Nejvyšší správní soud 3 Ads 39/2026

Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl žalobu žalobce ze dne 25. 1. 2026, neboť ani po opakované výzvě a poučení žalobce nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí správního orgánu žalobce touto žalobou napadá. Žalobce totiž v průběhu řízení měnil popis napadeného rozhodnutí. Ani jednou však neoznačil konkrétní rozhodnutí žalované, proti němuž by žaloba měla směřovat (např. uvedením čísla jednacího a data vydání takového rozhodnutí), a nepředložil jeho opis.

Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel”) bránil kasační stížností.

Dříve než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, stěžovatel ji vzal zpět podáním ze dne 7. 6. 2026.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s., může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.