Nejvyšší správní soud 22 As 270/2025

Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 21. 11. 2025 kasační stížnost žalobce (stěžovatele) směřující proti v záhlaví označenému usnesení, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

Usnesením ze dne 8. 1. 2026, čj. 22 As 270/2025-11, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dní od doručení tohoto usnesení uhradil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti (výrok I.) a doložil splnění podmínky povinného zastoupení (výrok II.). Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 13. 1. 2026.

V návaznosti na toto usnesení stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu zaslal podání ze dne 15. 1. 2026, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 1. 2026, čj. 22 As 270/2025-16, žádost zamítl (výrok I.) a opětovně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení uhradil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti (výrok II.). Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno v pátek 23. 1. 2026.

Lhůta pro zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti tak skončila dne 9. 2. 2026. Stěžovatel soudní poplatek v této lhůtě nezaplatil.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem soudní poplatek splatný podáním kasační stížnosti nezaplatil. Nejvyšší správní soud proto řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.

Pouze pro úplnost soud konstatuje, že výše označeným usnesením ze dne 8. 1. 2026, čj. 22 As 270/2025-11, soud stěžovatele též vyzval, aby ve lhůtě 15 dní prokázal splnění podmínky povinného zastoupení dle § 105 s. ř. s. Tato lhůta marně uplynula ke dni 28. 1. 2026, přičemž stěžovatel nedoložil ani splnění této podmínky. Nejvyšší správní soud však nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, čj. 2 Afs 111/2016-29, ze dne 19. 10. 2016, čj. 3 As 207/2016-35, ze dne 22. 3. 2017, čj. 3 As 240/2016-70, či ze dne 21. 11. 2024, čj. 2 As 236/2024-15).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.