Nejvyšší správní soud 21 Azs 32/2026 – Doručování

Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 3. 2026 se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), zastoupená zákonným zástupcem, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2025, č. j. MV147486-4/SO-2025, ve věci její žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území.

Nejvyšší správní soud se před samotným věcným posouzením kasační stížnosti zabýval v prvé řadě tím, zda jsou splněny podmínky řízení.

Podle § 106 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a byloli vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Současně dle citovaného ustanovení platí, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, bylali kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Z § 40 odst. 4 s. ř. s. dále plyne, že lhůta je zachována, byloli podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanovíli tento zákon jinak.

Nejvyšší správní soud z obsahu spisu krajského soudu zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručováno prostřednictvím jejího zákonného zástupce obálkou do vlastních rukou v pondělí 26. 1. 2026. Jelikož zákonný zástupce stěžovatelky nebyl na jím uvedené adrese zastižen, byla zásilka v souladu s § 49 odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s., uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb a na doručovací adrese byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Vzhledem k tomu, že zásilka nebyla v desetidenní úložní lhůtě vyzvednuta, byla podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s. doručena fikcí ve čtvrtek dne 5. 2. 2026 (viz doručenka připojená k č. l. 12 spisu krajského soudu). Lhůta pro podání kasační stížnosti proto stěžovatelce počala běžet v pátek dne 6. 2. 2026 a marně uplynula ve čtvrtek 19. 2. 2026 (viz pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu § 40 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost však stěžovatelka předala k poštovní přepravě ke krajskému soudu, který napadené usnesení vydal, až v úterý dne 24. 2. 2026 (viz poštovní podací razítko na č. l. 15 spisu krajského soudu), tedy opožděně. Krajský soud přitom v napadeném usnesení stěžovatelku a jejího zákonného zástupce řádně poučil, že je ve věci možné podat kasační stížnost, v jaké lhůtě a ke kterému soudu. Pozdní podání kasační stížnosti nelze z výše vyložených důvodů nikterak zhojit.

S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost byla podána po marném uplynutí zákonné lhůty, a proto ji jako opožděnou odmítl v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž platí, že nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.

Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatelka v podané kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Dále dle citovaného ustanovení platí, že požádáli navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce již nebude rozhodovat. Podle citovaného ustanovení a konstantní judikatury totiž platí, že „jeli zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podané žalobě, pokud tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný (kupř. nedostatek pravomoci správních soudů, překážka litispendence nebo věci pravomocně rozhodnuté), eventuálně je žaloba zjevně opožděná nebo nepřípustná; v takovýchto jasných případech není úkolem soudu rozhodovat o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10 nebo o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3), ale naopak řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle § 46 odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno“ (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/200848, publ. Pod č. 1741/2009 Sb. NSS; důraz doplněn).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto na základě § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, podle něhož přiměřeně platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylali kasační stížnost odmítnuta.