3 Ads 66/2025 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 66/2025- 35 - text  3 Ads 66/2025 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: DELTA facility, s.r.o., se sídlem Dobrovského 397/8, Olomouc, zastoupená Mgr. et Mgr. Markem Polákem, advokátem se sídlem Valová 2357/8, Zábřeh, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 4. 2025, č. j. 65 Ad 3/202449, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát práce“) uznal žalobkyni rozhodnutím ze dne 13. 6. 2023 vinnou ze spáchání pěti přestupků na úseku zaměstnanosti a odměňování zaměstnanců. Mimo jiné shledal, že žalobkyně umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti tím, že pro ni dne 6. 12. 2021 vykonávala paní R. F. závislou práci uklízečky mimo pracovněprávní vztah. Dále žalobkyně neměla v místě pracoviště kopii dohod o provedení práce uzavřených se šesti zaměstnankyněmi, ve stanoveném termínu neposkytla část mzdy dvěma zaměstnankyním za měsíce únor a březen 2022 a jedné zaměstnankyni odměnu za vykonanou práci podle dohody o práci konané mimo pracovní poměr za měsíc leden 2022. Inspektorát práce uložil žalobkyni za spáchané přestupky pokutu ve výši 290 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2023 zamítl a potvrdil rozhodnutí inspektorátu práce. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě –pobočka v Olomouci (dále též „krajský soud“) posoudil jako důvodnou v rozsahu přestupku spočívajícího v umožnění výkonu nelegální práce. Rozhodnutí žalovaného proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že správní orgány shledaly naplnění znaků závislé práce zejména na základě informací zjištěných v rámci kontroly při poskytnutí součinnosti zaměstnankyněmi smluvního partnera (Povodí Moravy, s. p.) a žalobkyně (Z. G.) a R. F. Žalobkyně však v řízení zpochybňovala získané informace a navrhovala provést výslech své oblastní manažerky P. F., Z. G. a R. F., které se měly vyjádřit k oprávnění sjednávat a uzavírat pracovní poměr za žalobkyni a vyloučit takové jednání (včetně zadávání práce) ze strany odpovědné pracovnice žalobkyně ve vztahu k R. F. Dle krajského soudu správní orgány postupovaly v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, pokud za dané situace vycházely ze záznamů o poskytnutí součinnosti, které nemohly nahradit plnohodnotné svědecké výpovědi a představovat samy o sobě podklad pro skutková zjištění. Nelze mít totiž rozhodně za to, že by byl skutkový stav bez těchto záznamů zjištěn dostatečně. Správní orgány neodkázaly na skutková zjištění učiněná z jiných důkazů, z nichž by bez rozumných pochybností vyplývalo, že žalobkyně umožnila R. F. výkon nelegální práce. Z ostatních důkazů žádné konkrétní informace k výkonu práce touto osobou nevyplývají. Neprovedení výpovědí neobstojí také proto, že tím správní orgány upřely žalobkyni možnost klást jednotlivým osobám otázky a objasnit vznesené pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. Ve vztahu k ostatním přestupkům shledal krajský soud žalobní námitky nedůvodnými, byť připustil vadu řízení spočívající v tom, že inspektor neumožnil žalobkyni účastnit se kontroly a případně korigovat zjištění stran přestupku spočívajícího v absenci kopií šesti dohod o provedení práce v místě daného pracoviště. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále také „stěžovatel“) kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel zdůrazňuje, že podle § 81 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „zákon o přestupcích“), mohou být (…) skutečnosti zjištěné při kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. Dodává, že platnost tohoto ustanovení není podmíněna tím, zda obviněný rozporuje zjištěný skutkový stav a že použitelnost záznamů jako podkladu pro vydání rozhodnutí nezapovídá jiná kategorie podkladů (výpovědi). Namítáli pak obviněný nedostatečnost zjištěného skutkového stavu, je na posouzení správního orgánu, zda doplní (nikoliv nahradí) skutkový stav již zjištěný prostřednictvím záznamů sepsaných při kontrole. Limitem je pouze to, zda ze záznamů vyplývá skutkový stav bez důvodných pochybností, přičemž je nutno zohlednit taktéž zásadu ekonomie řízení. [4] V posuzované věci pak stěžovatel připouští, že značná část zjištěných skutkových okolností vychází ze záznamů pořízených v rámci kontroly. Podle stěžovatele však údaje uvedené v těchto záznamech, a to i ve spojení s dalšími podklady, představují dostatečně zjištěný skutkový stav, který není nutno doplňovat o další podklady (výslechy navržených svědkyň). Nesouhlasí proto s kategorickým závěrem krajského soudu, že bez nich by nebyl skutkový stav spolehlivě zjištěn, a že je za žádných okolností nelze v přestupkovém řízení použít. K tomu poukazuje na to, že žalobkyně požadovala výslech pouze svých zaměstnankyň a R. F., nikoliv už například zástupců smluvního partnera. Jeho vyjádření ze dne 27. 4. 2022 ani nijak nezpochybňovala, ačkoliv popisovalo vzájemnou spolupráci a organizaci práce uklízeček shodně jako ji při kontrole dne 6. 12. 2021 popsaly zaměstnankyně žalobkyně i Povodí Moravy. Nevznikly zde žádné rozpory, tedy ani potřeba dalšího dokazování. To, že R. F. vykonávala daného dne práci uklízečky na daném pracovišti, plyne i z předloženého rozpisu příchodů a odchodů pracovníků úklidu, kde byla zapsána jako uklízečka, byla jí přidělena karta úklidu a příslušná část budovy. K tomu muselo podle stěžovatele dojít minimálně s vědomím a souhlasem zaměstnance žalobkyně, přičemž kdo tímto zaměstnancem byl, je podle § 20 odst. 6 zákona o přestupcích nerozhodné. Po shrnutí obsahu záznamů o poskytnutí součinnosti pak stěžovatel uvádí, že Z. G. byla ve faktickém postavení vedoucího zaměstnance (podle pracovní smlouvy byl sjednaný druh práce „pracovník úklidu, objektová vedoucí“; v rozpisu příchodů a odchodů označena jako „vedoucí směny“), jehož jednání je přičitatelné žalobkyni. Nesla tak odpovědnost za přítomnost R. F. na pracovišti a její činnost ve prospěch a jménem žalobkyně, i když by to nebyla ona, kdo ji nechal na vrátnici zapsat (spíše se jednalo o její sestru V. G. s ohledem na čas jejich příchodů na pracoviště). Stěžovatel dodává, že z vyjádření generálního ředitele Povodí Moravy ze dne 27. 4. 2022 plyne, že se paní F. jevila jako zaměstnankyně žalobkyně i smluvnímu partnerovi. [5] Stěžovatel pro výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Podle § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád platí, že podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. [10] Podle § 51 odst. 1 správního řádu platí, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. [11] Ustanovení § 137 odst. 4 správního řádu stanoví, že záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. [12] Podle § 8 písm. f) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), platí, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly. [13] Ustanovení § 81 zákona o přestupcích stanoví, že v řízení navazujícím na výkon kontroly mohou být skutečnosti zjištěné při kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. [14] Předmětem sporu je otázka, zda se stěžovatel dopustil krajským soudem konstatované vady řízení spočívající v tom, že své skutkové závěry opřel o nedostatečně průkazné záznamy o poskytnutí součinnosti povinnými osobami podle § 8 písm. f) kontrolního řádu, a nevyslechl žalobky