Nejvyšší správní soud 22 Azs 83/2026 – Správní vyhoštění z přechodného pobytu na území

Policie České republiky rozhodla dle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 1 a 4 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o správním vyhoštění žalobce. Současně stanovila dobu, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy“) v délce 4 let. Žalobci byla stanovena doba k vycestování z území členských států do země původu cizince, nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat, nebo která ho přijme, a to do 10 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

Žalovaná rozhodnutí v části změnila tak, že z výroku vypustila odkaz na § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců, a dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států, stanovila na 3 roky. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeném rozsudku zamítl.

Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 4. 5. 2026 proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu 22. 5. 2026 vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v celém rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.