21 Azs 7/2025 — Nejvyšší správní soud

21 Azs 7/2025- 61 - text  21 Azs 7/2025 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: M. S. B., zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1417/25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 32 Az 22/2023  81, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2024, č. j. 32 Az 22/2023  81, se zrušuje. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 4. 2023, č. j. OAM1088/ZAZA11ZA17R22018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 28 726 Kč k rukám jeho advokáta Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, Ph.D., do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 4. 2023, č. j. OAM1088/ZAZA11ZA17R22018 rozhodl tak, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana dle ustanovení § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně; ten ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [2] Žalovaný rozhodoval o žalobcově žádosti již podruhé. Již rozhodnutím ze dne 8. 7. 2019, č. j. OAM1088/ZAZA11ZA172018 (dále jen „první rozhodnutí“) nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, č. j. 32 Az 35/2019  109, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud žalovanému uložil, aby se zabýval situací žalobce v souvislosti s jeho trestním řízením vedeným v Turecku. [3] Krajský soud se v nyní napadeném rozsudku ztotožnil především se závěrem žalovaného, že žalobce v zemi původu neuplatňoval politická práva ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, respektive čl. 17 až čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Aktivity, za něž byl žalobce v Turecku stíhán a odsouzen, nespadaly pod výkon těchto práv. Incidenty z roku 2013, spočívající v potyčce žalobce s ochrankou univerzity a vyvěšování plakátů, jsou časově vzdálené a krajský soud mezi nimi a současným trestním stíháním žalobce neshledal souvislost. Trestní postih žalobce za propagaci teroristické organizace spočíval ve sdílení příspěvků na sociálních sítích, které vyzývaly k násilnému odporu a podporovaly činnost kurdských organizací PKK, YPG a YPJ. Takové projevy však nelze podřadit pod svobodu projevu chráněnou Listinou, neboť šlo o výzvy k násilí a podporu organizací, které jsou vedeny i na unijním sankčním seznamu [Rozhodnutí Rady (SZBP) 2024/2056]. Krajský soud konstatoval, že trestní stíhání žalobce nesměřovalo proti jeho politickým názorům, ale proti konkrétním činům, které by byly trestné i podle českého práva. Nešlo tedy o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. [4] S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu krajský soud uvedl, že ani skutečnost, že trestní řízení probíhalo v prostředí s nižší úrovní právních záruk, sama o sobě nezakládá pronásledování. Mezinárodní ochrana neslouží k ochraně osob prchajících před zákonným trestním stíháním. Krajský soud neshledal, že by v případě žalobce šlo o diskriminační nebo nepřiměřené trestní řízení. Žalobce měl v Turecku právní zastoupení, řízení proběhlo standardně a uložené tresty nebyly excesivní. Trestní postih se vztahoval k činům, nikoliv k názorům. Podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu tak žalobce nesplňuje. [5] Krajský soud dále aproboval závěr žalovaného, že žalobci v zemi původu nehrozí ani pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Trestní stíhání, jemuž čelil, nebylo motivováno jeho politickými názory, ale konkrétními projevy, které již překračují rámec svobody projevu. Ani kurdská národnost žalobce sama o sobě nezakládá přiměřenou pravděpodobnost jeho pronásledování. Nejvyšší správní soud v blíže citovaných rozhodnutích opakovaně judikoval, že ačkoli Kurdové v Turecku čelí obtížím, tyto bez dalších specifických okolností nedosahují intenzity pronásledování či vážné újmy. Žalovaný správně posoudil skutkový stav na základě tvrzení žalobce a informací o zemi původu; závěr o neexistenci hrozby pronásledování žalobce je podložený a přezkoumatelný. Soud připustil, že situace v Turecku není ideální, zejména pokud jde o postavení Kurdů a příznivců prokurdských stran. Nicméně v případě žalobce nebyly zjištěny individuální okolnosti, které by zvyšovaly riziko, že se stane terčem pronásledování. Trestní postih za podporu PKK na sociálních sítích byl legitimní, stejně jako dřívější postihy za incidenty z roku 2013, které jsou navíc časově vzdálené. Podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu tak rovněž nejsou naplněny. [6] Pokud jde o podmínky pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu (sloučení rodiny), ani ty nebyly v případě žalobce splněny, neboť žalobce není rodinným příslušníkem osoby, které byl azyl udělen. Navíc proti neudělení azylu z tohoto důvodu žalobce ani nevznesl námitky. [7] K otázce humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu krajský soud připomněl, že se jedná o institut založený na správním uvážení, jehož soudní přezkum je omezený. Soud tak jen zkoumá, zda rozhodnutí nevybočilo z mezí zákona, je logicky odůvodněné a vychází z řádně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný při posouzení humanitárního azylu zohlednil osobní, sociální i zdravotní situaci žalobce a neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly jeho udělení. Tento závěr je přezkoumatelný a odpovídá zjištěným skutečnostem. Žalobce se navíc ani udělení humanitárního azylu výslovně nedomáhal. Důvodem pro udělení tohoto typu azylu nemůže být ani zemětřesení v oblasti původu žalobce. Krajský soud nezpochybnil jeho závažnost, avšak konstatoval, že turecký stát přijal opatření k nápravě následků katastrofy a obdržel i mezinárodní pomoc. Žalobce má možnost zajistit si bydlení jinde, případně přesídlit do jiné části země. [8] Krajský soud rovněž přezkoumal, zda byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 28 ve spojení s § 14a a § 14b zákona o azylu, a dospěl k závěru, že tomu tak není. [9] Žalobce podle krajského soudu neuvedl (a žalovaný ani krajský soud nezjistili) žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly, že by žalobce v zemi původu čelil hrozbě trestu smrti, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, či vážnému ohrožení života v důsledku ozbrojeného konfliktu; neudělení tohoto typu ochrany není ani rozporu s mezinárodními závazky ČR (§ 14a zákona o azylu). Trest smrti byl v Turecku zrušen, a podmínky výkonu trestu odnětí svobody, byť přísnější než v EU, samy o sobě nepředstavují vážnou újmu. Zprávy o zemi původu neprokazují, že by žalobci hrozilo mučení či nelidské zacházení, a to ani z titulu jeho kurdské národnosti. Rovněž humanitární situace po zemětřesení v oblasti původu žalobce není důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Turecký stát přijal opatření k nápravě a situace se postupně zlepšuje. Konkrétně k důvodu pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu krajský soud dodal, že jakkoli žalobce uvedl, že má v ČR narozenou dceru, netvrdil v této souvislosti konkrétní zásah do svého soukromého a rodinného života. Podle aktuálního usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022  48, musí vážná újma (jejíž nezohlednění by porušovalo mezinárodní závazky ČR) hrozit v zemi původu žadatele, nikoli na území ČR. [10] Ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b odst. 1 zákona o azylu nebyly podle krajského soudu splněny, neboť žalobce netvrdil, že by některému z jeho rodinných příslušníků byla doplňková ochrana udělena. [11] K námitce žalobce, že žalovaný vycházel z neaktuálních a nedostatečných informací o zemi původu, krajský soud uvedl, že podle § 23c písm. c) zákona o azylu musí být podkladem pro rozhodnutí přesné, aktuální, relevantní a ověřené informace z různých zdrojů. Jak vyplývá z například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008  81, aktuálnost zprávy je třeba posuzovat s ohledem na dynamiku situace v dané zemi. Žalovaný vycházel z informací z let 2022–2023, včetně zpráv o situaci po zemětřesení v únoru 2023, což tomuto požadavku odpovídá. [12] Krajský soud uzavřel, že z celkového posouzení skutkového stavu nevyplývá, že by žalobci v případě návratu do Turecka hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Aby bylo možné hovořit o odůvodněném strachu z pronásledování či o hrozbě vážné újmy, musely by být v azylovém příběhu žalobce přítomny konkrétní okolnosti, které by takové riziko zakládaly. Takové skutečnosti však v daném případě zjištěny nebyly. [13] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal prot