydala průkaz pojištěnce. U Městského soudu v Praze (městský soud) se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spatřovala ve zneplatnění svého průkazu pojištěnce. Podle žalobkyně žalovaná zablokovala, resp. zneplatnila její průkaz pojištěnce a sdělila zaměstnavateli, že žalobkyně vykonává nelegální práci, a že z informace Odboru azylové a migrační politiky a lékařské zprávy vyplývá, že žalobkyně není schopna po zdravotní stránce výkonu práce, a proto žalovaná „zaměstnání zpětně zrušila“. Žalobkyně žádala, aby soud žalované uložil povinnost vydat platný průkaz pojištěnce vyhovující průběhu pojištění. Městský soud žalobu odmítl, protože žalobkyně před jejím podáním nevyčerpala dostupné prostředky ochrany, jež měla k dispozici. [2] Podle městského soudu je zneplatnění průkazu pojištěnce faktickým úkonem, kterým žalovaná zasáhla do právní sféry žalobkyně, jedná se tedy o zásah podle § 82 zákona č. 105/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Tři dny po podání zásahové žaloby žalobkyně podala u žalované návrh na vydání rozhodnutí podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o veřejném zdravotním pojištění), kterým se domáhala rozhodnutí o tom, že v jejím případě byly naplněny podmínky pro účast ve zdravotním pojištění. O tomto návrhu žalovaná rozhodla dne 30. 7. 2025 rozhodnutím, kterým vyslovila, že žalobkyně od 1. 3. 2025 podmínky pro účast ve veřejném zdravotním pojištění nenaplnila. [3] Mezi žalobkyní a žalovanou tedy vznikl spor o to, zda žalobkyně naplnila podmínky pro účast ve zdravotním pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, konkrétně podle § 3 odst. 1 písm. d) bodu 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Žalobkyně mohla podat návrh na vydání rozhodnutí podle § 53 odst. 1 písm. a) téhož zákona, což po podání žaloby také učinila. Žalobkyně tedy měla možnost domoci se nápravy nastalé situace jiným právním prostředkem a iniciovat u žalované správní řízení, jehož výsledkem je správní rozhodnutí, proti němuž se lze bránit řádným opravným prostředkem a následně případně žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Městský soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 85 s. ř. s. II. Argumentace účastníků řízení Kasační stížnost žalobkyně [4] Proti usnesení městského soudu brojí žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Městský soud zásahovou žalobu odmítl s odkazem na to, že stěžovatelka měla možnost iniciovat u žalované správní řízení. Vyřazení stěžovatelky ze systému pojištění však nelze považovat za rozhodnutí. Šlo o neoprávněný zásah orgánu veřejné moci, který neměl zákonný základ a nebyl rozhodnutím. V případě vyřazení žalobkyně ze systému pojištění nelze aplikovat opravné prostředky, protože žádné rozhodnutí nebylo vydáno. Právní řád tudíž neumožňuje nápravu jinými prostředky než žalobou proti nezákonnému zásahu. [5] Nezákonný zásah i jeho důsledky stále trvají a hrozí jeho opakování. Stěžovatelka je protiprávně postavena mimo systém pojištění, což ohrožuje její život, vyvolává utrpení, frustraci, osobní neštěstí a výrazné zhoršení jejího zdravotního stavu. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že stěžovatelka nesplnila podmínky pro vstup do systému zdravotního pojištění, měl zahájit správní řízení. Pokud tak neučinil, porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy. Zákon o veřejném zdravotním pojištění sice předvídá spor mezi pojišťovnou a pojištěncem, ale takový spor musí teprve vzniknout. Pojišťovna může takový spor vyvolat, ale pouze řádným zahájením správního řízení. Žalovaná však v tomto případě flagrantně ignorovala právní řád. [6] Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1038/25, zdůraznil, že procesní pravidla nesmí být labyrintem plným nejasných odboček, kde se vlastní smysl soudní ochrany ztrácí, ale musí jasně směřovat k cíli – posoudit, zda byla dotčena hmotná subjektivní práva žalobce v rozporu se zákonem. Závěr městského soudu, že stěžovatelka měla iniciovat správní řízení, představuje právě ono odeslání do labyrintu, před kterým Ústavní soud varoval. Stěžovatelka považuje řízení podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění za „kafkovský proces“ a nesouhlasí s tím, že by je měla zahájit na své náklady k nápravě situace, již nezavinila. Vyjádření žalované [7] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost odmítl nebo zamítl jako nedůvodnou. Nejprve upozornila na její procesní nedostatky a uvedla, že je kasační stížnost nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Dodala, že § 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění stanovuje osobní rozsah zdravotního pojištění. Pojišťovny jsou podle § 40 odst. 8 téhož zákona povinny bezplatně vydat svým pojištěncům průkaz pojištěnce nebo náhradní doklad. Existence pojistného vztahu a vydání průkazu pojištěnce jsou neodmyslitelně spjaty, a proto pokud se stěžovatelka domáhá vydání průkazu pojištěnce a současně vydání rozhodnutí o tom, že je pojištěncem žalované, v konečném důsledku se domáhá téhož. Pokud by městský soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil vydat průkaz pojištěnce, narušil by účinky běžícího správního řízení u žalované o v podstatě téže věci. [8] O vzniku a zániku zdravotního pojištění se v případě, jako je tento, nevydává správní rozhodnutí, k tomu dochází způsobem stanoveným zákonem (přihlášením zaměstnance do pojištění na základě hromadného oznámení zaměstnavatele, které je zpracováno automatizovaně). Žalovaná může správní rozhodnutí vydat jen za podmínek § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, tedy v řízení zahájeném pouze na návrh, nikoli z moci úřední, jak tvrdí stěžovatelka. Správní řízení je navíc dosud vedeno a nebylo pravomocně ukončeno. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat, není však důvodná. [10] Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je nepřípustná, lzeli se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáháli se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný (§ 85 s. ř. s.). [11] Podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění rozhodují zdravotní pojišťovny ve sporech týkajících se sporných případů o naplnění podmínek pro účast ve zdravotním pojištění podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů zahájených na návrh pojištěnce. [12] Podle § 40 odst. 8 zákona o veřejném zdravotním pojištění (ve znění do 31. 12. 2025; od 1. 1. 2026 je v zásadě stejné znění v odst. 4) jsou zdravotní pojišťovny povinny bezplatně vydat svým pojištěncům průkaz pojištěnce nebo náhradní doklad. [13] Jak vyplývá z § 40 odst. 8 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podmínkou pro vydání průkazu pojištěnce je účast ve zdravotním pojištění. [14] Pokud je fyzická osoba přesvědčena, že splňuje podmínky účasti ve veřejném zdravotním pojištění a zdravotní pojišťovna tvrdí opak, má tato osoba právo zahájit řízení podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, jehož výsledkem je správní rozhodnutí, které deklaruje, zda osoba podmínky pro účast splňuje. Vůči tomuto rozhodnutí je možné se bránit odvoláním podle § 53 odst. 9 zákona o veřejném zdravotním pojištění, o kterém rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny. Proti rozhodnutí rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny podle § 53 zákona o veřejném zdravotním pojištění lze podat žalobu podle § 65 s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 1. 10. 2025, čj. 8 Ads 164/202297, bod 58). [15] Lze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že o samotném vyřazení ze systému zdravotního pojištění nebylo vydáno rozhodnutí, nicméně to samo o sobě neznamená, že právní řád neumožňuje nápravu jinak než zásahovou žalobou. Stěžovatelka mohla vyvolat, a podle všeho i vyvolala, řízení podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, jehož výsledkem by mělo být pravomocné rozhodnutí, které najisto p