2 Azs 281/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 281/2025- 30 - text  2 Azs 281/2025 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: O. K., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2025, č. j. OAM7320316/ZM2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2025, č. j. 20 A 5/202530, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobce, držitel zaměstnanecké karty, doručil dne 18. 10. 2022 žalovanému oznámení o změně zaměstnavatele dle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Novým zaměstnavatelem žalobce měla být společnost DANLIGET s.r.o. Žalovaný na oznámení reagoval sdělením ze dne 21. 11. 2022 (dále jen „první sdělení“), jímž podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců žalobce informoval, že nesplňuje podmínky pro zaměstnání u nového zaměstnavatele, neboť smlouva o budoucí pracovní smlouvě, jež byla přílohou oznámení, je z důvodu absence podpisu budoucího zaměstnavatele neplatná. Proti prvnímu sdělení žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 8 A 116/202222, zamítl. [2] Rozsudek městského soudu byl společně s prvním sdělením žalovaného zrušen ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 1. 2025, č. j. 2 Azs 40/202433. NSS totiž naznal, že smlouva o smlouvě budoucí nemusí splňovat požadavky kladené na formu pracovní smlouvy samotné, tj. nelze na ni nahlížet jako na neplatnou, neníli uzavřena písemně. Absence podpisu může způsobit neplatnost pouze právního jednání učiněného v písemné formě. NSS žalovaného zavázal posoudit, zda je předložená listina dostatečným dokladem o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, a případně žalobce vyzvat k odstranění vad oznámení. [3] Dne 10. 2. 2025 vydal žalovaný nové sdělení (č. j. OAM7320316/ZM2022, dále jen „napadené sdělení“), kterým žalobci opětovně sdělil, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců nejsou pro žalobcovo zaměstnání u zmíněné společnosti splněny. Tentokrát žalovaný uvedl, že podmínky nejsou splněny z toho důvodu, že doba platnosti žalobcovy zaměstnanecké karty již dne 31. 1. 2024 uplynula. [4] Proti napadenému sdělení podal žalobce žalobu. Namítl, že zrušením prvního sdělení žalovaného ze strany NSS se řízení časově vrátilo do doby před jeho vydáním, a na zaměstnaneckou kartu je tudíž nutno pohlížet jako na platnou. Jelikož žalobce ukončil pracovní poměr u svého předchozího zaměstnavatele (a v oznámení tuto skutečnost i doložil), nemohl podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Ihned po zrušení prvního sdělení navíc žalobce doložil pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem, kterou žalovaný ignoroval. Žalobce dále namítl, že na vydání sdělení se neaplikují ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, týkající se dokazování, žalovaný však dokazování evidentně prováděl, a nebyl proto ani důvod, aby žalobce vyzýval k odstranění vad oznámení. [5] Městský soud žalobu zamítl. Ve svém rozsudku dal žalobci za pravdu v tom, že k zániku jeho zaměstnanecké karty nemohlo dojít uplynutím šedesátidenní doby běžící od zániku pracovního poměru dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť tento důsledek byl odvrácen oznámením o změně zaměstnavatele dle § 63 odst. 3 téhož zákona. Dle prvního sdělení žalovaného bylo sice oznámení právně neúčinné, nicméně následkem zrušení tohoto sdělení ze strany NSS se věc vrátila do stavu před jeho vydáním, a k zániku zaměstnanecké karty ve smyslu § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tudíž nedošlo. To však dle názoru městského soudu nemění nic na tom, že zaměstnanecká karta je pobytovým oprávněním vydávaným jen na omezenou dobu, kterou lze prodloužit na základě žádosti cizince podle § 44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nedovodil zánik zaměstnanecké karty z § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ale proto, že uplynula doba její platnosti. Argumentace žalobce, dle nějž se řízení časově vrátilo do doby před vydáním prvního sdělení, je tudíž mimoběžná. Žalobce měl podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, což neučinil. Žalovaný neměl jinou možnost než vydat napadené sdělení. Obsahově opačné sdělení (o splnění podmínek) je totiž možné vydat pouze v případě, že je zaměstnanecká karta stále platná a lze na jejím základě vykonávat zaměstnání na dané pozici. Městský soud přisvědčil žalobci, že do zrušení prvního sdělení žalovaného nemohl podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Po zrušení prvního sdělení však již mohl žádost s odkazem na § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců podat, neboť odpadla překážka podání žádosti nezávislá na vůli žalobce v podobě existence negativního prvního sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Na posouzení věci nemohla dle městského soudu nic změnit ani skutečnost, že žalobce k oznámení doložil pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem. Městský soud nepřisvědčil ani námitkám proti procesnímu postupu žalovaného. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby NSS rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel namítl, že žalovaný (a potažmo městský soud) nerespektoval závazný právní názor, který vyslovil NSS v rozsudku č. j. 2 Azs 40/202433. Kdyby totiž žalovaný názor NSS respektoval, musel by oznámení stěžovatele o změně zaměstnavatele vyhovět. Až poté, co by žalovaný oznámení vyhověl, mohl by stěžovatel podat žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Cizinec může tuto žádost podat jedině tehdy, pokud je zaměstnán (u původního, či nového zaměstnavatele). V nynější věci původní zaměstnanecký poměr stěžovatele zanikl a nový ještě nevznikl. Tento závěr vyplývá i ze smyslu § 44a odst. 11 a § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Postup, který zvolil žalovaný a aproboval městský soud, byl fakticky pouze sankcí pro stěžovatele za úspěch v předchozím řízení před NSS. [8] Rozsudek městského soudu je dle stěžovatele vnitřně rozporný, a tudíž nepřezkoumatelný. Městský soud totiž dal stěžovateli za pravdu ohledně časového aspektu věci, avšak následně naznal, že tento aspekt není s ohledem na zánik zaměstnanecké karty relevantní. Stěžovatel stejně jako v žalobě uvedl, že v důsledku rozsudku NSS č. j. 2 Azs 40/202433 se věc časově vrátila do doby před vydáním prvního sdělení žalovaného. Na zaměstnaneckou kartu stěžovatele tudíž měl žalovaný pohlížet jako na platnou i v rámci opakovaného posouzení jeho oznámení; její platnost tedy nemohla dne 31. 1. 2024 zaniknout. Dále stěžovatel poukázal na § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců, z nějž vyplývá, že cizinec je povinen přiložit k oznámení mj. doklad prokazující, ke kterému dni skončil původní pracovní vztah. To stěžovatel učinil, a proto ani nemohl požádat o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. [9] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. Zánik zaměstnanecké karty je spojen buď se zánikem zaměstnání, pro něž byla vydána, nebo s uplynutím doby, na kterou byla vydána. První důvod zániku lze odvrátit oznámením o změně zaměstnavatele. Oznámení však musí splňovat zákonné podmínky, mezi něž patří i skutečnost, že oznamovatel je držitelem platné zaměstnanecké karty. Stěžovatel však v době, kdy žalovaný vydal své v pořadí druhé (napadené) sdělení, držitelem zaměstnanecké karty nebyl. Nelze měnit zaměstnavatele v rámci neexistující zaměstnanecké karty. Ze zákona rovněž vyplývá, že zaměstnaneckou kartu lze vydat pouze na dobu určitou, která může být prodloužena, avšak toliko na základě žádosti cizince, kterou ovšem stěžovatel nepodal. Žalovaný popřel, že by jeho postup byl skrytou sankcí pro stěžovatele za jeho předchozí úspěch v řízení před NSS. Dále žalovaný vysvětlil, že pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem stěžovatel předložil těsně před tím, než bylo vydáno napadené sdělení, přičemž na příslušné pracoviště byla předána až po vydání sdělení. Pracovní smlouva však nemohla nijak ovlivnit výsledek věci. Žalovaný nesouhlasí s tím, že žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty mělo předcházet vydání pozitivního sdělení o změně zaměstnavatele. III. Posouzení kasační stížnosti [10] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávn