4 As 242/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 242/2024- 65 - text  4 As 242/2024-71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: TGC Energie s.r.o., se sídlem Folknářská 1246/21, Děčín, zastoupená JUDr. Petrem Michalem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 12. 12. 2023, č. j. 1476023/2022ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2024, č. j. 62 A 12/2024172, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká uložení pokuty podnikatelce, která se porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik dopustila přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (neníli níže uvedeno jinak, je tento zákon vždy citován v tomto znění). Předmětem posouzení je soulad uložené pokuty s obecnými zásadami pro ukládání správních trestů, které stanoví zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Řešena je právní otázka, zda energetická krize v roce 2021, jejímž projevem byl prudký růst cen energií, byla významnou okolností podle § 37 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky nebo polehčující okolností podle § 37 písm. c) tohoto zákona. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je obchodní společností, která v rozhodném období dodávala elektřinu a plyn koncovým spotřebitelům. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 2. 2023, č. j. 1476016/2022ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání pokračujícího přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, jehož se dopustila porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik stanoveného v § 4 odst. 4 ve spojení s § 4 odst. 1 tohoto zákona. Stěžovatelka navzdory ujednané zaručené fixní obchodní ceně za silovou elektřinu a plyn oznámila v říjnu a v prosinci 2021 celkem 13 spotřebitelům zvýšení ceny nebo zrušení sjednaných produktů, ačkoli k takovéto jednostranné změně sjednaných služeb nebyla oprávněna (výrok I prvostupňového rozhodnutí). Stejný přestupek spáchala tím, že porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik stanovený v § 4 odst. 4 ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a s písmenem f) přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Elektřinu totiž dodávala jednomu ze spotřebitelů, aniž by k tomu po jeho odstoupení od smlouvy existoval právní důvod, a za takto dodanou elektřinu požadovala platbu (výrok II prvostupňového rozhodnutí). Za spáchání přestupků uložil žalovaný stěžovatelce úhrnnou pokutu ve výši 1.520.000 Kč (výrok III prvostupňového rozhodnutí) a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč (výrok IV prvostupňového rozhodnutí). [3] O rozkladu stěžovatelky rozhodla rada žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že změnila výroky I a III prvostupňového rozhodnutí co do právní kvalifikace přestupku a výše uložené pokuty. V jednání stěžovatelky sice shledala přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, ten však měl být spáchán porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 tohoto zákona, tedy klamavým konáním (výrok II rozhodnutí rady žalovaného). V důsledku upuštění od potrestání za přestupek podle výroku II prvostupňového rozhodnutí snížila pokutu na 1.500.000 Kč (výrok III rozhodnutí rady žalovaného). Ve výrocích II a IV bylo prvostupňového rozhodnutí potvrzeno a rozklad proti nim zamítnut (výrok IV rozhodnutí rady žalovaného). Stěžovatelka podala rozklad také proti usnesení žalovaného, kterým byla zamítnuta její žádost o nařízení ústního jednání, tento rozklad byl ale zamítnut a usnesení potvrzeno (výrok I rozhodnutí rady žalovaného). [4] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, která směřovala výlučně proti výroku III rozhodnutí rady žalovaného o uložení pokuty. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu žaloby, která nesměřovala proti výroku o vině, krajský soud vycházel z toho, že stěžovatelka je za jednotlivé přestupky odpovědná a její vina byla prokázána. Nemohl se proto ztotožnit s námitkou, že z důvodu energetické krize nebyla naplněna materiální stránka skutkové podstaty přestupku. Tuto skutečnost nebylo možné stěžovatelkou požadovaným způsobem zohlednit ani jako významnou okolnost spáchání přestupku, ani jako polehčující okolnost. Podstatou podnikání stěžovatelky byla na jedné straně „spekulace ohledně budoucího vývoje cen na trhu s energiemi“ a na straně druhé, ve vztahu ke spotřebitelům, určité „‚pojištění‘ proti nárůstu aktuální tržní ceny energií“. Stěžovatelka se jako profesionálka smluvně zavázala spotřebitelům nést riziko růstu tržních cen energií a dodávat jim energie za fixní cenu i v případě, že bude nižší než cena tržní. Podle krajského soudu „při zvoleném modelu podnikání […] je nevyhnutelným důsledkem prudkého nárůstu cen energií […] nemožnost dostát svým závazkům ve smluvené podobě“, což ale společenskou škodlivost ani závažnost přestupku nesnižuje. [5] V době zásadních výkyvů dotýkajících se celé ekonomiky je podle krajského soudu nezbytné trvat na tom, aby podnikatelé řešili dopady těchto výkyvů způsobem a prostředky, které právní řád předpokládá, a nikoli protiprávním jednáním spojeným s benevolentním přístupem při správním trestání. Stěžovatelka neučinila žádné kroky, aby zabránila spáchání přestupku. Především se nepokusila spotřebitele o své situaci informovat, ani o ceně energií s ohledem na změnu podmínek na trhu nevyjednávala. Prvním a jediným jejím krokem bylo v rozporu se sjednanými podmínkami aktivně přenést negativní důsledky energetické krize na spotřebitele. Výkyvy cen na trhu s energiemi (byť v nečekané míře) nezbavují obchodníky s energiemi odpovědnosti za nekalé obchodní praktiky, ani nesnižují jejich závažnost. Pokud by se stěžovatelka snažila chránit své odběratele, neměnila by podmínky jednostranně z pozice síly. [6] Jdeli o majetkové poměry, krajský soud vyšel z podkladů žalovaného, podle nichž stěžovatelka dosáhla v účetním období roku 2022 výsledek hospodaření ve výši 28.977.000 Kč při čistém obratu 403.465.000 Kč. Neuhrazená ztráta z minulých let činila 28.648.000 Kč a stěžovatelka disponovala vlastním kapitálem ve výši 1.529.000 Kč a peněžními prostředky ve výši 748.000 Kč. Nebylo možné učinit závěr, že by se v důsledku uložení pokuty stalo jediným smyslem podnikatelské činnosti stěžovatelky splácení této pokuty. Závěr o likvidační výši pokuty nepodporuje ani prodání části závodu dne 1. 6. 2022 a následné dobrovolné utlumení podnikatelské činnosti po zakončení posledního účetního období se ziskem schopným pokrýt celou ztrátu z minulých let podle krajského soudu. Žalovaný nepochybil, jestliže při zohlednění kritérií pro ukládání sankcí uložil stěžovatelce úhrnnou pokutu ve výši 1.500.000 Kč. Jen stěží lze hodnotit likvidační povahu uložené pokuty vůči činnosti obchodní společnosti, která fakticky již žádnou obchodní činnost nevykonává. Stěžovatelka deklarovala, že prodej části závodu nebylo možné odvrátit pro nedostatek finančních prostředků a kapacity na zajištění služeb zákazníkům, současně však připustila možnost obnovení obchodní činnosti, čemuž mělo být uložením pokuty zamezeno. Uplatnila tak argumenty, které jsou vzájemně protichůdné. [7] Tvrzení stěžovatelky o rozporu uložené pokuty s předchozí rozhodovací praxí žalovaného krajský soud nepřisvědčil. V rozhodnutí rady žalovaného ze dne 15. 8. 2023, č. j. 1497615/2022ERU, ve věci obchodní společnosti Europe Easy Energy a.s. (dále jen „společnost Europe Easy Energy“) bylo jako k polehčující okolnosti přihlédnuto k ukončení obchodní činnosti ještě před zvýšením cen pro spotřebitele. V rozhodnutí rady ze dne 15. 8. 2023, č. j. 1152111/2022ERU, ve věci obchodní společnosti GEEN Sale a.s. (dále jen „společnost GEEN Sale“) byly spáchány pouze dva dílčí útoky, které neodůvodňovaly závěr o systematickém páchání protiprávní činnosti. To, že byly v těchto rozhodnutích uloženy nižší sankce než v nyní posuzované věci, nehraje s ohledem na skutkové okolnosti zásadní roli. Přiléhavým není ani poukaz stěžovatelky na některé rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), které obsahovaly obecně platné úvahy bez spojitosti s její konkrétní situací. [8] Krajský soud se nezabýval doplněním žaloby ze dne 2. 4. 2024 a replikou ze dne 29. 5. 2024, resp. námitkami týkajícími se porušení procesních práv stěžovatelky v souvislosti s dílčí změnou kvalifikace spáchaného skutku v řízení o rozkladu. To platí i pro námitku, podle níž měl žalovaný jako polehčující okolnost zohlednit skute