21 As 286/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 286/2025- 38 - text  21 As 286/2025-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: J. R., zastoupený MgA. Mgr. Pavlem Krylem, advokátem se sídlem Na Baště sv. Jiří 258/7, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2025, č. j. 3 A 54/2025 – 64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek Městského soudu v Praze [1] Úřad městské části Praha 11 (dále „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 11. 5. 2023, č. j. MCP11/23/034107/OKS/Kra (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledal žalobce vinným ze spáchání celkem 11 přestupků podle § 178 odst. 1 písm. a), f), g), h) a odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Uvedených přestupků se měl žalobce dopustit tím, že v období od září 2022 (přesné datum není v prvostupňovém rozhodnutí uvedeno – pozn. NSS) do 9. 11. 2022 bez územního rozhodnutí a bez stavebního povolení realizoval na pozemku parc. č. XA v k. ú. H. stavbu haly zastřešenou bazénovým krytem (dále jen „hala“), v níž se nachází lyžařský simulátor (výrok I. prvostupňového rozhodnutí); v období od 9. 11. 2022 do 14. 3. 2023 umožnil užívání této haly bez kolaudačního souhlasu či rozhodnutí (výrok II.); v období od konce dubna 2022 do počátku července 2022 bez územního rozhodnutí a bez stavebního povolení realizoval na tomtéž pozemku betonovou zeď o výšce cca 2,5 m a délce cca 80 m, tvořenou z betonových prefabrikátů umístěných ve dvou vrstvách na sobě (výrok III.); v období od 13. 8. 2020 do 27. 4. 2021 bez územního rozhodnutí a bez stavebního povolení realizoval na pozemcích XB, XA a XC v k. ú. H. přístavbu k budově č. p. X (tzv. skleníku), při její jihozápadní části (výrok IV.); v období od 13. 3. 2022 do 16. 12. 2022 umožnil užívání uvedené přístavby, v níž byl provozován tzv. motýlí dům, bez kolaudačního souhlasu či rozhodnutí (výrok V.); v období od 10. 6. 2021 do 24. 3. 2023 umožnil užívání stavby č. p. X (tzv. skleníku) nacházející se na pozemku parc. č. XC v k. ú. H. v rozporu s kolaudačním souhlasem ze dne 4. 12. 2018, č. j. ÚMČ P15 56405/2018/OST/Lbo, neboť 1. nadzemní patro této stavby bylo užíváno jako stravovací zařízení a 2. nadzemní patro jako dětská herna s kavárnou, přičemž po celé rozhodné období byla užívána alespoň dětská herna (výrok VI.); v období od 10. 6. 2021 do 6. 11. 2022 umožnil užívání nepovolené části zpevněné plochy o výměře 1 340 m2 na pozemcích XD a XE v k. ú. D., provedené ve větším rozsahu než bylo povoleno dodatečným povolením stavby ze dne 21. 1. 2020, č. j. ÚMČ P15 01755/2020/OST/Lbo, jako parkoviště pro návštěvníky zábavního parku Krtkův svět (výrok VII.); v období 13. 6. 2021 do 16. 8. 2021 a dále od 7. 5. 2022 do 30. 10. 2022 umožnil užívání nepovolené zpevněné plochy na pozemcích parc. č. XF a XG v k. ú. H. (dále též „parkoviště u trati“) jako parkoviště pro návštěvníky zábavního parku Krtkův svět (výrok VIII.). Za tyto přestupky uložil stavební úřad žalobci úhrnnou pokutu ve výši 1 000 000 Kč (výrok IX.) a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok X.). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 2. 2025, č. j. MHMP 168666/2025, změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že jeho výrok VIII. doplnil o slova „čímž spáchal přestupek podle § 178 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, a to úmyslně“, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 18. 11. 2025, č. j. 3 A 54/2025 – 64, zamítl jako nedůvodnou. [4] Městský soud předně uvedl, že v projednávané věci nařídil dne 23. 10. 2025 jednání na úterý dne 18. 11. 2025 od 9:00 hodin. Žalobce byl v řízení před městským soudem zastoupen obecnou zmocněnkyní, které soud předvolání k jednání doručil dne 29. 10. 2025. V pátek dne 14. 11. 2025, tedy poslední pracovní den před nařízeným jednáním (dne 15. 11. 2025 byla sobota, dne 16. 11. 2025 neděle a dne 17. 11. 2025 státní svátek), zástupkyně žalobce městskému soudu oznámila, že „z pověření žalobce“ dokládá do spisu „přehled celé projednávané kauzy“. Zároveň uvedla, že se žalobce ze zdravotních důvodů nemůže dostavit na nařízené jednání a že již nadále není v projednávané věci zmocněna k zastupování. K tomuto podání zástupkyně žalobce připojila mimo jiné „kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce“ ze dne 31. 3. 2025. [5] Sdělení zástupkyně žalobce, že „z pověření žalobce“ soudu dokládá další listiny a že ve věci není „již nadále zmocněna“, považoval městský soud za vzájemně protichůdná. Vyzval proto téhož dne (pátek 14. 11. 2025) zástupkyni žalobce, aby obratem doložila ukončení svého zastoupení, s upozorněním, že bez toho plná moc trvá. Výzva byla zástupkyni doručena dne 14. 11. 2025 ve 13:00 hodin. Téhož dne v 19:09 hodin (tedy po pracovní době městského soudu) zástupkyně do datové schránky městského soudu zaslala kopii listiny „Výpověď plné moci“ datovanou dne 12. 11. 2025, podle níž jí žalobce vypověděl plnou moc s účinností ode dne 15. 11. 2025. Do dispozice soudní kanceláře se tato listina dostala následující pracovní den (tj. v den nařízeného jednání) 18. 11. 2025 v 8:37 hodin, tedy cca 23 minut před nařízeným jednáním. [6] Uvedený postup zástupkyně žalobce městský soud považoval za účelový a obstrukční, dospěl proto k závěru, že takovému jednání nelze poskytnout požadovanou ochranu ve formě odročení jednání. Městský soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobce. [7] Návrhy žalobce na provedení důkazu doklady o úvěrech žalobce, vyrozuměním stavebního úřadu o výši nedoplatku ze dne 24. 1. 2025 a žádostí o splátkový kalendář ze dne 29. 1. 2025 či svědeckými výpověďmi L. B. a D. M. (zaměstnankyň stavebního úřadu) nebo listinami, které soudu dne 14. 11. 2025 zaslala zástupkyně žalobce, městský soud zamítl pro nadbytečnost. Podle městského soudu totiž správní spis obsahoval dostatek listin, které se staly podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. [8] Městský soud nepřisvědčil žalobci v tom, že nikomu neumožnil užívání haly, jelikož se společností Lyžování u Krtka s. r. o. (dále jen „společnost Lyžování u Krtka“) uzavřel nájemní smlouvu pouze na část pozemku parc. č. XA, nikoliv na halu. Uvedl, že součástí správního spisu jsou fotografie, které zachycují provoz lyžařského simulátoru v hale, snímky obrazovky, na nichž jsou zachyceny internetové stránky provozovatele simulátoru www.lyzovaniukrtka.cz, včetně rezervačního systému, a také protokoly o kontrole, přičemž například protokol ze dne 13. 3. 2023, č. j. MCP11/23/021010/OKS/Kra, obsahuje následující kontrolní zjištění: „Ve stavbě je brigádník (obsluha) a 3 hosté, včetně dítěte, které je připravené k výcviku. Je oblečené do lyžařských bot a helmy. Byla pořízena kopie do mobilního telefonu.“ Z toho dle městského soudu vyplývá, že společnost Lyžování u Krtka užívala halu, jelikož v ní provozovala lyžařský simulátor, a jejím prostřednictvím halu užívala i veřejnost, jíž bylo užívání simulátoru umožněno za úplatu. Jakým způsobem měl žalobce užívání haly se společností Lyžování u Krtka smluvně upraveno (resp. zda vůbec), městský soud nepovažoval za rozhodné. [9] Výrok II. prvostupňového rozhodnutí, v němž stavební úřad nekonkretizoval subjekt, kterému žalobce umožnil užívání haly, nebyl dle městského soudu nejednoznačný či zaměnitelný s jiným. Z popisu skutku je zřejmé, v čem konkrétně spočívalo protiprávní jednání žalobce (tj. umožnění užívání haly bez kolaudačního souhlasu či rozhodnutí), přičemž hala je ve výroku jednoznačně identifikovaná svými rozměry, podobou i pozemkem, na kterém se nachází. Je také vymezen způsob jejího užívání (provoz lyžařského simulátoru) a období, kdy mělo k přestupku dojít. I bez označení konkrétní osoby, které žalobce umožnil užívání haly, tak je dle městského soudu skutek jednoznačně identifikovatelný a není jej možné zaměnit s jiným. Výrok II. prvostupňového rozhodnutí navíc není podle městského soudu závislý na přesném označení osoby, které žalobce umožnil užívat halu. Podstatou přestupku je, že hala byla užívána (ať už přímo či zprostředkovaně) bez kolaudačního souhlasu či rozhodnutí. Skutečnost, komu bylo užívání haly umožněno, nadto vyplývá z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. [10] Ze stejných důvodů také městský soud neshledal důvodné obdobné námitky žalobce ve vztahu k užívání přístavby skleníku a stavby č. p. X (výroky V. a VI. prvostupňového rozhodnutí). [11] Městský soud dále ve shodně se správními orgány dospěl k závěru, že betonová zeď nacházející se na pozemku parc. č. XA v k. ú. H. je stavbou podle § 2 odst. 3 stavebního zákona, j