4 Ads 51/2026 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 51/2026- 41 - text 4 Ads 51/2026-44 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Ž., zast. JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem, se sídlem Čéčova 689/11, České Budějovice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2025, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2026, č. j. 64 Ad 8/2025-47, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 6. 2024, č. j. X(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na částku odpovídající invaliditě II. stupně dle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť žalobci dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu od 20. 5. 2024 poklesla pracovní schopnost pouze o 55 %. Toto rozhodnutí bylo k námitkám žalobce změněno rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2024, č. j. X, tak, že žalobci od 24. 10. 2024 na základě posudku Institutu snížila invalidní důchod na částku odpovídající invaliditě I. stupně, neboť dle posudkového lékaře poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 45 %. Posledně uvedené rozhodnutí žalované zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 64 Ad 14/2024-49, a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. V rozsudku vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 19. 2. 2025. Z posudku vyplynulo, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 55 %, a žalobce je proto invalidní v II. stupni, nikoli v I. stupni, jak nesprávně určila žalovaná. Žalovaná následně dne 16. 5. 2025 vydala rozhodnutí č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž znovu rozhodla o námitkách a prvostupňové rozhodnutí s ohledem na posudek posudkové komise potvrdila. [2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl. Krajský soud nechal vyhotovit nový posudek posudkové komise (posudek ze dne 13. 1. 2026). Z něj vyplynulo, že pokles pracovní schopnosti žalobce je 55 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je [obsahuje citlivé údaje]. S ohledem na další komorbidity byla zvolena horní hranice zákonného rozpětí dle vyhlášky o posuzování invalidity. [3] Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobce, dle níž není u [obsahuje citlivé údaje] možné zlepšení stavu, tudíž ani snížení míry poklesu pracovní schopnosti ze 70 %, která u něj byla konstatována v minulosti. Uvedl, že rozhodnutí o přiznání či změně invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. V rámci soudního řízení je k vypracování odborného posouzení povolána posudková komise. Odůvodnění posudku shledal krajský soud úplným a přesvědčivým. Mezi lety 2019 a 2023 byl u žalobce skutečně konstatován pokles pracovní schopnosti v rozsahu 70 %, což však bylo způsobeno destabilizací jeho zdravotního stavu vlivem [obsahuje citlivé údaje]. Dle posudkové komise však bylo toto onemocnění již stabilizováno. Posudková komise tedy hodnotila pouze zdravotní postižení představující rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, aniž by hodnotila žalobcův stav po [obsahuje citlivé údaje], neboť tento stav již nemá na pokles jeho pracovní schopnosti vliv. Posudková komise se opakovaně zabývala [obsahuje citlivé údaje], přičemž dospěla k závěru, že jde o stav těžkého funkčního postižení dle [obsahuje citlivé údaje] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. invaliditu II. stupně. Zdravotní dokumentace neosvědčuje stav těžkého funkčního postižení dle [obsahuje citlivé údaje] a ani žalobce v řízení před soudem nepředložil žádné lékařské zprávy, z nichž by bylo možné dovodit opak. S ohledem na dostatečnou vypovídací hodnotu posudku krajský soud nevyhověl žalobcovu návrhu na přezkum zdravotního stavu ve specializovaném pracovišti nezávislém na Ministerstvu práce a sociálních věcí. [4] Krajský soud se neztotožnil s žalobcovou argumentací stran nesprávného procesního postupu žalované ani jeho tvrzením zpochybňujícím nezaujatost členů posudkové komise. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] V kasační stížnosti uvádí, že krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s., aniž by k tomu byly splněny zákonné předpoklady. Žalobce totiž nevyslovil souhlas s takovým postupem, nebyl o něm ani předem informován, a dokonce krajský soud výslovně požádal o nařízení jednání, aniž by od soudu obdržel odpověď. Tím soud žalobci znemožnil rozšířit žalobu o návrh na zrušení prvostupňového rozhodnutí. Stěžovatel dále nebyl krajským soudem informován o jeho procesních krocích, jako o žádosti o posouzení zdravotního stavu. Stěžovatel rovněž nemohl reagovat na vyjádření žalované ze dne 25. 7. 2025, které mu bylo doručeno až dne 30. 1. 2026. Krajský soud se opomněl zabývat pochybnostmi stěžovatele o objektivitě posouzení jeho zdravotního stavu. Stěžovatel by měl mít možnost podat opětovně námitky proti prvostupňovému rozhodnutí, když žalovaná má možnost rozhodovat znovu o námitkách stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí. Odebráním možnosti brojit námitkami proti posudku ze dne 13. 1. 2026 byla narušena jeho procesní práva. [7] Dále stěžovatel namítá, že posudek ze dne 13. 1. 2026 byl nadbytečným důkazem, neboť se naprosto shodoval s posudkem, z nějž krajský soud vycházel v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2024. Oba posudky hodnotí zdravotní stav stěžovatele ke dni 20. 5. 2024, stav stěžovatele se však od té doby postupně zhoršuje. Posudky posudkové komise nelze považovat za objektivní, neboť není medicínsky možné, aby u stěžovatele došlo ke zlepšení jeho [obsahuje citlivé údaje]. Stěžovatel byl třikrát po sobě řazen do III. stupně invalidity na základě posudků o invaliditě, z nichž vyplýval závěr o trvalosti stěžovatelova onemocnění, a tudíž by měl být stupeň stěžovatelovy invalidity posuzován trvale jako stupeň III. Negativní progrese stěžovatelovy choroby je vědecky prokázaným jevem a může k ní docházet v etapách. Závěry posudkového lékaře tudíž nemají oporu ve vědeckých poznatcích ani běžné logice, což svědčí o neobjektivnosti jeho posouzení. Stěžovatel je toho názoru, že objektivní posouzení zdravotního stavu není možné v jeho nepřítomnosti na základě lékařských zpráv z běžných pravidelných kontrol u praktického lékaře a jiných lékařů. [8] Pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti je dán [obsahuje citlivé údaje], přičemž ani u jednoho z nich neexistuje možnost zlepšení. Zaprvé se jedná o trvalé riziko zhoršení stavu v souvislosti s [obsahuje citlivé údaje], ze kterého vyplývá důvod pro přiznání poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Zadruhé se jedná o [obsahuje citlivé údaje], u níž rovněž nelze očekávat zlepšení stavu. V minulosti byl stěžovateli přiznán pokles pracovní schopnosti v důsledku této choroby o 60 %, mělo by tedy dojít ke zvýšení míry poklesu, nikoli k jejímu snížení na 55 %. [9] Dle názoru stěžovatele žalovaná pochybila, když při vydání napadeného rozhodnutí vycházela z posudku posudkové komise ze dne 19. 2. 2025 (zpracovaného pro účely předchozího řízení před krajským soudem). Krajský soud v prvním řízení nezrušil i prvostupňové rozhodnutí, čehož žalovaná využila k vydání nového nezákonného rozhodnutí o námitkách. Rozsudkem č. j. 64 Ad 14/2024-49 bylo celé řízení ukončeno, a věc se tudíž měla vrátit do počátečního stádia. Stěžovatel proto navrhuje i zrušení prvostupňového rozhodnutí. [10] Žalovaná ve svém vyjádření navrhuje, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. [11] Stěžovatel v replice uvádí, že cílem jeho kasační stížnosti je zpochybnit snížení stupně invalidity, ke kterému došlo na základě posudku téhož lékaře, který vycházel z týchž podkladů jako při předchozím posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, kdy ji vyhodnotil na 70 %. III. Posouzení kasační stížnosti [12] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. [13] Dále se NSS zabýval přijatelností kasační stížnosti. Podle § 104a odst. 1