4 As 24/2026 – Nejvyšší správní soud

4 As 24/2026- 37 - text 4 As 24/2026-40 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. R., zast. Mgr. Bc. Petrem Machem, advokátem, se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, č. j. KUJCK 2775/2025, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2026, č. j. 60 A 1/2025-28, t a k t o : I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 10.140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Bc. Petra Macha, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Městský úřad Soběslav (dále jen „prvostupňový orgán“) shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Rozhodnutí o přestupku zaslal dne 9. 4. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb obecnému zmocněnci žalobce, kterým byl pan J. B. Poštovní doručovatelka se dne 10. 4. 2024 pokusila pana B. zastihnout na jeho adrese pro doručování, avšak neúspěšně. Vhodila proto do jeho poštovní schránky výzvu k vyzvednutí uložené zásilky. Z doručenky k této písemnosti vyplývá, že společně s výzvou k vyzvednutí zásilky vhodila do schránky i poučení o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky. Prvostupňový orgán zaslal rozhodnutí též žalobci, který si zásilku vyzvedl osobně na pobočce poskytovatele poštovních služeb dne 15. 4. 2024. Dne 12. 12. 2024 zaslal pan B. prvostupňovému orgánu odvolání proti neoznámenému rozhodnutí, v němž uvedl, že mu nebylo jakožto zástupci žalobce prvostupňovým orgánem doručeno. Žalovaný toto odvolání zamítl výše nadepsaným rozhodnutím jako opožděné, neboť dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo panu B. doručeno fikcí dne 22. 4. 2024, a tudíž nabylo dne 8. 5. 2024 právní moci. Žalovaný přitom vycházel z informace o zanechání poučení adresátovi uvedené na doručence. Žalobce se oproti tomu dovolává obsahu tiskopisu „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“, na němž není vyznačeno zaškrtnutím patřičného předtištěného políčka, že k „výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky“. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v rozsudku uvedl, že na posouzení včasnosti odvolání nemá vliv skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno samotnému žalobci, neboť určující pro běh lhůt je doručení zástupci žalobce. Dále uvedl, že pro uplatnění fikce doručení musí být kumulativně splněny zákonné podmínky, a to 1) písemnost musí být doručena na správnou adresu, 2) adresát musí být řádně vyzván k vyzvednutí písemnosti a poučen o právních důsledcích jejího nevyzvednutí a 3) písemnost nebyla vyzvednuta v zákonem určené lhůtě. Z judikatury vyplývá, že splnění těchto podmínek se obvykle dokládá doručenkou založenou ve správním spisu, doručenku není nicméně možné považovat za veřejnou listinu ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Osobě, která hodlá zpochybnit její obsah, tudíž postačí, předestře-li konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality, které znevěrohodňuje obsah doručenky, tj. není povinen prokázat opak toho, co plyne z veřejné listiny. V této věci žalobce zpochybnil obsah doručenky tiskopisem výzvy k vyzvednutí zásilky, čímž předestřel konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality odlišné od verze vyplývající z doručenky. Není tudíž jednoznačně prokázáno, že poučení o následcích nevyzvednutí zásilky bylo vloženo do schránky žalobcova zástupce. Existuje-li rozpor mezi doručenkou a tiskopisem, nelze ho automaticky klást žalobci k tíži. Je na žalovaném, aby prokázal, že k poučení adresáta fakticky došlo, například prostřednictvím výslechu poštovní doručovatelky. Krajský soud odmítl i námitku žalovaného, dle níž byl žalobce s obsahem prvostupňového rozhodnutí fakticky seznámen, neboť zásilka byla po uplynutí 10 dní vhozena do poštovní schránky zástupce žalobce. Tato skutečnost totiž na uplatnění fikce doručení nemá žádný vliv. II. Kasační stížnost, vyjádření žalobce a další podání účastníků [3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Dle názoru stěžovatele krajský soud tím, že aproboval závěr, dle nějž absence zaškrtnutého políčka na tiskopisu vyvolává pochybnost o tom, zda bylo adresátovi skutečně zanecháno poučení, vytvořil novou podmínku pro vznik fikce doručení, která nemá oporu v zákoně. Ten nepožaduje, aby skutečnost zanechání poučení byla jakkoli vyznačena na oznámení o neúspěšném doručení. Ze zákona nevyplývá, že by absence tohoto údaje na tiskopisu měla za následek neúčinnost doručení rozhodnutí. Krajský soud tudíž porušil zásadu legality dle § 2 odst. 1 správního řádu. Názor krajského soudu by znamenal, že jakákoliv administrativní chyba či neúplnost tiskopisu, kterou nemůže správní orgán ovlivnit, by mohla paralyzovat účinky fikce doručení, přestože je zanechání poučení adresátovi patrné z doručenky. Nezaškrtnutí příslušného políčka na tiskopisu nemůže vyvolat oprávněné pochybnosti o tom, že poučení bylo zanecháno ve schránce adresáta, pokud tato skutečnost vyplývá z doručenky a je rovněž potvrzena doručujícím zaměstnancem pošty. Žalobce neuvedl žádné tvrzení, z nějž by vyplývalo, že v poštovní schránce jeho zástupce nebylo zanecháno poučení; jeho námitka se vztahovala výlučně k důsledkům nezaškrtnutí políčka na tiskopisu. V soudním spise je založena dvoustranná kopie výzvy, přičemž druhá strana kopie je pouze prázdný tiskopis, z nějž není patrné, zda tvoří s první stranou kopie tentýž dokument. Stěžovatel rovněž uvádí, že pan B. zastupuje obviněné z dopravních přestupků i v jiných případech, přičemž uplatňuje vždy obdobnou procesní taktiku. Namítá tedy nedoručení rozhodnutí fikcí, neboť nenalezl ve schránce příslušné poučení, a v domnění, že jde o dopis od pojišťovny, zásilku nepřevzal. [5] Žalobce ve svém vyjádření navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí kasační stížnosti. Uvádí, že dle jeho názoru již byla relevantní právní otázka řešena na úrovni NSS, kasační stížnost je tudíž nepřijatelná. Kasační stížnost se nadto míjí s důvody, na nichž krajský soud vystavěl svůj rozsudek. Ten totiž stěžovatele zavázal k tomu, aby v novém řízení nade vši pochybnost prokázal, že poštovní doručovatelka skutečně vhodila do schránky výzvu s poučením, neboť stávající důkazy jsou vzájemně rozporné. V žádném případě krajský soud nestanovil novou podmínku fikce doručení. Fikci doručení je nutné vnímat jako ultimativní a výjimečný institut, a proto je splnění podmínek jejího uplatnění třeba prokázat bez důvodných pochybností. Stěžovatel sice v kasační stížnosti namítá nesprávné právní posouzení sporné otázky, ve skutečnosti však nesouhlasí se způsobem, jakým krajský soud hodnotil důkazy. Ze správního řádu skutečně nevyplývá, že informace o zanechání poučení musí být poznačena ve výzvě k vyzvednutí zásilky. Požaduje však, aby byl adresát rozhodnutí poučen o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky. Zda bude poučení součástí výzvy, či na samostatném tiskopisu, zákon neurčuje. Reálnost poučení adresáta je tedy otázkou dokazování. To, že zákon nestanoví, jakým dokumentem má být poučení prokazováno, pouze znamená, že i ohledně této otázky vychází správní řád ze zásady volného hodnocení důkazů. Pokud existují ohledně zanechání poučení ve schránce dva vzájemně rozporné dokumenty, vyvstává pochybnost, zda k zanechání poučení došlo. Stěžovatel má pravdu v tom, že řádnost vyplnění výzvy k vyzvednutí zásilky ani doručenky nemůže nijak ovlivnit. Dle názoru žalobce má však nezaškrtnuté políčko na výzvě o něco větší vypovídací hodnotu než doručenka, neboť opomenuté zaškrtnutí lze napravit ex post, zaškrtnuté ale naopak odstranit nelze. Stěžovatel má dle názoru žalobce možnost ovlivnit řádnost vyplnění výzvy volbou subjektu, jehož prostřednictvím doručuje. V tomto ohledu má na rozdíl od účastníka řízení na výběr. Není pravdou, že by žalobce v žalobě netvrdil, že mu poučení ve schránce nebylo zanecháno. V řízení před krajským soudem předložil čestné prohlášení svého zástupce a výzvu k vyzvednutí zásilky. Žalobce podotýká, že stěžovatel v řízení před krajským soudem nijak nesporoval pravost výzvy, a jeho námitka, kterou se snaží její pravost zpochybnit, je t