4 As 166/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 166/2025- 22 - text  4 As 166/2025-26 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Veronikou Křesťanovou, advokátkou, se sídlem Škroupova 957/4, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. KUKHK32307/DS/20243 DV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2025, č. j. 32 A 1/202574, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Městský úřad Kostelec nad Orlicí, odbor přestupkových agend (dále jen „městský úřad“), rozhodnutím ze dne 10. 9. 2024, č. j. MUKO86055/2024ds (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla tovární značky NISSAN, registrační značky X (dále jen „vozidlo“), byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Dne 5. 10. 2023 ve 23:44 hodin v obci Lípa nad Orlicí na silnici I/11 ve směru na Kostelec nad Orlicí, v úseku mezi domy č. p. X a č. p. XA, totiž nezjištěný řidič při řízení uvedeného vozidla v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, stanovenou obecnou právní úpravou na 50 km/h, kdy po odečtení toleranční odchylky měření mu byla při výjezdu v pruhu 1 popsaného úseku (GPS: 50°8.385800'N 16°5.973800'E) naměřena rychlost 55 km/h. Za uvedený přestupek městský úřad žalobci uložil pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí o přestupku. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který řízení o žalobě nejprve usnesením ze dne 14. 3. 2025, č. j. 32 A 1/202550 (dále jen „usnesení krajského soudu“), zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 21. 5. 2025, č. j. 4 As 69/202523 (dále jen „zrušující rozsudek“), toto usnesení krajského soudu ke kasační stížnosti žalobce zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že platba soudního poplatku byla včasná, avšak nebyla v důsledku administrativního pochybení krajského soudu (spočívajícího v přidělení chybného variabilního symbolu) přiřazena ke správné právní věci. II. [4] Po zrušení napadeného usnesení krajský soud v dalším řízení žalobu věcně projednal a v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) ji zamítl. [5] Krajský soud neshledal důvodnou žádnou z žalobních námitek. Dospěl k závěru, že měření rychlosti vozidla bylo provedeno zákonným způsobem (na základě veřejnoprávní smlouvy č. 28/2021 uzavřené mezi městem Kostelec nad Orlicí a obcí Lípa nad Orlicí) a k měření byl použit automatizovaný technický prostředek UnicamVELOCITY4 (dále jen „měřící zařízení“) ověřený Českým metrologickým ústavem, který byl umístěn na silnici I/11 v obci Lípa nad Orlicí, konkrétně v úseku mezi domy č. p. X a XA. Místo měření pak bylo řádně určeno v souladu s § 79a zákona o silničním provozu, zveřejněno na webových stránkách města Kostelec nad Orlicí a náležitě doloženo. Toto místo měření je také jednoznačně vymezeno v „Oznámení o podezření ze spáchání přestupku“ ze dne 5. 10. 2023 (dále jen „oznámení o přestupku“), v příkazu ze dne 10. 4. 2024 (dále jen „příkaz“), a v rozhodnutí o přestupku i v napadeném rozhodnutí, a to včetně přesných GPS souřadnic. Ve správním spisu je také obsažena fotodokumentace, která zachycuje vozidlo při vjezdu a výjezdu z měřeného úseku a obsahuje informace o čase, místě, směru jízdy, rychlosti, vzdálenosti, registrační značce, typu vozidla a GPS souřadnicích. Přestože fotografie jsou černobílé a byly pořízeny v noci, krajský soud dovodil, že ve svém souhrnu jednoznačně potvrzují měření v přesně určeném místě a bezpečně identifikují vozidlo, jehož provozovatelem je žalobce. [6] Krajský soud nepřisvědčil žalobci ani v tom, že v daném případě existovaly takové okolnosti, jež by snižovaly, či dokonce vylučovaly společenskou škodlivost jednání řidiče vozidla, který překročil v obci nejvyšší dovolenou rychlost jízdy o 5 km/h. Krajský soud i takové jednání označil za objektivně nebezpečné, a to zejména s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávaného případu. Tedy s ohledem na to, že jde o místo s přechodem pro chodce, autobusovými zastávkami a pohybem osob k vlakové zastávce. I když v nočních hodinách, kdy k danému přestupku došlo, lze předpokládat minimální pohyb chodců, jejich přítomnost nelze zcela vyloučit. V noci jsou mimoto zhoršeny i rozhledové podmínky, což také ohrožuje bezpečnost případných chodců. Kromě toho reakční doba i brzdná dráha vozidla se s jeho vyšší rychlostí výrazně prodlužují. Vzhledem k tomu, že zákon o silničním provozu k ochraně bezpečnosti silničního provozu v obci stanoví rychlostní limit na 50 km/h, a že bezpečí účastníků silničního provozu a ostatních osob vyskytujících se v blízkosti silniční komunikace lze považovat za veřejný zájem, krajský soud uzavřel, že řidič vozidla, jehož provozovatelem je žalobce, ohrozil bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu, čímž byl naplněn materiální znak přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu ve spojení s § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona. [7] V tomto ohledu krajský soud upozornil, že správní orgány při posouzení společenské škodlivosti jednání řidiče vozidla vzaly v potaz všechny individuální okolnosti řešené věci, tedy místo spáchání přestupku (frekventovaná silnice I/11 v obci Lípa nad Orlicí), čas (noční hodiny se zhoršenými rozhledovými podmínkami), dopravní infrastrukturu (přechod pro chodce, autobusové zastávky, komunikace k vlakové zastávce) a míru překročení rychlosti (o 5 km/h nad zákonný limit). Stejně tak jako žalovaný ani krajský soud nepřisvědčil žalobci v jeho snaze bagatelizovat jednání řidiče tvrzením o tom, že k překročení nejvyšší dovolené rychlosti došlo „jen o 5 km/hod“ nad zákonný limit. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 1 As 118/201223, krajský soud vyslovil, že materiální znak přestupku je nutno posuzovat vzhledem k nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem, nikoli k míře jejího překročení. K tomu dodal, že také ze žalobcem odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/200845, vyplývá, že i mírné překročení rychlosti může naplnit materiální znak přestupku, porušujeli zájem společnosti na bezpečnosti silničního provozu, přičemž samotná nízká míra překročení rychlosti není sama o sobě důvodem pro vyloučení odpovědnosti. [8] Krajský soud pak žalobci nepřisvědčil ani v tom, že správní orgány při ukládání trestu nepřihlédly k individuální závažnosti přestupku a nerespektovaly závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 8 As 79/202230. Naopak shledal, že správní orgány i v tomto směru zohlednily všechny relevantní skutečnosti, když hodnotily místo spáchání přestupku, čas, dopravní infrastrukturu a míru překročení rychlosti. Pokud městský úřad na základě těchto skutečností žalobci uložil pokutu ve výši 1.500 Kč, tedy na samé spodní hranici zákonného rozpětí stanoveného v § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu, respektoval tím podle krajského soudu zásadu individualizace trestu a přiměřenosti sankce ve smyslu shora citovaného rozsudku. S posouzením a odůvodněním uložené sankce ze strany správních orgánů se proto krajský soud taktéž ztotožnil. III. [9] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že městský úřad nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Má za to, že nebylo dostatečně prokázáno spáchání přestupku řidičem ve vztahu ke správnosti měření rychlosti, místu spáchání přestupku a umístění měřícího zařízení, a tím pádem nemohl být uznán vinným ani ze spáchání přestupku jakožto provozovatel vozidla. Z tohoto důvodu nesouhlasí s krajským soudem v tom, že v nyní projednávané věci lze postavit na jisto, že k přestupku řidiče spočívajícího v překročení rychlosti došlo. Podle stěžovatele navíc není zřejmé, zda se s ohledem na materiální znak přestupku, kterému se městský úřad dostatečně nevěnova