4 Afs 196/2025 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 196/2025- 35 - text  4 Afs 196/2025-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: JAFRA shoecomponents s.r.o., IČO: 489 101 71, se sídlem tř. Tomáše Bati 1642, Otrokovice, zast. Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem, se sídlem Hlubočepská 1156/38b, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2024, č. j. 32415/24/530021443711275, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2025, č. j. 29 Af 54/2024192, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V tomto rozsudku jde o posouzení daňové povinnosti žalobkyně k dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období září až listopad 2014 a březen 2015.O té rozhodly finanční orgány poté, co byla nařízena obnova daňového řízení na základě rozsudku trestního soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu žalobkyně za spáchání zločinu zkrácení daně dle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. [2] Finanční úřad pro Zlínský kraj (správce daně) v původních platebních výměrech za zdaňovací období září 2014 až listopad 2014 a březen 2015 ze dne 3. 11. 2015, č. j. 1762899/15/330652525703147, č. j. 1724002/15/330652525703147 a č. j. 1715585/15/330652525703147, a ze dne 21. 11. 2017, č. j. 200247/17/330652525703147, významně snížil nárok žalobkyně na nadměrné odpočty, které uplatňovala v daňových přiznáních za uvedená zdaňovací období, neboť žalobkyně měla a mohla vědět, že se účastní podvodu na DPH. Žalobkyně v těchto zdaňovacích obdobích uplatnila nárok na odpočet DPH za přijatá zdanitelná plnění od české společnosti MARCEP s. r. o. (dále jen „MARCEP“), jejichž předmětem byly dodávky kůže (výrobní materiál žalobkyně), doprava a celní a administrativní služby. MARCEP měla zboží kupovat od italské společnosti Conceria Benvenuti, srl a německé společnosti BSL Schuhfertigteille GmbH. [3] K odvolání žalobkyně proti právě uvedeným platebním výměrům žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 9. 2017, č. j. 38810/17/530021443712165, platební výměry změnil (snížil vyměřené odpočty za jednotlivá zdaňovací období). Žalovaný dále rozhodnutím ze dne 7. 3. 2019, č. j. 9628/19/530021443712165, zamítl odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru za zdaňovací období březen 2015 a původní platební výměr potvrdil. [4] Žalobkyně proti citovaným rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2017 a 7. 3. 2019 podala žaloby, o nichž krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 29 Af 87/2017165, tak, že obě řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného spojil ke společnému projednání a následně obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného pak Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 4 Afs 387/202044. Nejvyšší správní soud, ani krajský soud se neztotožnily s názorem žalovaného, že ve věci prokázání vědomé účasti žalobkyně na podvodu unesl své důkazní břemeno. [5] Žalovaný poté opětovně zamítl odvolání žalobkyně proti snížení nadměrného odpočtu rozhodnutími ze dne 28. 4. 2022, č. j. 11538/22/530021443701707, a č. j. 11543/22/530021443701707. Žalobkyně tato rozhodnutí napadla žalobami, o nichž krajský soud rozhodl rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 29 Af 38/2022100, tak, že obě řízení žalobách proti rozhodnutím žalovaného spojil ke společnému projednání a následně obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Znovu se neztotožnil se závěrem daňových orgánů, že žalobkyně o své účasti na daňovém podvodu mohla a měla vědět. Ke kasační stížnosti žalovaného nicméně Nejvyšší správní soud citovaný rozsudek zrušil, a to rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. 6 Afs 74/202450, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Žalovaný však na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 74/202450 nečekal a vázán právním názorem krajského soudu v rozsudku č. j. 29 Af 38/2022100 opětovně rozhodl o odvolání proti původním platebním výměrům tak, že změnil původní platební výměry ve prospěch žalobkyně tak, že částka vyměřené daně odpovídala původním daňovým tvrzením (rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. 16982/24/530021443701707). Krajský soud proto usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 29 Af 38/2022169, odmítl žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 4. 2022, č. j. 11538/22/530021443701707 a č. j. 11543/22/530021443701707, neboť shledal, že odpadl předmět řízení. [7] Žalovaný dne 4. 7. 2024 nařídil z moci úřední dle § 119 odst. 1 daňového řádu obnovu řízení ve věci daňové povinnosti k DPH za předmětná zdaňovací období z důvodu nových skutečností zjištěných z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 11. 2022, č. j. 4 T 32/20222127 (dále jen „trestní rozsudek“), kterým byla ve smyslu § 314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, schválena dohoda o vině a trestu. [8] Správce daně pak v obnoveném řízení platebními výměry na DPH ze dne 9. 9. 2024, č. j. 1432032/24/330652523711071, č. j. 1432112/24/330652523711071, č. j. 1432125/24/330652523711071 a č. j. 1432142/24/330652523711071 (dále jen „předmětné platební výměry“) vyměřil podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), a podle § 147, § 139 odst. 1 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, žalobkyni nadměrný odpočet za zdaňovací období září 2014 ve výši 500.371 Kč, za zdaňovací říjen 2014 ve výši 711.041 Kč, za zdaňovací období listopad 2014 ve výši 571.224 Kč a za zdaňovací období březen 2015 ve výši 566.699 Kč. [9] Následně žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu zamítl odvolání žalobkyně proti předmětným platebním výměrům. [10] Krajský soud nadepsaným rozsudkem zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2024, č. j. 3 As 75/202465, uvedl, že „správní orgány i správní soudy jsou rozsudky trestních soudů vázány [§ 57 odst. 1 písm. c) správního řádu a § 52 odst. 2 s. ř. s.]“, a dále, že „správní soud (ani správní orgán) nemůže hodnotit závěry trestních rozsudků, pokud jde o spáchání trestného činu a osoby pachatele“. [11] Žalovaný prokázal nejen existenci podvodu na DPH v souvislosti se zdanitelnými plněnými přijatými žalobkyní od MARCEP, ale i existenci objektivních skutkových okolností svědčících o vědomosti žalobkyně o její účasti na daňovém podvodu na základě trestního rozsudku. Z výroku trestního rozsudku lze jednoznačně učinit závěr, že pochybnosti žalovaného stran plnění poskytnutého MARCEP byly zcela oprávněné, žalobkyně od uvedené společnosti plnění nikdy nepřevzala, cena byla uměle navýšena a žalobkyně o všem věděla. Žalobkyně nesprávně uvádí, že sjednaná dohoda o vině a trestu nemá dopad do daňového řízení a že důvod k sjednání spočíval ve snaze vyhnout se náročnému trestnímu řízení, jelikož z trestního rozsudku vyplývá, že se všichni aktéři včetně žalobkyně k trestné činnosti dobrovolně přiznali a uvedli, že dotčené plnění bylo fiktivní za účelem maximalizace daňového odpočtu. [12] Krajský soud neshledal důvodné námitky vůči porušení zásady ne bis in idem, jelikož žalovaný nařídil obnovu řízení, protože vyšla najevo nová skutečnost, kterou byl trestní rozsudek, jež mohla mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Na základě trestního rozsudku v obnoveném řízení došlo ke zrušení původního rozhodnutí ze dne 20. 6. 2024, č. j. 16982/24/530021443701707, a k vydání nyní napadeného rozhodnutí žalovaného. Nedošlo ani k porušení zásady litispendence, jelikož krajský soud usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 29 Af 38/2022169, odmítl žalobu žalobkyně z důvodu nařízené obnovy řízení a odpadnutí předmětu řízení. Žalobkyně mohla namítat v řízení o obnově řízení a v odvolání proti rozhodnutí o jejím nařízení, že se žalovaný s trestním rozsudkem seznámil dříve, než tvrdil, v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení. Žalobkyně však tyto námitky neuplatnila, a rozhodnutí o nařízení obnovy řízení se tak stalo pravomocným. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [13] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka”) kasační stížnost. Namítá porušení zásady ne bis in idem a především to, že se krajský soud nezabýval jednotlivými tvrzeními stěžovatelky a ani tím, zda žalovaný prokázal, že stěžovatelka o existenci daňového podvodu měla či mohla vědět. Nedošlo tak k náležitému zjištění a hodnocení skutkového stavu věci, v důsledku čehož je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný. [14] Trestní rozsudek schválil dohodu o vině a trestu mezi státní zástupkyní, stěžovatelkou, jejím jednatelem a prokuristou, v důsledku čehož neproběhlo v trestním řízení ani následně ani v řízení před krajským soudem dokazování. T