4 As 29/2026 — Nejvyšší správní soud

4 As 29/2026- 42 - text 4 As 29/2026-46 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: K. K., zast. Mgr. Adélou Hepovou, advokátkou, se sídlem Potoční 2156/6, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. KUJCK 107239/2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2026, č. j. 55 A 12/2025-80, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 12. 8. 2025, č. j. MUPI/2025/84723, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl dopustil tím, že dne 14. 2. 2025 v 11:02 hod. na pozemní komunikaci č. I/20, na volném úseku na 174,5 km, v blízkosti obce Myšenec, ve směru jízdy na obec Písek, řídil motorové vozidlo zn. Ford, RZ X, přičemž předjížděl v místě, kde je to místní úpravou na pozemních komunikacích zakázáno, neboť porušil svislou dopravní značku B21a „Zákaz předjíždění“. Za spáchání přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 8.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2.500 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou. Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že bylo porušeno jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán prvního stupně rozhodl o zamítnutí stěžovatelem navržených důkazů až v samotném meritorním rozhodnutí. Stěžovatel tak nemohl na jejich neprovedení reagovat. Tato vada nebyla zhojena ani v odvolacím řízení. Správní orgán prvního stupně nezákonně přenesl na stěžovatele důkazní břemeno, nevyvrátil alternativní verzi skutku a po zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového stavu neodstranil žalovaným vytýkané vady (neprovedl stěžovatelem navržené důkazy). Krajský soud pouze převzal závěr správních orgánů, aniž by přezkoumal stěžovatelem namítaná pochybení. Soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy, aby jednoznačně zjistil skutkový stav, přičemž s neprovedením konkrétních navržených důkazů se v odůvodnění rozhodnutí ani nevypořádal. Provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a učinil závěry, které nemají v těchto důkazech oporu a nemají oporu ani v samotném spise. [4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem, v němž se krajský soud s námitkami stěžovatele řádně vypořádal. [5] V replice stěžovatel dále namítl, že krajský soud pochybil, když přezkum zákonnosti rozhodnutí správních orgánů podmínil formalistickým požadavkem, aby stěžovatel soud „navedl“, jaké konkrétní otázky má posuzovat. Krajský soud pominul namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, které nevypořádalo odvolací námitky stěžovatele. Krajský soud v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dovodil, že odepření stěžovateli možnosti seznámit se s podklady bylo bez vlivu na zákonnost rozhodnutí, jestliže nedošlo ke změně obsahu správního spisu. Napadený rozsudek má dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neboť došlo k přičtení šesti bodů do bodového hodnocení stěžovatele podle § 123c zákona o silničním provozu. Stěžovatel tak dosáhl hranice 12 bodů a pozbyl řidičské oprávnění. To stěžovateli znemožňuje výkon jeho podnikatelské činnosti. [6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [7] Předtím, než přistoupí k meritornímu projednání věci, posoudí kasační soud ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, zda je splněna podmínka přijatelnosti dle § 104a odst. 1 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení se pro nepřijatelnost odmítne stížnost, jež svým významem podstatně nepřevyšuje vlastní zájmy stěžovatele. [8] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. [9] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná. [10] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS). Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, neboť se v něm krajský soud řádně zabýval všemi žalobními body a své závěry přehledně, přesvědčivě a srozumitelně odůvodnil, přičemž mimo jiné vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu. Vadou nepřezkoumatelnosti netrpí ani rozhodnutí žalovaného, z něhož je rovněž patrno, z jakého skutkového stavu žalovaný ve věci stěžovatele vycházel, jakými úvahami se řídil, a srozumitelně je v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil. Krajský soud se přitom nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí podrobně zabýval v bodech 26 až 35 napadeného rozsudku. [11] K otázce precizace žalobních námitek soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, která zcela odpovídá pozici zaujaté krajským soudem. Kvalita žalobních námitek předurčuje kvalitu jejich vypořádání a není povinností ani oprávněním soudu za účastníka řízení domýšlet jeho argumentaci. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by roli advokáta (srov. např. rozsudky NSS ze dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/2016-26, či ze dne 21. 5. 2018, č. j. 7 As 128/2018-17 a tam citovanou judikaturu). Jedná se o odraz dispoziční zásahy, kterou je řízení před správními soudy ovládáno. Je to žalobce, který vymezuje předmět přezkumu správního soudu a důvody, pro které má napadené rozhodnutí za nesprávné. Krajský soud proto nepochybil, pokud stěžovateli vytknul obecnost uplatněných žalobních námitek a vypořádal-li je v obdobné míře obecnosti. [12] Podle § 3 správního řádu postupuje správní orgán v řízení o přestupku tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku. Jinak řečeno, správní orgán je povinen zjistit dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný soubor informací o skutkovém stavu, které nahlíženy jednotlivě i jako celek nemohou vést k jinému závěru, než že došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku. Naopak, existuje-li rozumná pochybnost, že deliktního jednání se dopustil někdo jiný než obviněný z přestupku, nelze obviněného v souladu se zásadou in dubio pro reo za přestupek postihnout (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS, body 18 a 22; dále též rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2024, č. j. 4 As 146/2023-22, bod 19; ze dne 18. 12. 2025, č. j. 1 As 186/2025-33, body 33 až 36; či usnesení