2 Azs 293/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 293/2025- 43 - text  2 Azs 293/2025 - 45 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: E. A., zastoupený Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, čj. OAM20/ZAZA11K112025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, čj. 4 Az 16/202527, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl. Podle městského soudu žalovaný nepochybil, jestliže vyhodnotil, že žalobce nespadá do zákonem chráněné kategorie určité sociální skupiny a nejsou naplněny důvody podle § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Skupina osob ohrožených nezákonnými postupy věřitelů, popř. skupina dlužníků, jejímž příslušníkem se žalobce cítí být, nepředstavuje podle ustálené judikatury NSS sociální skupinu ve smyslu tohoto ustanovení zákona o azylu. [2] Podle městského soudu žalovaný přesvědčivě a dostatečně podrobně vysvětlil, proč považoval žalobcem uváděné skutečnosti za nekonzistentní a zjevně nevěrohodné. Především upozornil na časovou souvislost mezi podáním žádosti o mezinárodní ochranu a vydáním rozhodnutí o povinnosti žalobce opustit území ČR. Zdůraznil osmiletý odstup mezi tvrzeným vyhrožováním v zemi původu a žádostí o mezinárodní ochranu podanou brzy poté, co mu byla uložena povinnost opustit území ČR. Nadto žalobce v řízení o uložení povinnosti opustit území sám uvedl, že mu v zemi původu nic nehrozí. Žalovaný rovněž poukázal na rozpornost žalobcových tvrzení o údajném působení „všemocné skupiny kriminálníků“, která má kontrolovat mimo jiné i hraniční přechody, přičemž žalobce do své vlasti opakovaně cestoval, aniž by utrpěl jakoukoli újmu. Žalobce tak jednak nenaplnil žádnou z taxativně vymezených charakteristik uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, jednak byla jeho výpověď shledána nevěrohodnou. Městský soud k tomu doplnil, že ekonomické potíže, včetně žalobcem tvrzeného dluhu v zemi původu, nejsou podle ustálené judikatury relevantním azylovým důvodem. [3] Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že životní situace žalobce není nijak mimořádná a neodůvodňuje udělení humanitárního azylu. Žalobce z vlasti vycestoval jako dospělý, a to před relativně krátkou dobou (v roce 2017). Do země původu se opakovaně vracel, přičemž v roce 2023 tam uzavřel manželství. [4] Městský soud neshledal pochybení ani ve vztahu k posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný označil azylový příběh žalobce jako celek za nevěrohodný, vyvrátil jej, a nebylo tedy nutné přistoupit k meritornímu hodnocení tvrzených skutečností. Námitka žalobce, že mu v zemi původu hrozí mučení či nelidské zacházení ze strany policejních orgánů, které se podle jeho názoru staví laxně až nečinně k agresivním postupům věřitelů, byla formulována zcela obecně a nebyla způsobilá zpochybnit nosné závěry žalovaného. Žalovaný se rovněž dostatečně zabýval posouzením bezpečnostní situace v zemi původu a jeho závěry obstojí. II. Argumentace účastníků řízení Kasační stížnost žalobce [5] Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku městského soudu brojí kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatel namítá, že žalovaný i městský soud nesprávně posoudili splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14a zákona o azylu (doplňkové ochrany). Dopustili se nesprávného hodnocení věrohodnosti jeho azylového příběhu a jejich úvahy nejsou přesvědčivé. Za vadný považuje stěžovatel závěr, že jeho žádost o mezinárodní ochranu byla účelová, neboť ji podal až s výrazným časovým odstupem, osm let po událostech, které mají zakládat azylové důvody, a poté, co přišel o povolení k pobytu (zaměstnanecké karty) a byl povinen ČR opustit. Stěžovatel k tomu naopak uvádí, že dlouhodobě využíval standardních prostředků k legalizaci svého pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť institut mezinárodní ochrany chápe jako výjimečný. Trvajíli azylové důvody i nadále, nelze mu klást k tíži, že o mezinárodní ochranu požádal až nyní, kdy již nelze jeho bezpečnost zajistit jiným způsobem. [6] V pohovoru před správním orgánem stěžovatel označil konkrétní osoby, které po něm požadovaly výpalné, pročež se zadlužil u pochybných věřitelů. Po eskalaci situace se obrátil na policii, která mu však neposkytla žádnou účinnou ochranu. Z tohoto důvodu byl nucen opustit zemi původu a odejít do zahraničí. Jeho příběh je konzistentní, logický a plausibilní, a to i ve světle obecné situace v zemi původu, která se dlouhodobě potýká s vyšší mírou korupce a výraznější přítomností organizovaného zločinu. Dle judikatury NSS je přitom třeba obecně nepříznivý stav věcí veřejných v zemi původu při pochybnostech vykládat spíše ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. [7] Městský soud i žalovaný nesprávně vyložili pojem „důvod hodný zvláštního zřetele“ jako podmínku pro udělení humanitárního azylu. Výklad zůstal v obecné rovině, žalovaný nezohlednil konkrétní okolnosti stěžovatelova případu a byl navíc příliš restriktivní. S ohledem na neurčitost uvedeného zákonného pojmu měl být zvolen výklad pro stěžovatele nejpříznivější. Z těchto důvodů považuje stěžovatel rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné. [8] Stěžovatel konečně namítá, že městský soud i žalovaný nedostatečně zjistili skutkový stav věci, zejména ohledně působení organizovaných zločineckých skupin v zemi původu a jejich vlivu na běžné podnikatele a také ohledně korupce. Stěžovatel zdůrazňuje, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby dokládal působení zločineckých struktur v zemi původu, natož na konkrétním tržišti, kde podnikal; takovými informacemi z povahy věci nedisponuje. Prokazatelný je podle něj pouze obecný stav kriminality a korupce v zemi původu, jehož zjištění však náleží žalovanému, jenž si měl obstarat odpovídající informace o zemi původu. To však podle stěžovatele neučinil, a městský soud tento postup aproboval, čímž zatížil napadený rozsudek nezákonností. Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný s ohledem na okolnosti případu považuje za skutečnou motivaci stěžovatelovy žádosti o mezinárodní ochranu snahu vyhnout se nucenému vycestování z území ČR. Azylový příběh stěžovatele je zjevně nevěrohodný a obsahuje zásadní nesrovnalosti, které nesvědčí o odůvodněnosti tvrzených obav. Žádost o mezinárodní ochranu je účelová, jelikož ji stěžovatel podal až po osmi letech od tvrzených událostí, a navíc v situaci, kdy pozbyl dosavadní pobytové oprávnění v ČR. Nic mu přitom nebránilo obrátit se na české státní orgány s žádostí o pomoc již dříve. Zabýval se i zdravotním stavem stěžovatele, avšak neshledal důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Stěžovatel v zemi původu neměl žádné problémy se státními orgány, svou vlast opustil plánovaně a legálním způsobem. Vážná újma ve smyslu zákona o azylu mu v zemi původu nehrozí, motivem jeho odchodu byly spíše ekonomické důvody. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. [11] Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, O., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti v kasační stížnosti nezmínil a NSS je neshledal. [12] Námitka vytýkající městskému soudu, že neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro vadný výklad pojmu „okolnosti hodné zvláštního zřetele“, neobstojí. Městský soud vycházel z konkrétních úvah žalovaného, které se týkaly zejména zdravotního stavu stěž